Způsobil vám někdy elektrický proud úraz?

[Jirka Š. Svejkovský]

Je a někdy je to i předepsáno, ovšem zákony ekonomiky jsou jiného názoru. Je to špatně ale je to realita. 

Na vn je to pravidlo. Nedávno šli dva pracovníci zajistit vypnutý vývod 6kV odpojovačem. Jeden šel ven telefonovat, druhý se snažil odpojovač vypnout. Protože mu to nešlo (blokování) odemkl ruční ovládání. Dva dny na to zemřel v umělém spánku v olejové vaně. Stál u jiného rozvaděče.

[František Šohajda]

Jeden kolega zapojoval na pojistkové spodky PH vodiče...vše vypnuto...jak byli 3 pojistkové spodky vedle sebe tak si tam dal nějaký 19 klíč /napříč všemi fázemi/...pak dal pojistky a že klíč vezme s sebou...do rozvodny došla nějaké delegace s ředitelem na nějakou exkurzi...bylo to nějaké silo...
jenže v tom zmatku z "papalášů" zapoměl na klíč a honem zapnul tuto část rozvaděče....p rý taková bomba, a v rozvodně nestačili velké dveře, aby se delegace dostala urychleně ven....všude kouře,
venku se celá delegace třepala ještě půl hodiny po.....samozdř ejmě silo se zastavilo a všude byl klid....
nikomu se nic nestalo,jen ti co byli uvnitř rozvodny viděli několik desítek minut bílé kolečko,jinak nic!!
Mohutný klíč 19x24 už nikdo nenašel,roztavil se...

[Miroslav Minařík]

Také si vzpomínám ...
... za mých mladých let jsem připojoval kabel v rozvodně (za provozu, pod napětím). Přesně hlavní rozvodna vysokých pecí závod 1-5 Ostrava Vítkovice (za původní branou doleva).
Starší kolega, který se mnou pracoval na příkaz "B" měl opravdu velké břicho. A v jeden nešťasný okamžik do mne drcl a já padl na jednu šínu z 3x500V. Naštěstí jsem byl oblečený dle předpisů, měl jsem rukavice a byl jsem na gumové podložce. I přes to jsem v ten okamžik svítil jako pokusná "edisonova žárovka".
Reflex mě okamžitě vystřelil z rozvaděče ven. 50Hz jsem cítil asi ještě dva dny.

A kolega?
Utekl pryč. Věděl proč. Protože já, tehdy sice "mladý voják",  bych ho v tu chvíli asi uškrtil.

[Jirka Š. Svejkovský]

50Hz zní v hlavě jako signál Titaniku před potopením. Vřele nedoporučuju.

[Rudolf Šála]

V pondělí se mi povedl kousek  

  Vysekával jsem rozvodnici ale jelikož kolegové nechtěli vypínat některé světelné a zásuvkové okruhy tak v rozvodnici bylo napětí. Potřeboval jsem vytáhnout jeden kabel abych mohl rozvodnici vytáhnout a sekat za ní.
Tento kabel byl odpojen až na vodič PE který byl nastaven čokoládou, ta ovšem zakrývala okraj 3f. propojovací lišty...  
  V tu chvíli kdy jsem prstem šáhl po té svorce, jsem myslel že mi ten prst upadne z té rány  
Nějaký doveda se vytentočkoval na zaizolování té lišty   Samozřejmě že kdybych se lépe díval tak se to nemuselo stát  
  A tak jsem nabyl tří, né zrovna moc vzhedných, vypálených děrek na posledním článku prstu. Realita že i přes toto dokončení okruhu vše dál běželo mě moc netěší  

Jinak souhlas s tím respektem, měřením a prevencí i když to po tomto příspěvku tak nemusí vypadat  

[Jirka Š. Svejkovský]

To, že 230VAC nezabíjí a dá se zkoušet dotykem je nebezpečný mýtus. Exkurze nejbližšího hřbitova je myslím nejlepší prevence.

[Rudolf Šála]

To, že 230VAC nezabíjí a dá se zkoušet dotykem je nebezpečný mýtus. Exkurze nejbližšího hřbitova je myslím nejlepší prevence.

Měl jsem tu čest potkat zedníka který se mi smál že chodím se zkoušečkou.
Jeho metoda je si plivnout na konec prstu a přiložit na vodič 

PS: To co jste právě četly, nikdy doma nezkoušejte 

[jik]

