Jak se určuje vedení hromosvodů?
jjancik:
Minulý ročník jsme ve škole probírali pár metod k určení, kudy táhnout hromosvody, například "metoda valící se koule". Nebylo nám řečeno, jestli se něco z toho ještě používá, z čehož plyne má otázka: Jak se hromosvody určují v praxi a proč zrovna tak?
Literaturou jsem zasypaný ale chybí mi ten start. Pochopit to jak si to představit. Může mi to prosím někdo objasnit jinak, než odkazem na ČSN 34 1390 a 62 305?
Oldřich Morávek:
Návrh systému vnější ochrany se navrhuje v několika krocích.
První je analýza rizik, podle které zjistíte, v jeké třídě ochrany budete objekt posuzovat.
Další je již zmíněná valivá koule.
Pro jednoduchost si můžeme představit, že blesk vzniká jako bodový náboj kdekoli v prostoru. Tento náboj má schopnost přeskoku na určitou vzdálenost, která představuje povrch oné koule. Dál už jí používáte jen jako diagnostickou pomůcku, kdy jí valíte po povrchu chráněného objektu a všude kde se objektu dotkne, hrozí zásah blesku.
Pro doplnění návrhu můžete použít ochranný úhel a mřížovou soustavu, ale valivá koule nejlíp respektuje charakter blesku.
Dál už pokračujete podle normy, která používá dohodnuté parametry, podle zkušeností a úrovně výzkumu.
Určíte pro objekt přeskokovou vzdálenost. Je dobré jí určit pro všechny důležité body soustavy - jímač, body rozdělení svodů, hrany objektu atd. a to jak pro vzduch, tak pro pevný materiál. Tuto vzdálenost si můžete představit, jako elektrickou pevnost daného materiálu, který izoluje úbytek napětí na svodu od ostatních vodivých konstrukcí. Úbytek napětí vznikne při průchodu bleskového proudu svodem přesně podle poučky páně Ohma
Rozteč svodů vám dá opět norma podle třídy ochrany objektu.
Dál musíte posoudit, jestli se se svodem nepřiblížíte k cizí vodivé části v objektu. To mohou být železné konstrukce, inženýrské sítě atd.
Nakonec už jen posoudíte technické řešení a estetiku.
Tolik ve zkratce
J Lhava:
Na ČSN 34 1390 zapomeňte, ta už 7 let neplatí.
Krok č. 1
Jak už bylo uvedeno je analýza rizika.
Aktuální řada norem ČSN EN 62305 ed. 2 rozlišuje 4 třídy LPS (tzn. ochrany před bleskem). Do které třídy který objekt spadá zjistíte právě onou analýzou rizika.
Jinak než analýzou to nezjistíte (např. pohledem z okna).
Analýza se provádí dle ČSN EN 62305-2 ed. 2.
Na webu jsou dostupné SW nástroje pro analýzu i zdarma, mi třeba nejlépe seděl Prozik od OEZ.
Krok č. 2
Máme třídu LPS.
Ke každé třídě určuje norma poloměry valivých koulí, viz ČSN EN 62305-3 ed. 2, Tabulka 2.
Modelově nám např. vyjde LPS III, které odpovídá valivá koule o poloměru 45 m.
Vezmete si tedy váš objekt (modelově, či v CAD, jak je libo), a po úrovni terénu k němu přikutálíte kouli o daném poloměru. Všude, kde se koule dotkne objektu je potřeba uvažovat s nějakým způsobem ochrany (např. jímač, o který se koule zastaví, apod.).
Alternativa kroku č. 2
Samozřejmě jsou objekty, které vám koulí nevyjdou, nebo vyjdou blbě. Pak nezbyde než sáhnout po metodě ochranného úhlu (podle normy jsou přípustné obě metody). Jaký úhel bude jímač mít se počítá zase podle třídy LPS a podle toho, jak je vysoko nad zemí (např. pro LPS III pro jímač 5 m nad zemí je úhel 70 st., ale pro jímač 20 m nad zemí jen 48 st.).
Krok č. 3
No a pak je potřeba vyřešit ony dostatečné vzdálenosti.
Které se opět počítají, podle rozložení a počtu svodů.
Pokud vám někde vychází velké vzdálenosti, tak je potřeba přidat svody, anebo použít nějaký izolovaný (a dražší) svod.
Tož v kostce asi tak.
jjancik:
Dobré vědět, že si musím ověřovat, jestli to, co nás učí ve škole, ještě pořád platí, nebo to odešlo už "za Bolševika".
Pořád si ale nejsem schopný nějak představit metodu s tím úhlem. Vzhledem k čemu se bere? Mezi spoji jímače, nebo od zdi?
Milan Hudec:
Jaro je čas dobrých skutků, pokud jste z Brna, věnuji vám "hodinku" .
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana