Fuj, to byla ale práce. Ve sněhu jsme toto vedení odstřihávali, motali a odváželi do sběru. Dřina z které bolely jak ruce, tak nohy. Ono lézt po stožárech pořád nahoru a dolu, nebo sebou vláčet žebřík od sloupu ke sloupu (ještě dřevěný) nebyla práce pro padavky. Za námi pak jel traktor s valníkem a sbíral smotaná lana. Ti šťastnější na to měli plošinu, ale k těm jsem jako mlaďas nepatřil.
Navíc nejednou jsem dostal pěknou ránu. Ona ta indukce v souběhu uměla pěkné věci. Nedávat pozor, snadno mě to mohlo shodit ze žebříku, stejně jako občas prudký pohyb sloupu po odstřižení posledního lana, nebo pootočení konzole.