Diskuse Elektrika.cz

EH#: Zapojování stykačů (1970)
    Každý Elektronaut ví, že zapojení stykačových kombinací slouží k ovládání elektrických zařízení pomocí stykačů. Stykače mohou být různě zapojeny, a to buď v jednoduché nebo složitější konfiguraci. Při sériovém spojení se zapínání a vypínání provádí postupně po sekvenci stykačů. Paralelní spojení umožňuje společné zapnutí a vypnutí více zařízení. Stykačové kombinace mohou být použity pro různé aplikace, včetně řízení osvětlení, motorů, topení, apod. Už učeň by měl znát základní principy zapojení, pochopit jejich funkci a umět je správně implementovat v praxi, o skutečném Elektronautovi nemluvě ...
   
    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde! (https://elektrika.cz/data/clanky/eh-zapojovani-stykacu-1970)
   



           

EH#: Pokyny k montáži a údržbě stykačů (1970)
        Jaká je doporučená poloha montáže stykačů?
    Jaký je doporučený rozsah poměrné vlhkosti vzduchu pro vzduchové stykače?
    Jaké jsou doporučené teplotní rozmezí pro vzduchové stykače?
    V jakém rozmezí napětí by mělo být udržováno v místě, kde jsou zapojeny stykače?
    Co se stane při vyšším napětí se cívkou stykače?
    Kde by měla být cívka stykače připojena?
    Co se může stát v případě zemního spojení?
    Jaké jsou pokyny pro ošetřování stříbrných a měděných kontaktů?
    Jaké jsou pokyny pro čištění dosedacích ploch?
    Co by mělo být provedeno v případě poškozeného nebo přerušeného závitu nakrátko?
    Co by se mělo udělat v případě opálených kontaktů?
    Existuje nějaká potřeba mazání ložisek u stykačů?
    Jaké jsou důsledky většího poklesu napětí pro kotvu magnetu a kontakty?
    Jak se musí postupovat s kontaktními nebo jinými tuky při práci se stykači?
   
    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde! (https://elektrika.cz/data/clanky/eh-pokyny-k-montazi-a-udrzbe-stykacu-1970)
   



           

Vzpomínáte, jaké předměty byly na učilišti a na průmyslovce, kde se pojednávalo o stykačích a relé a jejich zapojovaní?

Myslím, že znalost základních principů stykačů na AC a na DC proud je stále stejná.
Technologicky se provedení značně změnilo.....a přibyly stovky aplikací

Uvedená kniha byla užitečnou pomůckou v předmětu Elektrotechnol ogie, případně Užití El.přístrojů, anebo předmětu zapojování přístrojů.

Možná, že zde jsou ještě pamětníci z učiliště elektro ve Vítkovicích, kdy obor elektro vyučoval Arnošt Křivoň z Háje u Opavy. A možná každý zažil "trest" nakreslit zapojení YD po vyučování 100 X a propojení do Y barevně. Ve III. ročníku bylo celodenní zaměstnání věnováno zapojování stykačů a každý měl zavedený technický deník s aplikacemi. Dobrý zvyk i pro dnešek i když najdeme aplikační "datashedy" u všech slušných výrobců....

Mě to přijde, že tohle jsou záležitosti, co se nemusí zrovna nějak učit. Ono stačí použít logický myšlení (stačí na to výroková logika) a člověk na to příjde.
Jedině snad upozornit na eliminaci nebezpečných stavů (jako jsou nějaká ta neočekávaná spuštění stroje apod.).

Hm, ja som sice neutrpel elektro zameranu strednu skolu, no mam utkvelu predstavu, ze ziaci boli najprv mesiace/roky terminalne znudeni detailnym popisom fyzikalnych/chemickych principov spolu so vzorcami atd atd atd a nasledne ked z tohto vsetkeho boli uspesne preskusani, alebo preskusanie uspesne precheatovali, sa mozno prislo k praktickym aplikaciam.

Nepovedal by som, ze toto je uplne vhodny pristup k vyucbe, no co ja o tom viem.

Najdite mi absolventa elektro priemyslovky, ktory dokaze z prvej zapojit safety rele na dvojkanalovy estop s reset tlacitkom (presvetlenym pri potrebe resetu) a kontrolou stavu stykacov povesenych za rele. Takmer nemozne. Pritom fakt staci vygooglit ten blby datasheet.

Alebo ked sme pri rele a stykacoch, skuste sa spytat, ci je vhodne spinanie 0-1V analogoveho signalu s prudom 0-1mA stykacom urcenym pre 400VAC 7.5kW.

K otázke:

Za dávnych čias sa stykače dali rozobrať a opraviť. Náhradné diely existovali najmä na veľké výkonové stykače (napr. VH400).

Samotné zapojovanie sa nezmenilo takmer vôbec, ak neberiem do úvahy pružinové svorky - tie zrýchlili montáž a zvýšili spoľahlivosť spojov.

Na margo priemyslovákov - mali veľmi veľa teórie a zúfalo málo reálnej praxe.

Na margo súčasných absolventov odborných škôl - elektrikár zarobí málo, hoci na elektrike je závislý celý náš svet. Tak sa nedivte, že sa na tento odbor nehrnú.

 (drinks)

Souhlasím a podepisuji v plném rozsahu. Vlastní zkušenost. A tohle dohromady s "vyučujícími" inženýry, mnohdy externisty, kteří tu teorii vlastně ani neuměli srozumitelně a poutavě podat, a umocněno zabýváním se takovými nepotřebnostmi, jako byla třeba technická ruština, nebyla dost dobrá kombinace pro vstup do světa praxe po maturitě.

Téma je o zapojování stykačů.


Setkal jsem se v procesním životě s takovými jedinci. Ale stejně nějaké základy měli a dovedli rozlišovat co to jsou hlavní a pomocné kontakty a dovedli rozlišovat elektrické oddělení mezi ovládacím obvodem a pracovním obvodem ve stavu bez povelu mezi vstupem a výstupem.

V uvedené knize nenajdeme žádnou zmínku o kontaktech s nuceným vedením, kdy je zaručená sekvence mezi hlavními a pomocnými kontakty. To jsou ty základy i v pevně zadrátovoné logice. Ale najdete tam důrazně uvedenou záležitost o vzájemném blokování stykačů při reverzu anebo při hvězdě a trojúhelníku, aby se silové stykače "nepotkaly". Takové základy bezpečnosti... ..přece jen tam jsou.

"Téma zapojování stykačů" je důležité pro projektanty, konstruktéry, při uvádění do provozu a údržbě. Pokud v této oblasti nepracuje, tak je to pro elektrikáře okrajová záležitost. A také ne každý průmyslovák se setká s "bezpečnostním" relé a jeho aplikacemi v oblasti Safety.


Ale když bude před ten problém postavený, tak se to doučí.....

Měl jsem již za sebou dlouhou praxi v oblasti strojního zařízení a najednou jsem v rozvaděčích začal objevovat zvláštní žlutá a červená relátka a v obvodových schématech zapojení začal objevovat něco jako s dvěma kanály, resety a mnohé Emergency..... a mnohé stykačové relé s nuceně vedenými kontakty a nuceným rozepnutím. A tak to musíte dostudovat. Najednou zjistíte, že existuje na to několik norem EN....ale s tím se setkáte jen když upgradujete nějaké strojní zařízení. Je to úzce specifický směr..... na průmyslovce dostanete základy, že existují hlavní a pomocné kontakty a pár typických zapojení jako je YD a reverz.

To je stejné jako jet pro čtyři rohlíky Tatrou 148 a naložit je na korbu.

Pro účely spínání malých napětí a proudů v elektronice jsou speciální relé s kontakty z jiných slitin kovů než pro silové obvody. Také bývají hermetizovaná a plněná inertními plyny.


Ono nikdy škola nepřipravila studenty dokonale a do pracovního procesu se museli vždy zařadit pod vedením někoho zkušeného. Trochu vyjímkou bývaly školy, které připravovaly žáky pro určitý podnik. Ty už dnes nejsou. Dnes se obávám, že některé školy nenaučí ani základní zapojení stykače ovládaného dvěma tlačítky.

