Podle Vámi uvedených informací, bych celý objekt řešil jako Faradayovu klec a spojil bych všechna armovací vedení a kovové konstrukce do jednoho celku. Výhodou je, že pak prostým napojením, kdekoliv, máte tu nejlepšejší zem, jakou byste nedosáhl ani velkým průřezem Cu drátu. Jak konstruovat podobné stavby můžete zjistit třeba zde:
Honzův Bulletin 2009K otázce č.2. Každý kdo se již setkal s kovovými konstrukcemi, které byly využity pro to, aby budova sloužila jako Faradayova klícka a zkušebními svorkami mi dá jistě za pravdu, že ani po rozpojení nebyly naměřené hodnoty k něčemu užitečnému. V budově vždy, třeba přes šroub na kterém bylo zavěšeno zařízení, byl nějaký ten vodivý spoj, který celé měření znehodnotil. Pamatuji jedinou výjimku, kde do každého nosného sloupu byla vetknuta zkušebka, ale to dělali opravdoví frajeři.
Na tento v případě Faradayovy přebytečný komponent naštěstí již reflektuje ČSN EN 62305 - 3 a na stránce 70 v odstavci E 4.3.9. najdete tuto pasáž:
Není-li za určitých podmínek možné provést měření zemního odporu základového zemniče, zajistí instalace
jednoho nebo více referenčních zemničů mimo stavbu vhodnou metodu sledování změn v okolí uzemňovací
soustavy za delší časové období, ve kterém bude provedeno průběžné měření mezi zemničem a uzemňovací
soustavou základového zemniče. Proto je dobré vyrovnání potenciálů hlavní výhodou základového zemniče
a odpor vůči zemi je méně důležitý. Při realizaci je nutné ovšem každý krok zapsat do stavebního deníku, pořizovat detailní fotodokumentac
i a úplně nejlepší je, pokud je přítomen i revizní technik, který bude vystavovat výchozí revizní zprávu. Proč? Protože jak to bude udělané již nikdo skrz beton nezjistí a bude se muset spolehnout na dokumentaci.
Autor
