Jakým textem se má označit tlačítko nouzového zastavení?

[Václav Blaschke]

Mě osobně to slovíčkaření přijde poněkud zbytečné, ale dělejte si to každý, jak uvážíte. Svědomí a svobodu máte jen jedny a je na vás, jak s nimi naložíte a co vám přinese s nimi hazardovat. Norma říká, že se to nemá dělat. Nějaký vysvětlující papír od výrobce tlačítek je sice hezký, ale právní hodnota se rovná počmáranému tácku od piva. Chápu, že pokud má člověk něco předělávat na starých strojích a utratit peníze, které mu nic nepřinesou, tak chce vědět proč a jestli vůbec. Peníze jsou vždycky až na prvním místě. Ale u nových strojů vymýšlet blbosti a říkat si, že když bych neměl, tak to znamená, že mohu, je přeci nesmysl. To se můžeme vrátit k tomu, co už jsem říkal, že norma jako taková není závazná, nemusíte to dělat podle ní. Ale každý, kdo udělá cokoliv (a v bezpečnosti SZ to platí dvojnásob),  co odporuje platným technickým normám, by měl sakra dobře vědět, proč to dělá, jestli mu to za to strojí a tyto důvody mít velmi podrobně písemně evidované a to vč. zdrojů, protože až bude za X let sedět u soudu a vysvětlovat, proč to neudělal podle normy, bude si horko těžko vzpomínat.

Čili, mám-li to uzavřít z mé strany, chápu pohled "mě se nechce" u starých strojů. Stojí to prachy, přínos technický nula, bezpečnostní minimální a norma formulovaná tak, jako by autoři nepočítali s Čechy (a možná Poláky),  kteří hledají "cesty" tam, kde jiní ne. Jako konstruktéra se mě tento přístup úplně netýká, takže mi to může být jedno. Já se retrofittingem zabývám jenom okrajově a když už, tak otočit žluté tácky nebo vyměnit těch pár tlačítek za pár korun na jednom stroji je banalita, o které vůbec nebudu uvažovat proč a jestli, protože mi to za to nestojí. Ale u nových strojů prostě jedu podle normy a když norma říká "neměl bys to dělat",  tak to nedělám a nehledám výmluvy. Proč bych to proboha dělal?

[Václav Blaschke]

Jen taková vsuvka, mám pocit, že drtivá většina lidí, s kterými něco řeším (technologové, konstruktéři, elektroprojekt anti apod.),  považuje normy a bezpečnost za "oser",  za papírařinu, která nikoho nebaví, ale prostě se to musí nějak omastit, aby po stroji zůstal ve skříni šanon "co kdyby". Věřím, že nejsem jediný, kdo to vidí jinak. Normy jsou přeci součástí společenského know-how, kdybych měl použít terminologii UPV, tak jsou záznamem "stavu techniky" a já osobně jsem za ně velice rád. Přeci pokud za mě někdo už něco vymyslel, vložil do toho tu dřinu a prostředky, které bych v tom sám těžko utopil (např. v ergonomických otázkách testy na tisících lidech a statistické zpracování),  dal mi k tomu podrobný popis a navíc mi k tomu přikládá vlastní autoritu, na kterou se mohu odvolávat, tak je to ta nejlepší cesta. Proč bych měl vymýšlet, řeknu příklad, výšku pracovní plochy operátora a pak se dohadovat se zákazníkem, že to je moc nebo málo? Prostě to udělám podle normy, mám pokoj a pokud s tím má někdo problém, tak má smůlu. Myslím, že když lidé přestanou brát normy jako buzeraci a "kecání do práce" a začnou je považovat za encyklopedii a osvědčený návod, jak to dělat (pokud nemám důvod to dělat jinak),  tak se všem uleví a ušetří si spoustu práce a obrovskou spoustu dohadování. Ale je to jenom můj názor. Žijte dlouho a blaze, buďte zdraví a pokud možno svobodní (jakože ne ve vězení). 

[Jirka Š. Svejkovský]

Setkávám se s dvojím pohledem na požadavky (nejenom) norem.

Výraz "(ne)doporučuje se",  "(ne)má být":

1) nesmí / musí
2) nemusí / může

Je na každém, co si lajskne, v případě, že se problém přesune k soudu, bude náročné obhájit méně přísnou variantu.