Vzpomínáme....a brbláme.


1) Každá elektro škola má určité specifické směry. V šedesátých létech bylo jednoduché dělení na silnoproud a slaboproud. Vybral jsem si silnoproud, kde bylo hlavní zaměření na točivé stroje a energetiku. Z obojího se mohlo maturovat.
Dneska je to většinou sloučeno do jednoho všeobecného oboru elektro. Pak bude vždy následovat to 1b a doučení se specializace.

2) Je těžké srovnávat ....na příklad Vítkovice tehdy jako VŽKG převzalo školu po Státních pracovních zálohách v roce 1957. V oboru elektro se učilo ročně cca 100 žáků. Vítkovice měly okolo 2500 elektrikářů... ..učiliště mělo 104 třídy. Ve třetím ročníku byla škola jeden den v týdnu, anebo týden praxe a týden škola. Tehdy měl každý učeň již své pracoviště a svého patrona. Ve velkých elektroúdržbác h byl vyčleněný technik, který se věnoval "kádrové politice učňů". Postupně proházeli montáži, navijárnou, opravou přístrojů, údržbou výrobních linek, vysokým napětím ale i laboratoři a konstrukční kanceláři ( většinou děvčata jako kreslířky). Pak se cíleně umísťovali na jednotlivé pracoviště. I předáci si vybírali....pr ostě existoval nějaký systém vzdělávání pro interní potřeby.

Dneska neexistuji Vítkovice a proto ani to velké učiliště. Proto jen vzpomínáme a "brbláme". Ale ani ve velkých firmách nenalézám velké elektro údržby, natož nějakého "hlavního" elektrikáře. Myslím, že se "poptávka" a "nabídka" okolo kvalifikovanýc h elektrikářů dostala úplně na jinou úroveň. Setkávám se většinou s elektrikáři ve věku 40-50 roků. A ti do 30 let nějak schází....

No, ono je to možná i o tom prostě jen trošku chtít. Vzpomeňte kdy jste se naposledy potkali s někým, kdo je mladý a zapálený pro svůj obor, jako mnoho z nás zde. Možná nejsou ti učitelé správnými vzory, či jen neumí motivovat. Těžko říct.
Škola dodá základy, na kterých pak elektrikář musí profesně vyrůst vedle někoho zkušeného. TO je nejlepší cesta. Dnes bohužel dost zatracovaná, protože se velmi často potkávám s názorem, že firmy shání jen "hotové" elektrikáře a nechce si své vlastní naučit. Většinou jde o firmy které nedostatečně motivují své zaměstnance a pak si někoho zaučí a on jim krátce na to odejde, právě kvůli pracovním podmínkám, nebo platu.

Ale to už jsme velmi daleko od tématu  (dance)

Osobně jsem už v učení viděl na některých spolužácích, že logické zapojovaní stykačových kombinací, jim dělá celkem problém. Kdysi jsem zjišťoval kde kdo dělá a pamatuji si, že drtivá většina těch kteří měli s tímto zapojováním problém, skončila v oboru už pár let po vyučení. Řekněme že cca čtvrtina spolužáků jen ztratila 3,5 roku něčím, co nechápali, nebo chápat nechtěli.

Včera jsem se bavil s jedním kolegou, který měl problém pochopit stykačové ovládání světel, které přepojoval a nefungovalo mu to. Nicméně patří mezi ty kteří se nevzdávají, poradil se, kouknul na net a pak si to nakreslil na papír. Z toho pochopil obecný princip a opravil zapojení tak, aby to opět fungovalo. Ani jsem tam nakonec nemusel jezdit a jsem rád že si s tím takto poradil. Tyto zkušenosti nás formují a pomáhají nám lépe chápat a napříště si poradit se složitějším zapojením.