Já jsem jako 18ti letý, krátce po vyučení odpojoval přívod ke stroji.
Skříňka 40 na třicet,  4m na štaflích, vyndané nožové pojistky a za nimi hliníkové šíny asi 60 na 12.
Při odpojování nuláku se mi smeknul šroubovák, natáhl jsem oblouk a v tom malém prostoru došlo k takové ionizaci, že stříkal hliník a ze šroubováku mi zbyla jenom rukojeť. (jištění 500 A)
Byl jsem trochu stranou, tak jsem měl "jenom" spálené řasy, obočí a vlasy zepředu a na uchu kousek hliníku.
Protože jsem neviděl, tak mne odvedli dva kolegové na závodní zdravotní středisko, kde byl ten den shodou okolností oční specialista, který jednou týdně docházel.
Vyplácali na mne  celou tubu jakési oční masti a ještě mi to přelepili.
Položili mne do vedlejší místnosti, že se na nmne asi za hodinu podívají.
V té místnosti byl zároveň solux, a léčit teplem různé tělní partie si tam chodily pracovnice z celého závodu.
Sestra neopomněla každé sdělit, že se nemusí stydět, protože nic nevidím.
Slyšel jsem šustění textilu, plácání gum o tělo a některé se mnou i konverzovaly.
Ačkoliv jsem se se různě pitvořil, kroutil nosem, i rukou jsem si trochu pomohl, nepronikl ke mně ani pramének světla.
Později se mne občas některá - i neznámá soudružka ptala, jestli mám oči v pořádku.
Hned mi bylo jasné, že je to jedna z mnoha, co tam se mnou tenkrát byla nahatá.  

 

[Vít Rotrekl]

  Já si taky brnknul.
Je to pár let zpátky, dělali jsme rekonstrukci veřejného osvětlení na volném vedení. Míval jsem kousek delší vlasy a aby člověku nepadaly do očí nosí na hlavě kšilovku. Jenže ona ta kšiltovka má na všku takovej kovovej cvoček. Tenkrát to bylo v létě, velký horka a ja si tu kšiltovku namočil vodou i s hlavou a vlasama. Pochopitelně jsem se skoro mokrou hlavou vylezl na montážní plošinu a začal montovat světo. Pochopitelně ti nikdy nejde nijak krsně tak si člově stoupá na špičky aby dosáhl. No a já si tím kovovým cvočkem brnknul o fázi na sloupě.... asi hodinu po tom se mě ještě třepala hlava v rytmu 50Hz.

Vřele doporučuju na vedení používat helmu!!

[Jirka Š. Svejkovský]

Tak přidám i svůj zážitek. Drátoval jsem ovládačku 230VAC u venkovního rozvaděče. Chtělo se mi čůrat, tak jsem si ohnul aktuální drát, abych ho nemusel hledat. Než jsem se vrátil, kolegové si to potřebovali zapnout, no a u rozvaděče nikdo nestál. Sáhl jsem si na vodič a ucukl. Ten ohnutý drát mi zapadl pod snubák. To je přesně ten okamžik, kdy si říkáte, že je konec. Padl jsem na záda do bláta, kolegové mě dotáhli do hospody na rehabilitaci a od té doby snubák nenosím.

[Jiří Schwarz]

Zvláštní je jak dlouho se mě ta vypálená dírka hojí oproti jiným zraněním mechanického původu.

Tyhle spáleniny se hojí špatně.
Když nám kdysi dali na telefonní ústředně nové baterie, přivazoval jsem přívodní "drát" k izolátoru a podařilo se mi udělat zkrat - baterie 60V, 200Ah, z měděného drátu o průměru kolem 1mm zůstala jen "vypálená drážka v palci"

[Rudolf Šála]

To, že 230VAC nezabíjí a dá se zkoušet dotykem je nebezpečný mýtus. Exkurze nejbližšího hřbitova je myslím nejlepší prevence.

Jestli to byla reakce na můj příspěvek tak podotýkám že tento svět ještě nechci opustit.  
Mimochodem, to nebylo 230 VAC ale 3x400 VAC - nezaizolovaný konec lišty, tedy nic příjemného.  

 Já si taky brnknul.
Je to pár let zpátky, dělali jsme rekonstrukci veřejného osvětlení na volném vedení. Míval jsem kousek delší vlasy a aby člověku nepadaly do očí nosí na hlavě kšilovku. Jenže ona ta kšiltovka má na všku takovej kovovej cvoček. Tenkrát to bylo v létě, velký horka a ja si tu kšiltovku namočil vodou i s hlavou a vlasama. Pochopitelně jsem se skoro mokrou hlavou vylezl na montážní plošinu a začal montovat světo. Pochopitelně ti nikdy nejde nijak krsně tak si člově stoupá na špičky aby dosáhl. No a já si tím kovovým cvočkem brnknul o fázi na sloupě.... asi hodinu po tom se mě ještě třepala hlava v rytmu 50Hz.

Vřele doporučuju na vedení používat helmu!!

Jednou jsem slyšel od vedoucího technika z PRE něco podobného. S tou vyjímkou že ten nešťastník si brnknul propocenou čepicí o šínu v rozvodně nn. Prý to přežil ale měl vypálené ty ''cestičky'' po potu. Toto vyprávění jsem poslouchal když to říkal jednomu elektrikářovy co zrovna byl ohnutý v rozvodně, při parném létě a zapojoval pod napětím. No není taková informace povzbuzující?    