Nevýhodou norem je nekonzistentní jazyk oproti "právničině" zákonů, které tvoří a kontrolují právníci (formu, nikoliv obsah).

Co se týče nápisu na tlačítku, může zpozdit reakci v nouzi, kdy bude dotyčný "luštit" nápis. Umím si představit multijazyčný větší kolektiv, kde by to problém mohl být.

[David Hruda]

Slovíčkaření může někomu připadat zbytečné, ale já osobně bych měl problém někomu tvrdit, že to tam být NESMÍ, když je v normě jasně napsáno NEMĚLO BY BÝT.
mohu na něj apelovat, mohu mu doporučit, ale lhát zákazníkovi?

[Jirka Š. Svejkovský]

Vidím to stejně, ale znám pár kolegů, kteří to mají za přímý rozkaz (co není dovoleno, to je zakázáno).

Na druhou stranu si umím představit soudce, který se zeptá: A proč jste tam ten nápis nechal, když to norma nedoporučuje?

[David Hruda]

Podle mého názoru není RT osoba, která o něčem rozhoduje. Vidím to jako závadu, nesoulad, napíšu, oznámím provozovateli, upozorním na možná rizika.
Pokud bude trvat na tom, že se ten nesoulad nechá tak, nechám si to podepsat a pouštím z hlavy.
Nehodlám tahat za nikoho kaštany z ohně.
Ale předložím provozovateli pravdu, kterou umím vyargumentovat nějakými podklady.
Úplně nesnáším,když někdo tvrdí "musíte to předělat, protože se mi to nelíbí".

[Jirka Š. Svejkovský]

Ta doba je už naštěstí pryč. Když jsem začínal, byl revizák bůh (nemusel moc argumentovat).

Chápu svojí profesi podobně jako soudce. Nemám argument, nemůžu vydat záporný "rozsudek".

Někdy ale mám sto chutí napsat do závěru:

Zařízení není schopno bezpečného provozu, protože je totálně zprasený.

[Jan Bocek]

1) Podle mého názoru není RT osoba, která o něčem rozhoduje.

2) Ale předložím provozovateli pravdu, kterou umím vyargumentovat nějakými podklady.

Jen zdánlivé to nesouvisí s tématem.

Obě věty jsou zajímavé a svým obsahem se dotýkají Geneze institutu revizního technika.
RT provádí revize při respektování platných norem a předpisů. V případě závady musí být uvedeno s jakým ustanovením normy, nebo předpisu je v rozporu.

1) Tvrzení, že povinnost provádět revizní činnost na EZ a povinností RT jsou dány technickými normami, je jistě pravdivá, ale jen v kontextu užších souvislosti.
Práva a povinnosti právním subjektům může v právním státě ukládat jen zákon.
Provozovatelům a dodavatelům zákon ukládá povinnost, aby revize prováděli a závady odstranili.
Při výchozí revizi je nutno závady odstranit před uvedením do provozu.

2) Provozovatel nebo dodavatel smluvně najme odborného pracovníka, aby nezávisle posoudil stav elektrického zařízení a vystavil o tom zprávu. RT provede soupis zjištěných závad a uvede s jakým ustanovením normy nebo předpisu je v rozporu. Po dohodě může na zvláštní Technickou zprávu uvést návrh odstranění závad.

Moudrý provozovatel pochopí, že upozornění RT na závady jej chrání před dalšími problémy. Na příklad u VRZ bude mít brzo problémy s naplněním zákona podle vyhlášky NV 378/2001 Sb.,  ( na příklad §3, písmeno J). Neboli jinak, že povinnosti dodavatele na něj spadnou.

RT na základě "diagnostiky" jen upozorní, že to není v souladu s legislativou a na řadě je ten, kdo si ten posudek ( RZ) objednal. Na STK u auta po 200 tisících km mám také uvedeno několik závad a doporučení a přesto jsem dostal známku STK. Jsem na řadě....podle zákona.

Proto na příklad tvrzení, že VRZ musí být bez závad, patří do kategorie těch mýtů....

Také mám někdy chuť to zkrátit....něž vypisovat stovky závad.
Zařízení není schopno bezpečného provozu, protože je v totálním bordelu, prostě K.O.