Ti co nezůstali v oboru většinou šli studovat daný obor proto, že to bylo přání rodičů, nebo dříve (za totality) se jinam nemohli (z pol. důvodů) dostat. Někteří se pak složitými cestičkami života dostali k tomu, co je jim milé a baví je, čímž jsou pak užiteční. Každý, kdo dělá to, co ho baví nemá problém se doučit, co neumí a profesně roste. Na obranu všech 15-letých je třeba říci, že se dobře rozhodnout v tomto věku, co bych chtěl dělat celý život je složité. V tom bohužel zapracovala negativním způsobem totalita, kdy došlo k přetrhání rodinných vazeb a klanů. Do té doby bylo zvykem, že pekařův syn byl zase pekař ... Děti měly vzor v rodičích, mnohdy přebíraly rodinnou firmu. To se narušilo a dnes se dostavují následky.

A bodejť by chtěli, když podle metodických pokynů MPSV je správný postup přípravy provádění praktické výuky žáků ve firmách tento:

▪ Seznámení firmy s hlavními právními, kurikulárními dokumenty (nejen s Tematickým plánem odborného výcviku, ale i s jeho integrací a vazbami s jednotlivými vzdělávacími oblastmi ve školním vzdělávacím programu),   metodickými a didaktickými postupy pro realizaci praktického vyučování žáků na jejím pracovišti.
▪ Dojednání konkrétních oborů středního odborného vzdělávání, ročníků a počtu žáků, pravidel jejich výběru pro zapojení do praktického vyučování realizovaného ve firmě včetně harmonogramu.
▪ Dojednání konkrétních znalostí a dovedností, které jsou v ŠVP definovány jako výsledky/cíle vzdělávání, které bude zajišťovat právě firma.
▪ Připravení a odsouhlasení Tematického plánu odborného výcviku/praxe.
▪ Podepsání písemné Smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování.
▪ Jmenování hlavního instruktora firmou, jmenování koordinátora spolupráce/učitele školou.
▪ Proškolení instruktorů praktické výuky u zaměstnavatele, především z hlediska pedagogických
a didaktických kompetencí.
▪ Dojednání způsobu hodnocení žáků, evidence jejich účasti na pracovišti, pojištění, doprava, stravování žáků během odborného výcviku/praxe atd.
▪ Vyřešení finančních a daňových otázek.
▪ Příprava pracoviště pro realizaci praktického vyučování.
▪ Seznámení žáků a jejich rodičů s nabídkou a podmínkami praxe, výběr žáků, prohlídka pracoviště.
▪ Povinná školení žáků, povinné zdravotní prohlídky dle pracovně právních požadavků.
▪ Realizace praktického vyučování v souladu s nastavenými standardy (RVP/ŠVP).
▪ Pravidelná komunikace firmy a školy

Jdete do toho? Asi ne, že. Nedivím se, já bych taky nešel

Také bych nešel.
A to jsem na odborné škole učil předmět Elektrická měření celých 35 roků externě.
A v elektro údržbě jsem měl na starostí "koordinátora" mezi učilištěm a provozovatelem .
Ale jsem 22 roků v důchodu a tak se přestávám divit i takovým Metodickým pokynům.
I dříve byly mezi oběma subjekty smlouvy. Jeden oddíl byl ekonomicko právní a druhý profesně odborný.

Je faktem, že kdo chtěl učit na učilišti externě, tak musel mít pedagogické minimum. Tehdy 2 roky dálkově. Ale že by patroni (instruktoří) učňů ve firmě museli být vyškolení pedagogicky a
didakticky, tak to bych asi nikoho nenašel i přesto, že za vedení učňů dostávali příplatek. Ten ale platila firma ne škola. A celkem logicky, pokud chtěla mít příliv nových kvalifikovanýc h pracovníků...

Učni ve firmě byl a bude vždy problém. Hlavně z pohledu BOZP. Je faktem, že něco by se měli naučit a osvojit. Také poznat, jak to v pracovním kolektivu funguje. Jinak to také byla levná pracovní síla na pomocné práce. Problém vždy byl najit tu rovnováhu.....

Zase ukázka, jak lehce se zamění prostředky a cíle.

