Také je vhodné zmínit, že ne všechny přepěťové ochrany lze měřit. Měří se pouze ochrany s varistory. Hlavním důvodem je odhalit degradaci varistoru v důsledku stárnutí. Při výchozí revizi toto měření může mýt význam např. v případě, pokud došlo k použití starších nebo podezřelých přístrojů. Hlavním bodem výchozí revize SPD je tudíž vizuální kontrola, zejména potom instalace dle návodu, např. dodržení připojovacích délek vodičů, průřezů vodičů, posouzení jmenovitých hodnot atp. (to už by však součástí protokolu o kusovém ověřování rozvaděče zřejmě být mělo).
U rozvaděčů se může do jmenovitého proudu 250 A použít ke kusovému ověření dielektrických vlastností měření izolačního odporu napětím 500 V namísto měření přiloženým napětím. V novém vydání normy je tato hodnota dokonce zvýšena na 630 A. Některé typy přepěťových ochran se tudíž při tomto měření odpojovat nemusí.
A dále, jak provádíte zkoušky přiloženým napětím, v případech, že použité elektrické předměty, nemají doloženo zajištění požadovaných vlastností výrobcem?
Zajímalo by mne, jakým způsobem výrobce elektrozařízen
í dokládá, že byla provedena zkouška výdržným napětím? Píše se tam o "zajištění požadovaných vlastností". Myslí se tím vlastnosti ověřované kusovou nebo typovou zkouškou?
Výčet činností dle uvažovaného odstavce nařízení vlády je pouze demonstrativní
. Analogicky by tedy stejný požadavek měl týkat i jiných zkoušek, např. krytí, mechanická odolnost, povrchové cesty atd.
Autor