[Oliver Mička]

Ja som zažil veľa kopancov, posledný od modrého vodiča v jednej bývalej fabrike v Belgicku. Kábel zamurovaný v stene 3 vodiče cvaknuté a jedne trčal modrý. Trčal tak pekne že ked pojde volakdo okolo neho zachytí ho za oblečenei reku tak že ho zahnem a jak som sa ho chytil porad šleha a už som sedel na podlahe. . Po spamätaní zo šoku som sa vrátil na miesto z vadaskou a ono v ňom voči zemi 110 V. Medzi vodičmi 230V a voči zemi aj PE len 110V reku hmm sieť 3x220/110V som ešte nevidel .Ale hned sa mi ako milo a zdvorilo podaným ruky predstavila  

[Jiří_Hrubý]

Úraz související s PPN jsem měl snad jediný- prokousnul jsem si jazyk a to tehdy, když jsem v takový sychravý podzimní den napojoval svod do VRIS na manesmanu. Při dotahování poslední svorky se mi dostala rukavice do závitů a ta malá dirka stačila k tomu, abych dostal jednu přes ruku a vzápětí hned druhou za ucho od "koštěte",  to jak jsem se zhoupnul v opasku a právě při té druhé jsem si prokous jazyk...
Největší ránu s pocitem koňského kopance do hrudníku, jsem dostal od měněné přípojnice 400kV, kterou nejmenovaný kre... odzemnil... Byla to sice naindukovaná, ale kdo ji zažil, ví, o čem mluvím...

[jik]

Když si tady tak pěkně povídáme, tak mám ještě jeden zážitek.
Moji dva kolegové si v nějakém zatemnění mysli, spletli primár a sekundár trafa 6kV, ten starší a zkušenější ve skříni vn vypínače demontoval pertinaxový kryt, co zakrývá kontakty, když se s vypínačem vyjede a jal se měřit vadaskou.
Tu vadasku měli údajně později na soudním lékařství, protože na ní byly jeho prsty a on zemřel za měsíc v Ostravě v olejové lázni.
Druhý kolega, protože stál za ním, tak měl obličej z nové růžové kůže, na rukou neměl nehty a nedovírala se mu oční víčka, takže mu oči neustále slzely.
Na levém zápěstí  měl vypálený kruh od kovového pásku hodinek.
Na hrudi a břiše měl plno jizev a vypravoval, že největší bolest v životě zažil, když ho v nemocnici vzali pod sprchu a kartáčkem z něho drhli strupy, aby se mu tvořila nová kůže.
Teď pracuji na vn i vvn a vždycky když někam lezu, tak si na ně vzpomenu.
Školení bezpečnosti na celý život.

[Jirka Š. Svejkovský]

Mimochodem, pamatujete na tlačítka T6? Kolega omylem obrátil trafíčko u kontolky. Místo aby na něm bylo 220/24V potkal se s 2kV. Myslím, že si tu ránu bude pamatovat dosmrti

[Rudolf Šála]

Když si tady tak pěkně povídáme, tak mám ještě jeden zážitek.
Moji dva kolegové si v nějakém zatemnění mysli, spletli primár a sekundár trafa 6kV, ten starší a zkušenější ve skříni vn vypínače demontoval pertinaxový kryt, co zakrývá kontakty, když se s vypínačem vyjede a jal se měřit vadaskou.
Tu vadasku měli údajně později na soudním lékařství, protože na ní byly jeho prsty a on zemřel za měsíc v Ostravě v olejové lázni.
Druhý kolega, protože stál za ním, tak měl obličej z nové růžové kůže, na rukou neměl nehty a nedovírala se mu oční víčka, takže mu oči neustále slzely.
Na levém zápěstí  měl vypálený kruh od kovového pásku hodinek.
Na hrudi a břiše měl plno jizev a vypravoval, že největší bolest v životě zažil, když ho v nemocnici vzali pod sprchu a kartáčkem z něho drhli strupy, aby se mu tvořila nová kůže.
Teď pracuji na vn i vvn a vždycky když někam lezu, tak si na ně vzpomenu.
Školení bezpečnosti na celý život.

Minulý rok k nám do školy chtěl nastoupit na dálkové studium bývalý montér od PRE. Bohužel ho nevzali protože vzhledem k tomu že je v invalidním důchodu mu nemůžou uznat tělesnou výchovu  
Do invalidního důchodu se dostal protože mu el. oblouk z vadného vn vypínače totálně znetvořil obličej....

[Ján Pitoňák]

Mimochodem, pamatujete na tlačítka T6? Kolega omylem obrátil trafíčko u kontolky. Místo aby na něm bylo 220/24V potkal se s 2kV. Myslím, že si tu ránu bude pamatovat dosmrti

Môžem sa opýtať, ako dlho mu ten 24-voltový sekundár prežil tých 230V, keďže mal 100-krát menšiu indukčnosť ako primár? Alebo skôr vypadla poistka, resp istič?