Metodický pokyn je kouzelná snůška právnických kliček, která odradí každého. To sepisoval někdo, kdo snad nebyl při smyslech. Přesně to definoval Honza Bocek.

Aby som sa pridal k téme:

Na strednú som chodil v osemdesiatych rokoch.

Elektriku som za na učilišti začal učiť až v druhom ročníku. Prvý bol zameraný na obrábanie kovov. Preto dnes viem robiť aj so sústruhom.

Hoci som ako maturant mal výrazne menej praxe, než trojročáci, majstri odborného výcviku boli odborníci. Prešiel som výrobou rozvádzačov, zapájaním stykačov, výstavbou vonkajších vedení aj elektrickými inštaláciami objektov.

Špeciálne v dielni určenej na zapájanie stykačov nám majster po úspešnom zapojení zvykol vyrobiť poruchu bez nášho vedomia a my sme museli hľadať, prečo to nefunguje. Výborná škola  analytického myslenia. My sme ho za to síce neznášali, ale teraz to oceňujem :-)

Keď sa 14 ročný chalan správne rozhodne, baví ho to celý život. Ja som sa rozhodol správne. Možno aj preto som sa až do maturity zúčastňoval celoštátnych súťaží žiakov energetických učilíšť a väčšinou som sa umiestnil na medailovej priečke.

Dnes je to výrazne inak. Študenti majú malý záujem, lebo pracovný nástroj elektrikára nie je iba mobil a počítač a zamestnávateli a nepovažujú elektrikárov za dôležitých. Je to vidieť aj na mzdovom ohodnotení. Ani vysoká škola nie je zárukou výrazne vyššieho príjmu.

Schopných mladých elektrikárov je málo a bude ich menej. A potom to vypukne ....   (dance)

Hezke nostalgicke vzpominani, ale ta doba je proste pryc. Dneska uz nikdo nebude kombinovat slozitejsi ovladaci logiku z rele a stykacu. Dneska tam na ovladaci logiku bude mikroprocesor a stykace budou zajistovat opravdu ciste jen to vlastni spinani. A opravdu kvalitni navrh se pozna tak, ze alespon tu ochranu aby se stykace "nepotkaly" zajisti poctive mechanicke kontakty, bezne konstrukce se spolehnou na bezchybnost povelu toho mikroprocesoru ...
A k podobnemu vyvoji doslo v mnoha oborech.

Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. (JDC)

Vývoj nezastavíš, to je pravda.

Ale na ovládanie jednej cirkulárky pomocou tlačidiel nebudem predsa dávať PLC.
Na schodiskovú kombináciu vypínačov v chate nebudem využívať KNX domácu automatizáciu.

Stále ide o elementárne znalosti, bez ktorých to nejde. Najmä pri takýchto jednoduchých veciach sa pozná, "zač je toho loket?".
Je neuveriteľné množstvo elektrikárov, ktorí nezvládajú zapojenie vypínačov 6+7+6 alebo zapojenie stykačov Y/D.

Je smutné, že takoví jsou - není jich málo a ještě smutnější, že mnozí z nich se to právě snaží maskovat použitím nesmyslně složitých zařízení.

Je spousta jednoduche elektrikarske prace, kterou zvladnou a na uziveni jim to staci. No a s necim tak odborne komplikovanym jako je Y/D klienta proste odkazi na vzdelanejsi kolegu.

Uvedomuju si, ze prave stouram klackem ve vosim hnizdu - ale - "echt elektrikar" o kterych se tu mluvi se spoustu let pripravoval. Studovat musi prakticky neustale. Logicky si vsechen ten cas a svoji odbornost chce nechat zaplatit. Navic je vytizeny resenim odborne slozitych problemu, ktere i jeho samotneho vic bavi. Na druhe strane je zakaznik, ktery casto potrebuje zcela trivialni vec - vymenit prastarou zasuvku s vyhorelejma kontaktama za jinou. Nebo bily vypinac v predsini za hnedy, neb ta jde manzelce lip k botam. Ci jinou podobnou drobnost. Na to nepotrebuje elektrikare, co zvladne 6+7+6. A ktery ma cas nejdriv za tri mesice. A casto se netaji tim, ze takovahle vec pro nej neni zajimava a udela ji jen kvuli penezum, kterych logicky tedy nemuze byt malo.

