Nová norma neuvádí jednoznačné označení jednotlivých typů místností číslicí v 6ti úhelníku, jak je dosud zvykem a k tomu požadavky závazné nebo doporučené.
Nic netrvá věčně.
Tak jako se skončením "prostředí" a nástupem "vlivů" skončily trojúhelníky s čísly prostředí, tak skončily i 6-ti úhelníky (které se dle mých zkušeností stejně moc nepoužívaly). Myslím že bez této ztráty se dá žít.
Tzv. "závazné a doporučené" požadavky byly s nástupem řady ČSN 33 2000-X nahrazeny pojmy jako "normativní a informativní". Za tuto změnu v pojmech věru ČSN 33 2000-7-710 nemůže.
Vzhledem k různým používaným názvům, jako je ordinace, vyšetřovna, ambulance, převazovna, aplikační místnost, zubní ordinace, sádrovna, sterilizace, bude bez podrobného protokolu, pokud bude dobře vypracovaný, nesnadné na místě určit, pro co se konkrétní místnost používá.
Částečný chaos v názvech pracovišť si zavedli zdravotníci sami a technická normy jej asi těžko vyřeší. Vždyť jaký je (z hledisky technického vybavení) např. mezi ARO, OIM, JIP, OAM a JIMP?
A hlavně - určovat typ místností není na technikovi, ale na provozovateli.
V nové normě jsem nenašel systém barevného značení zásuvek, ani požadavek na připojovací body pro dodatečné pospojování.
1) A proč by musely být zásuvky odlišeny pouze barevně? Normy přeci dnes nevodí projektanty ani v jiných oblastech za ruku.
Ale vzhledem k tomu, že barevné značení je nejjednodušší, zažité a že i výrobci zásuvek to mají hojně v sortimentu, tak zrovna o toto bych se nebál.
2) PA svorky u zásuvek - viz čl.710.415.2.1
Nová norma se pouze zmiňuje o elektrostatick y vodivých podlahách, pokud jsou tyto podlahy použity, ale kde je použít, to si zřejmě každý musí sám poradit. ČSN 33 2020 uvádí pouze obecné požadavky, o zdravotnictví se nezmiňuje.
Statická elektřina nepředstavuje
primárně ohrožení bezpečnosti pacientů a zdrav. personálu.
Kde a v jaké kvalitě je zapotřebí provést jedno z mnoha opatření, kterým je antistaticky vodivá podlaha, přeci nemůže být taxativně uvedeno v normě.
Tato opatření (jako mnohá jiná) se prostě budou muset posoudit ve spolupráci s lékaři, dodavateli přístrojů a ostatních technologií.
BTW když už jsme u těch podlah - někdy v 90-tých letech, když se houfně privatizovaly ambulance, byly antist. podlahy často diskutovány (mám/nemám, musím/nemusím).
Zvlášť tehdejší Hygiena záření (dnešní SÚJB) v tom bývala nekompromisní.
A ať se přihlásí ten, kdo kdy viděl doktory nebo sestry v antistatické obuvi a v odpovídajícím oblečení.
Samozřejmě kromě kardio a neurochirurgic
kých sálů a některých běžných operačních sálů.
Osobně jsem důslednou ochranu proti statice viděl snad jen ve výrobě monokrystalů.
Pravidelné revize, dosud prováděné za 2 roky, řeší dosluhující norma. Nová norma pravidelné revize uvádí rovněž, ale jejich intervaly (lhůty) neřeší. Doporučuje, kromě jiného, měření ověřující pospojování v intervalu 36 měsíců, což je poněkud déle, než jsme dosud zvyklí na pravidelné revize za 2 roky.
Lhůty revizí určuje provozovatel, nikoli norma!
A když provozovatel usoudí, že mu termíny uvedené v 710 vyhovují, tak se budou revize dělat po 3 letech, namísto po 2. V čem je problém?
Mne spíš u tohoto bodu docela zajímá, jak se bude přezkušovat funkce systému, sledujícího přetížení IT sítě.
Nová norma ve své druhé polovině uvádí v příloze zvláštní národní podmínky řady evropských zemí, ale podmínky dané Českou republikou jsem nenašel, pokud jsem je nepřehlédnul.
Když pomineme možnost, že na nás v IEC zapomněli, tak to znamená asi jediné - žádné zvláštní národní podmínky nemáme!
Aby bylo jasno - nechci tady tvrdit, že tato ČSN je dokonalá, ale rozhodně jsem již četl mnohem a mnohem horší výtvory.
Autor
