Složka proudu z každé fáze má opačně polarizovanou složku v nulovém vodiči, která ji v transformátoru chrániče vyruší. Pokud část proudu odteče mimo nulový vodič, vznikne nenulový výsledný vektor, který vybaví chránič. Jen při symetricky rozloženém unikajícím proudu do všech fází se fázové proudy vzájemně kompenzují, to ale nastaly tři poruchy. Nepříliš pravděpodobné jsou stejné proudy a současný vznik všech poruch, takže se chránič vybaví již při první poruše.
Souhlasím, že úplné vyrušení unikajících proudu je extrémní stav, který je málo pravděpodobný. Vtip je ale v tom, že chránič 30mA toleruje reziduální proud 30mA a vše co je do této meze je dle něj v pořádku. A proto unikající proudy nemusí být nutně stejné, ale i při rozdílných hodnotách se určitá část může odečíst a působit v neprospěch ochrany / ve prospěch potlačení závady. Pak může být na určité fázi tolerován vyšší unikající proud než je normální hodnota.
Příklad (30mA beru jako mezní hodnotu)
Na L1 provlhlá zásuvka, uniká dI1=13mA (trvale)
na L2 Boiler se špatnou izolací, uniká dI2=8mA (třeba dočasně, jen když zapne stykač)
Na L3 závada - člověk se chytil fáze na jinak bezproblémovém okruhu (bezproblémové fázi)
Kolik teče L1>N, L2>N, L3>N není podstatné, protože se odečtou ať jsou jakkoliv rozdílné.
Při započtení unikajích proudů dI1=13mA, dI2=8mA a dI3=0 je celkový vektorový součet dI_celk=11,36mA
-Pokud má chránič zaznamenat 30mA, pak musí na L3 vzniknout unikající proud dI3=40,19mA aby došlo k překročení 30mA hranice.
- Pokud by ta samá závada nastala na instalaci, kde unikal pouze dI1=13mA a dI2=0, tak stačilo dI3=34,3mA
- Pokud by ta samá závada nastala na instalaci, kde z L1 a L2 nic neunikalo, tak stačilo jen těch 30mA
- Pokud předtím z L3 už někde něco unikalo, tak stačí doplnit závadou už jen chybějící rozdíl.
Jedním za závěrů také je, že pokud je testovací tlačítko napojeno na L3 a N, tak nemusí dojít při testu k vybavení chrániče právě kvůli unikajícím proudům z L1 a L2
Autor