Takze klient sahne po elektrikari, ktery se neucil moc dobre uz ani na skole, o dalsim vzdelavani ani nemluve, co to je Y/D netusi, ale vymenit zasuvku nebo zapojit ten nejednodussi vypinac zvladne. Sfoukne to pozitri a vezme si par korun.

Jasne, ze by bylo lepsi, kdyby kazdy elektrikar byl spickou ve svem oboru. A aby takovych elektrikaru bylo dost, aby se na jejich sluzby nemuselo cekat mesice. A kdyby zivotni uroven vsech lidi byla  vyssi, takze by je nemeli problem adekvatne zaplatit.

Ale uz je hodne hodin. Dost pohadek. Zijeme v realnem svete.

A potom zákazníci volajú mne, že majú vymenený vypínač na schodisku, ale nefunguje tak, ako ten pôvodný.
Lebo to bola práve tá "sedmička" z kombinácie 6+7+6.   (dance)

Našťastie poznám ešte stále dosť elektrikárov, ktorí majú snahu sa celoživotne vzdelávať, hoci najviac ich je v priemysle. V domových inštaláciách je to skôr tak, že elektrikári majú toľko roboty, že na akékoľvek myslenie, tobôž na vzdelávanie, im neostáva čas.

Viem, že plačem na nesprávnom hrobe, len ma to štve a náprava je v nedohľadne. Lebo ide iba o takú banalitu ako napríklad ľudské životy alebo ich majetok.

Zapojování stykačů a jiných součástek do obvodu vyžaduje schéma zapojení.
Pořád bude předpokladem "umění" číst technické elektrotechnic ké výkresy.
A proto základem jsou schematické značky a mnohé zásady při kreslení.

Na příklad znát co je to kontakt NO a co zase NC.  Prostě ten základ je při zapojování
stykačů a relátek v kombinací zapínacích, vypínacích a přepínacích kontaktů.

Ono i to zapojení 6+7+7+6 pokud jsou zavedeny kabely od vypínačů a světel do jedné krabice
se lépe zapojuje s výkresem a označenými vodiči, než jen tak "z hlavy".
 Když jsem jako student chodil na brigády do "komunálu",  tak ti staří borci mi to dali vždy za úkol to zapojit. Pak následovala prozvoňovačka, označení vodičů a muselo to fungovat. Staří borci to dělali z hlavy a podařilo se to na pátý pokus....a studentovi na prvý pokus. Protože to nakreslil a označil....

Škola ( jakákoliv) by měla naučit studenty se učit. Hledat podstatu a rozlišovat užitečné a neužitečné. Zvláště dneska, kdy jsme zahrnování mnoha neužitečnými informacemi. To je hledání moudrosti,  jako celoživotní cestu. Možná je dobré si položit otázku, kde je počátek moudrosti..... .čím to začíná. A třeba i tou úctou k těm našim dřívějším učitelům i autorům odborných knih i těm, kteří je vytahují na dnešní světlo.

Citace
Našťastie poznám ešte stále dosť elektrikárov, ktorí majú snahu sa celoživotne vzdelávať, hoci najviac ich je v priemysle.

V průmyslu je to nutnost, protože je pryč doba, kdy v průmyslu měli uplatnění i ti "horší" elektrikáři a měli prostor na výměnu žárovek a osvětlení. Dneska servismanum přibyla k elektrice i znalost hydrauliky, pneumatiky a bezpečnosti. A takový elektrikář je pro firmu pokladem ve srovnání s externím servisem.

Celoživotní vzdělávání v oboru začíná touhou.... a pokud ta touha nevzniklá během studia ( k matematice, fyzice, elektrice....j azykům) tak se to těžko dohání. třeba i ty soutěže ( olympiady) v elektrice na sš, vzpomínám na celostátní soutěže v Radiotechnice tehdy hodně dotovány státem....