Diskuse Elektrika.cz

V panelových domech vídám pokračování zás.okruhů jak ze svorky N tak PE, řekl bych, že provedení bylo jednotné pro ten který dům ...
Existovalo tedy nějaké doporucení např. podle typu zásuvek?

Nevím jestli to náhodou nebylo upřesněno v 34 1060, ale bohužel jí nemám a už jsem se poptával u všech kolegů, ale nesehnal jsem. Ze začátku (34 1010 starší vydání 1965b) se PEN vodič neoznačoval PEN ale N-vodič nulovací. Chápu to tak, že každá zásuvka měla přívod PEN (N) a až v zásuvce  došlo k rozdělení na PE a N  (N a N n). Vzhledem k tomu, že byly rozvody TN-C (2 nebo 4 vodiče) myslím,  že logicky ze svorky PEN (N) vycházel zase PEN (N-nulovací vodič) atd. Samozřejmě tehdy nebyl předepsán min. průřez PEN (N)  CU 10.

Doufám, že jsem to neudělal nějak zásadně špatně...  :D
Ale pokud jsem někde zapojoval, měnil,... zásuvky na TN-C rozvodu, zapojil jsem to tak, že příchozí i odchozí vodič PEN byl zapojen "stejně" - vodič z kabelu vede přes svodku u PE kolíku a bez přerušení pokračuje na svorku pravé N dutinky

Po prvom uhniti vodica kvoli prechodaku v zasuvke alebo na skrutke, sa to rozne skracovalo a prepajalo ,  takze to byva vselijako zapojene.

Z toho plyne, že každej elektrikář by měl umět správně používat kolík.  ;)

Tak to jsme to dělali oba úplně stejně  :).

Tohle mi ale připomíná, že na hliníku se nesměla dělat pod šroubky oka.

Na výstavbě paneláků jsem se nepodílel, takže, zda bylo nějaké oficiální nařízení, jak zapojovat, nevím.

Z mnoha různých oprav v panelácích jsem vypozoroval, že nejčastější zapojení býval přívod PEN na kolík a bez přerušení vodiče na pravou zdířku. odchod k další zásuvce z pravé zdířky. Občas u zapojení dvojzásuvek bývalo propojení udělané přes oba šroubky i na odchozím vodiči - dá se říci, že to bylo zapojené zrcadlově. Odchozí vodič zapojený z kolíku býval málokdy a bývala to podle mě už záležitost oprav ulomeného nebo opáleného vodiče. Nesetkal jsem se s tím, že by to bylo tak zapojeno ve více zásuvkách. V rámci oprav pak byla už zapojení různě modifikovaná až krkolomná. Setkal jsem se také s tím, že byly ve všech zásuvkách bytu v dolní části krabice umístěné věnečky a z nich zapojené zásuvky Cu 1,5mm². Zřejmě provedeno jako oprava, ovšem bylo to udělané úhledně a při proměřování obvodů se ukázalo, že zásadní problém je nikoliv hliník samotný, ale mechanické namáhání a chvění vznikající při používání zásuvek. Obvody při kontrole jevily velice dobré impedance.


Já spíše pamatuji formulaci, že se oka dělat nemají. A přesto se oka dělala, protože to na některých místech (např. rozvaděče na šínách) ani jinak nešlo a nedá se říci, že by to přinášelo zásadní problémy.

Mě jsi se neptal  :D  (mám ji.: ČSN 34 1060 z r. 1960, platná od 1.1.1961)
Našel jsem i další z r. 1971 platná od 1.7.1972.

V rozvodech TN-C se u smyčkování zásuvek správně pokračovalo z druhého šroubku - svorky kolíku PE.

Na mědi oka nevadí. Na hliníku je nebylo dobré dělat, protože hliník jak známo teče a docházelo k předčasnému uvolnění spojů. Pokud se hliníkový drát dotáhl jen klasicky bez oka, šroub se v díře ohnul a napružil a lépe a déle vyrovnával tečení hliníku. Na šíny se zas používaly takové ty čtvercové podložky, které také pružily.

V 60. a 70. létech se dělaly šíny z hliníkové pásoviny na izolátorech. Do vyvrtaných otvorů se umístily šrouby od spodu ven a na ně plochá a pérová podložka a matice. Pokud by se vodič jen podstrčil, velice rychle by vyklouzl. Prohnuté hranaté elektrikářské podložky tehdá ještě nebyly. Navíc by docházelo k deformaci hliníkové pásoviny. Dodnes se na několika místech s těmito rozvaděči potkávám a není problém, šíny tohoto typu jsou jak na PEN, tak na fázích. Pruží pérovka, takže se spoj nepovoluje a hliník s hliníkem si neškodí.