Víte o chybě v ČSN EN 33 2000-4-41 ed.2 v článku 411.4.4 Poznámka ?
Jaroslav Ratiborský:
Vycházel jsem z originálního anglického textu zaslaném Ivo Faltusem a jeho vyjádření ,že se do textu vloudila chybička.
Jím zaslaný pro informaci uvádím níže:
Předmětová norma týkající se proudových chráničů ČSN EN 61008 udává mimo jiné rozmezí vypínacích časů proudových chráničů jednotlivých typů v závislosti na reziduálním proudu, viz grafické vyjádření v přiloženém souboru „vyp_charakteristiky“. Z uvedených rozmezí vypínacích časů je patrné, že se rozmezí namění u všech typů proudových chráničů od 5-ti násobku jejich jmenovitého reziduálního proudu směrem k vyšším násobkům.
Pokud proudový chránič má plnit funkci ochrany samočinného odpojení od zdroje v případě poruchy, dosazuje se do nerovnosti uvedené v článku 411.4.4 za proud Ia reziduální proud chrániče. Bohužel do normy ČSN EN 33 2000-4-41 ed.2 se vloudila chybička a u popisu proudu Ia je chybně uvedeno: „Jestli je použit proudový chránič, je tímto proudem jeho jmenovitý vybavovací reziduální proud…..“. Slovo jmenovitý tam nemá být, viz také přiložený soubor „HD 60364-4-41“ (harmonizovaný dokument z kterého norma ČSN EN 33 2000-4-41 ed.2 vychází).POZNÁMKA článku 411.4.4 má praktický význam, pokud je stanovena max. doba odpojení pro konkrétní situaci kratší, než odpovídá maximálnímu vypínacímu času v rámci rozmezí vypínacích časů proudového chrániče při jmenovitém reziduálním proudu. Z tohoto důvodu nelze obecně dosazovat do základní nerovnosti za proud Ia v případě použití proudového chrániče jeho jmenovitý reziduální proud. Ale obvykle 5-ti násobek.
Předmětová norma týkající se proudových chráničů ČSN EN 61008 udává mimo jiné rozmezí vypínacích časů proudových chráničů jednotlivých typů v závislosti na reziduálním proudu, viz grafické vyjádření v přiloženém souboru „vyp_charakteristiky“. Z uvedených rozmezí vypínacích časů je patrné, že se rozmezí namění u všech typů proudových chráničů od 5-ti násobku jejich jmenovitého reziduálního proudu směrem k vyšším násobkům.
Pokud proudový chránič má plnit funkci ochrany samočinného odpojení od zdroje v případě poruchy, dosazuje se do nerovnosti uvedené v článku 411.4.4 za proud Ia reziduální proud chrániče. Bohužel do normy ČSN EN 33 2000-4-41 ed.2 se vloudila chybička a u popisu proudu Ia je chybně uvedeno: „Jestli je použit proudový chránič, je tímto proudem jeho jmenovitý vybavovací reziduální proud…..“. Slovo jmenovitý tam nemá být, viz také přiložený soubor „HD 60364-4-41“ (harmonizovaný dokument z kterého norma ČSN EN 33 2000-4-41 ed.2 vychází).
POZNÁMKA článku 411.4.4 má praktický význam, pokud je stanovena max. doba odpojení pro konkrétní situaci kratší, než odpovídá maximálnímu vypínacímu času v rámci rozmezí vypínacích časů proudového chrániče při jmenovitém reziduálním proudu. Z tohoto důvodu nelze obecně dosazovat do základní nerovnosti za proud Ia v případě použití proudového chrániče jeho jmenovitý reziduální proud. Ale obvykle 5-ti násobek.
HD_60364.doc
Rozmahel Vladimír:
POZNÁMKA Pokud je splnění požadavku tohoto článku zajišťováno proudovým chráničem, vztahují se doby odpojení podle tabulky 41.1 k předpokládaným reziduálním poruchovým proudům, které jsou podstatně vyšší než jmenovité vybavovací reziduální proudy proudových chráničů (typicky je to 5 IΔn).
V tab. 41.1. je pro naše fázové napětí AC 230V proti zemi v síti TN čas 0,4s a v síti TT 0,2s. Rozumím tomu tak, že ověřením podmínkou 5xIdn prokazuji vypnutí v předepsaném čase.
Ivo Faltus:
Dovolím si k uvedené problematice přistoupit trochu ze široka:
Při návrhu (projektant) nebo ověřování účinnosti (revizní technik) ochrany samočinným odpojením při poruše si počínáme úplně stejně zajišťuje-li tuto ochranu jistící přístroj (pojistka, jistič) nebo proudový chránič. Vycházíme z maximální doby odpojení v závislosti na typu sítě (TN, TT nebo IT), napětí proti zemi, druhu proudu (AC, DC) atd. Z vypínací charakteristik y ochranného přístroje (pojistka, jistič nebo proudový chránič) stanovíme proud Ia vyvolávající automatickou funkci přístroje způsobujícího odpojení ve stanovené době.
Další postup není třeba asi popisovat. Vlivy, které je třeba dále respektovat při návrhu nebo ověřování jsou podrobně popsány v „POZNÁMKA N“ čl. 411.4.4 a nejsou předmětem zde rozebírané problematiky.
Vypínací charakteristik y jistících přístrojů jsou obecně známé. Vypínací charakteristik y, lépe řečeno vypínací pásma, proudových chráničů jsou známa už méně. Vyjadřují závislost vypínacího času proudového chrániče na jeho reziduálním proudu (nebo násobcích jeho jmenovitého reziduálního proudu), viz můj příspěvek v diskuzi: http://diskuse.elektrika.cz/index.php/topic,10861.0.html
Při použití proudových chráničů, tak nelze obecně za proud Ia do základní nerovnosti dosazovat jmenovitý reziduální proud proudového chrániče, ale reziduální proud způsobující jeho vypnutí v požadované maximální době, tedy odpovídající horní hranici vypínacího pásma. V popisu proudu Ia , v čl. 411.4.4 4 ČSN 33 2000-4-41 nemůže tedy být slůvko jmenovitý.
Protože od 5-ti násobku jmenovitého reziduálního proudu se rozmezí vypínacích časů již nemění je v „POZNÁMKA“ čl. 411.4.4 4 tento 5-ti násobek uveden jako typická hodnota.
Na tuto chybičku jsem asi před rokem upozorňoval ing. Kříže, zpracovatele této normy.
Objektivně nutno uvést, že tato chybička nemá v naprosté většině případů žádný fatální praktický dopad, vzhledem k reziduálním proudům při kterých běžné proudové chrániče (i selektivní s větším jmenovitým reziduálním proudem) vypínají a hodnotám skutečných poruchových proudů daných impedancí poruchové smyčky. Jde spíše o faktickou správnost.
Pro zajímavost je v přiloženém souboru STN uveden výňatek ze slovenské normy kde se slovo jmenovitý také nenachází.
Navigace
[0] Index zpráv
[*] Předchozí strana