SOUE: Jak nás učili princip transformátoru (1971)

[Václav Třetí]

Na mnoha středních a učňovských školách se učí podle knih starých 40 až 50 let. Učitelé daných odborných předmětů je studentům půjčují ve "vlastní režii" nebo z některých kapitol dělají kopie. Knihy dnes nejsou, nikdo je nechce tisknout. Naději na vytištění má tak leda detektivka známého  (pokud možno světového) autora. Důvod je jednoduchý, připravit tisk knihy se vyplatí až od deseti či sta tisíců kusů od titulu, učebnice pro odborné školy takových nákladů nedosahují. Další potíž je kvalita autorů a jejich ochota věnovat mnoho času přípravě.

[Jan Bocek]

Podíval jsem se jaké knihy a učebnice nabízí SEVT pro střední školy elektrotechnic ké.

Je zde velký výběr učebnic vydaných po roce 2016:

Elektrotechnik a 1,2,3
Elektrická měření 1,2
Průmyslová elektronika a informační technologie
Přenosová technika elektro
Elektrické stroje
Auto elektrika

Problém bude spíše s nalezením ochotných a odborně fundovaných učitelů s praxi.
V 60-90. létech to bylo hodně postaveno na externích učitelích. Možná 50/50....
a to jak na odborných učilištích, tak na průmyslovkách.

Z praxe vím, že pokud není na odborné škole garant oboru elektrotechnik a, který je
skutečným odborníkem a znalcem oboru, tak to může dopadat tak, jak je výše uvedeno.

V dávným dobách ( ale které pamatujeme) tak odborné školy elektro ve velkých aglomeracích spolupracovaly s hlavními elektrikáři velkých národních podniků. Byla to otázka jak praxe, tak pomocí externími učiteli. Obvykle se externě vyučovaly předměty elektrická měření v laboratořích, technologové z navijárny vyučovali technologii, zkušební technici vyučovali předmět Elektrické stroje. Byl to oboustranný zájem, protože jsme si vybírali schopné vyučence a vhodně jsme je zařazovali.
Dneska již tyto národní podniky a velké elektroúdržby neexistují. A tak se ztratila vazba mezi školou ( teorii) a firmami ( praxe). Možná u velkých elektrotechnic kých firem se školství podporuje a jsou úzké sponzorské vazby. Kéž by....

[Jirka Š. Svejkovský]

Princip fungování transformátoru jsem úplně pochopil až v okamžiku, kdy jsem pochopil Maxwellovy rovnice chování elektromagneti ckého pole. Ale to pro SOUE asi moc nebude.

[Václav Třetí]

Učedník nepotřebuje znát Maxwellovy rovnice, nemá po ně dostatečné znalosti matematiky. Jak to funguje prakticky se dá pochopit bez nich.

Dnes uz by to tak nikdo nerekl, ale ja si jeste pamatuju pojem "tepající" jako češtější variantu slova "pulzní". Předpokládám, že to první slovo v závorce je chyba zápisu vzniklá při výrobě cyklostylové blány

Tepající versus tepelný - to je jak chyba našeptávače v MT. V těch dávnějších dobách to musela být buď hodně hloupá nebo hodně opilá sekretářka, která chtěla být rychle hotova s pro ni nudnou, mechanicky pojatou prací.

[Miroš Jan]

Nó, musím se přiznat, že na učilišti, a i později, jsem měl štěstí na pedagogy.
Určitě nám předaly vše, co jsme potřebovaly k tomu našemu krásnému řemeslu, včetně znalostí o transformátore ch.
Matně si vzpomínám, že při hodinách měření, se mi podařilo odpálit analogoví měřák,  jmenoval AVOMET, 1. Co já dostal jmen, a možná i facku. Měl jsem přepnuto na měření mA, a strčil jsem hroty do klasické zásuvky. Ozvala se rána, a bylo po AVOMETU.
Táta měl tenkrát v METŘE BLANSKO dobré kamarády. Takže jsem na učiliště donesl 3 ks. AVOMET 2, a hned jsem měl o 1 stupeň lepší známku. Pan učitel byl velice rád.
Nebo jsme jeli na rekreační chatu učiliště, ani nevím kde to bylo, a mistr odborného výcviku potřeboval vysunout nožové pojistky z RYS skříně. Nakázal nám ať se nedíváme. Já se ale přesto díval. Dokázalo se nu omotat kus hadru kolem těla nožové pojistky, a takto ji vyndal. Samozřejmě všechny 3. Když zjistil že se dívám, dostal sem pohlavek a bylo.
Prostě na ty roky rád vzpomínám. A to už je nějakých 47 let.