Kdy pracuje elektrikář pod napětím a za jakých podmínek?
Jaromír Táborský:
Marně se snažím svému okolí vysvětlovat, že byť jsem osoba znalá s vyšší kvalifikací, která může pracovat pod napětím, tak pod napětím pracuji, pokud už to není zbytné. Nevím, kde se pořád bere ta představa, že když někdo má osvědčení dle vyhlášky 50/78Sb., tak si bezmezně pracuje jak a kde chce.
Nás ve škole kdysi učili něco takového:
Citace
Práce na zařízení pod napětím se dovolují jen tehdy, nelze-li z provozních důvodů vypnout část zařízení, na nichž nebo blízko nichž se má pracovat, např. připojování přípojky apod. Na této práci smí pracovat pouze osoba znalá, obeznámená se situací a používající všech ochranných pomůcek (pryžové rukavice, kryty na živé části v blízkosti, přepážky, izolační stolička apod.). Při práci na živých částech nesmí mít pracující osoba na sobě oděv volně vlající, kovové řetízky, náramky, hodinky, prsteny, kovové štítky a knoflíky.
A i když to s těmi knoflíky, tedy když jsou plastové, nemusí být tak přísné, stále to respektuji. Jak to vidíte vy, staří praktici? Předpokládám, že jste doposud nepřežili nějakou náhodou ale určitými návyky které dodržujete i bez toho, že byste museli držet v ruce příručku bezpečnosti práce.
To mne napadlo v souvislosti s právě vydávaným zákonem o VTZ. Je sice de jure pěkné, že je někde napsáno, kdo, co může, ovšem de facto nikdo nic neví.
Jiří_Hrubý:
Je třeba především rozlišovat PPN běžné a PPN vybrané a zda je pro někoho vrchol PPN výměna jističe v plasťáku, nebo třeba spodku v RISce, nebo izolátoru, nebo přišponování vodičů atd.
Dnes se neřeší provozní důvody, ale houmofisy a wifina, což je hlavním důvodem poměrně velkého rozsahu prováděných PPN.
Co se týče bezpečnosti, třeba jsem snad nikdy neviděl, že by OSVČ nebo zaměstnanci malých sro, měli alespoň blůzu z nomexu, když se hrabali v rozvaděčích, nebo dokonce HDSkách.
Nějaká přilba se štítem už vůbec ne a vercajk pro PPN se tuní z obyčejnýho pomocí izolačky a smršťovačky, vyjma šroubováků, protože ty stojí pár kaček v lídlu.
Zároveň chybí i osvědčení pro provádění vybraných PPN, protože to školení něco stojí a taky není sfouknutý za hodinu jako padesátka.
Navíc někteří také neví, že v případě vybraných PPN je navíc nutné pověření.
To jsou ty nejhorší případy, kterých je bohužel víc než zdrávo a zároveň odpověď na to, co jsou základní návyky, které bohužel mnozí neznají a je otázkou, zda je lepší stát před skříní navlečenej jak exot, nebo pak na Vinohradech rozjímat naloženej v oleji kde se stala chyba.
Bohužel, někdo se cítí jako hrdina, když to se strachem nějak udělá, ale je příliš zbabělej přiznat sobě, nebo chlebodárci, že na to nemá a že je to o hubu.
PPN jsou bezpečné, ale vyžadují praxi, klid a vybavení. Když cokoli z toho chybí, je to jen cesta vstříc prů.eru.
Taková fráze z jednoho školení se mi vryla do paměti "Je lépe pracovat pod napětím a vědět to, něž bez napětí a myslet si to."
Miroslav Minařík:
Asi je rozdíl práce pod napětím v rozvodně na šínách a při přepojování vodiče v domovní zásuvce. Samořejmě pro fibrilaci srdce to rozdíl není.
Domnívám se, že každá práce má svá specifika která se dost dobře nedaji namačkat do stejného pravidla. Na jedné straně slyšíme jak BY to mělo být, ale v praxi jsem osobně za čtyřicet let nepotkal elektrikáře, který v rodinném domě měří vadaskou napětí v zásuvce s gumových rukavicích s obličejovým štítem (a popř. respirátorem).
Rozhodně je zásadní nebýt líný a zařízení vypnout. Nemyslím si, že by někdo prožíval riziko práce více, než je nutné. Pokud pominu domněnku, že "když jsem oprávněn, tak mohu cokoliv", pak je to spíš otázka lenosti zařízení vypínat.
Asi by každý, kdo pod napětím často pracuje, popíše své zásady sám.
Hynek Havliš:
Vše výše uvedené je jistě pravda, ale existuje nějaký obecný předpis, který podrobněji upravuje běžné PPN? Viz třeba výše zmiňovaná "výměna jističe v plasťáku" v trochu náročnější verzi - např. výměna více modulových nn jističů v průmyslovém (soukromém) rozvaděči, který nepatří distribuci. Tam opravdu může být vypnutí problém a úprava může být rozsáhlejší a komplikovanějš í.
Existuje nějaký obecný předpis, norma (kromě MPBP, který tyto situace může, ale nemusí přesně řešit), který v tomto případě určuje, kdo co a za jakých podmínek může pod napětím dělat? Jaký by měl mít paragraf (logicky alespoň 6), za co a jak zodpovídá vedoucí práce, jaké by měl dotyčný mít nářadí a vybavení, musí mít nějaké zvláštní školení...? Šroubováky jsou prakticky samozřejmost, jak zmiňuje p. Hrubý, jsou za pár korun, ale nařizuje v tomto případě nějaký obecný předpis oblečení, obličejový štít, rukavice, izolační koberec, školení...?
Neptám se proto, že bych nevěděl, jak se to dělá běžně, ale jaké mohou být následky v případě průšvihu pro zúčastněné.
Jiří_Hrubý:
Uznávám, že jít na zásuvku s plnou výbavou je utopie a kladivo na komára, na druhou stranu třeba obyčejný kousek izolační deky pod kolena se do kufru vejde taky, nicméně všichni víme jak se to dělá a nejde jen o zásuvky, ale tazatel nastavil téma spíše ve smyslu jak by se mělo.
Vše vychází z 50 110-1.
Pro běžné PPN často se opakující, stačí MPBP či návod výrobce (nechce se mi hledat, který výrobce chce výslovně rukavice k vadasce), případně dodržení obecných bezp. předpsů a patřičných ČSN.
Pro práce vybrané už musí být vypracován postup, který musí pracovník znát, být na něj proškolen, vybaven, zbůsobilý a pověřený.
Pokud si tedy dejme tomu firma, zabývající se údržbou instalace v nějakém OC, kde je vypnutí většího rozsahu problém, vypracuje postup pro výměnu jističe v PLku, nebo OCEPu, s tímto postupem svého pracovníka seznámí, prokazatelně jej na postup proškolí a touto prací jej pověří za splnění podmínek výše, může to dělat třeba v dederonce s hanojkama na nohou, ovšem jak tvúrce postupu, tak ten, kdo jej provádí, zodpovídají za bezpečnost.
Ono když pak dojde na průšvih, kdy se všechno zdá bez pochybení, ale pak se zjistí, že pracovník sice měl diel. rukavice, ovšem ne pracovní, člověk si začne všímat spousty prkotin a maličkostí...
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana