Diskuse Elektrika.cz

Jak se připojují pohyblivé přívody
    Pohyblivé přívody jsou veřejností při výběru často podceňovaná záležitost. Ale takovým vedením prochází energie s kterou pracujeme! Měli bycho znát i teoretické základy ... Která norma se zmiňuje o použití pohyblivých přívodů a šňůrových vedení? Jaké jsou požadavky na zapojení ochranného kontaktu zásuvek a vidlic? S jakou třídou ochrany musí být elektrické předměty vybaveny na pohyblivém přívodu neoddělitelnou vidlicí, flexošňůrou? Co musí splňovat prodlu­žovací přívod sloužící pro prodloužení rozvodu z pevné zásuvky? A co nesmí chybět u rozbočovací zásuvky?
 
    Zdroj: zde... (https://elektrika.cz/data/clanky/jak-se-pripojuji-pohyblive-privody)


   


    Co pozitivního a konstruktivníh o byste doplnili k této informaci?
       

Pozor, pozor, na prodlužky již máme nějaký rok samostatnou normu!

Aha, to mi uniklo! Tu knihu mám také a to mi uniklo. Dobrá připomínka!  :-\

"Vidlice pří­vodů předmětů třídy ochrany II musí být neoddělitelně spojeny s přívodem (Flexo). Jedná se většinou o přívody elektrického ručního nářadí a spotřebiče držené v ruce. "

Zjímalo by mě :

a) co je důvod k tomuto požadavku
b) kde je seženu, když je nikdo nevyrábí

Asi aby nikdo nemohl vidlici II. třídy vyměnit omylem za vidlici I. třídy. Teda ne, že by to nešlo, ale bez vercajku to jde obtížně.


Hledal jste dobře?

Vidím to stejně.


Tady bych asi odkázal na jiný kabel. Ten se požívá běžně u elektrického nářadí tř.II. Běžně od 1,5-10m  a 0,5-2,5mm průřezu

Pokud dodržím krytí, odlehčovací spona bude na šnůru akurátní a ohyb šnůry vycházející z vidlice nebude ostrý, nenapadá mě žádný důvod.

To jako aby někdo nemontoval vidlici pro spotřebič tř. II na spotřebič tř. I ?
No, to by snad nějaký smysl dávalo, ale je to trošku kostrbaté opatření.


Těch v provedení 2P s nástrčkou i bez ní je všude dost. Ty mě ale moc nenadchnou.
Kde jsou tyto šňůry v provedení 3P a 3P+N ?

A můžeš být konkrétnější? O jaké spotřebiče se jedná?

3f ručné náradie a 3f spotrebiče II tr. držané v ruke? ? ...sa priznám, také som ešte nevidel..

Někde jsem četl, že s tím měli problém nějaké svářečky. Prý byly v tř. II, ale měli montovanou vidlici. Asi to někdo přehlédl, že to tak mohlo jít do prodeje.

Ta formulace je "Vidlice pří­vodů předmětů třídy ochrany II musí být neoddělitelně spojeny s přívodem (Flexo). Jedná se většinou o přívody elektrického ručního nářadí a spotřebiče držené v ruce." Takže držení v ruce není nutná podmínka.

Kdyby to tam bylo formulováno : "Vidlice pří­vodů předmětů třídy ochrany II držené za provozu v ruce musí být neoddělitelně spojeny s přívodem (Flexo).",  tak bych to chápal. Ale i tak by to znamenalo, že vše držené za provozu v ruce s větším počtem napájecíh vodičů než jsou 2, by muselo být ve třídě I.

Mimochodem, ta podmínka neoddělitelné vidlice je i pro předměty tř. III. Takové šňůry jsem taky ještě nenašel, a to v jakémkoliv provedení (2P, 3P, 3P+N).

Áno,.. rozumiem p. Kelbich..

To jsou trafosvářečky Elektrokov JS90S (220/380V) a ve vidlici si můžete zapojit buď L+N anebo L+L.

PE to prý nepotřebuje, když má plastový obal.

Plastový obal není zásadní a nutnou podmínkou spotřebiče ve třídě II, důležitá je vnitřní konstrukce.

Je to celá řada trafo svářeček. Řada JS 90 od Elektrokovu Znojmo - modely 90, 90-2, 90-3, 90F, 90FN (JS 90S pokud vím neexistuje) a obdobné svářečky od MEZ Brumov-Bylnice RTB-3 a TMB 125. PE skutečně nepotřebují, pokud je ještě čitelný štítek, je na něm znak dvojité izolace. Zapojení je 2L nebo 2L+N, podle provedení, pouze na 400V v zapojení 2L jsou modely JS 90, 90-2 a 90-3.

Starší typy RTB-1 a RTB-2 ovšem měly kovový nebo částečně kovový kryt a ty byly vybaveny přívodem s PE.

Dále si dovolím poznamenat, že tyto svářečky nelze považovat za nářadí držené v ruce.

Flexošňůry pro spotřebiče ve dvojité izolaci lze zakoupit v každém elektroodbytu a vidí se i v nabídce oddělení elektro různých hobby marketů.
Zato provedení pro spotřebiče třídy III (s nezáměnnou vidlicí typu K pro 24V nebo s provedením typu L pro 3x24/42V jsem fyzicky neviděl za celou svou mnohaletou elektrikářskou praxi. Řekl bych, že to bylo zbožné přání normotvůrců, které se snad ani nikdy nezrealisovalo .

Flexošňůru v třífázovém provedení znám jedinou - s nezáměnnou vidlicí typu C 10A/380V (3L+PE) ,  která bývala standardní výbavou domácích vodáren Sigma Darling od 50. let. Výrobce byl natolik moudrý, že přibaloval i potřebnou zásuvku. V současnosti jsou montovány standardní  čtyřkolíkové kulaté vidlice dle CEE 16A/400V (CV1643).

A nemohlo by jít o vidlice (flexo šňůry) do průmyslových zásuvek 24V ? Dříve byly velmi běžné, dnes je potkáme spíš jen ve starých provozech, v bakelito hliníkovém provedení.

Ano, jedná se o zásuvky typu K (dva ploché kolíčky pracovní a v horní pozici vodící kolík kulatý silný 6mm),  jak máte v novém provedení pro rozvaděče na fotografii. Bývaly v obdobném provedení do rozvaděče, ale kulatém bez víčka (IP 30) a také v IP 43 v bakelitovém starším kulatém provedení s průchodkou PG 21 nebo novějším hranatém bakelitovém IP 43 provedení s membránovou průchodkou a nebo hliníkovém IP44 s průchodkou PG16.
Vidlici tohoto provedení znám pouze starší provedení bakelitové, novější válcovitého provedení z přelomu 80/90. let (špatně se vytahuje ze zásuvky, má pouze nepatrnou hranku a vyklouzává z ruky) a nyní  dodávané provedení. Flexovidlici jsem nikdy fyzicky nepotkal, pouze jsem ji viděl na foto v literatuře. Pokud skutečně byly v provozu, tak jsem měl smůlu.

Je to tak, myslím, že stačí izolační odpor 7 MΩ. Jen nevím, jak se to měří, pokud spotřebič nemá vodivou neživou část.


Takže tedy neodpovídají požadavku normy. Jak tedy mohli jít do prodeje ? Bylo to snad jen na základě prohlášení výrobce ?


To je pravda, ale to není nutná podmínka pro třídu II, ani pro požadavek neoddělitelné vidlice (pokud to má být tř. II).


Ano, ale pouze v provedení 2P (a to pro napětí do 250 V).


Flexa ne, ale zato vidlic k montáži na šňůru pro tř. III (K a L) jsem viděl dost. (A to se ani nepohybuju v prostředí instalací apod.) Takže se zřejmě vesele vyráběly v rozporu s normou.


Stejně tak, jako řada čápovek, které měly podle normy existovat (myslím ta různá provedení 2P, 3P, 3P+N, 2P+N, 2P+PE, ....). A dokonce se provedení 3P+PE neshodovalo s normou (měla proti normě posunutý kontakt W, asi z estetického důvodu).


Kde to norma naopak nevyžadovala, jelikož ta vodárna byla zřejmě (PE) v tř. I. Ono vodárna v třídě II se patrně vyrábí dost špatně, takže asi ano.

Tak to byl prozíravý výrobce. Výrobci palec nahoru.

Vyrábí se i v provedení 3P+N, ale vidlice jen montovaná.

Čápovky existovaly v několika provedeních. Podle katalogu Elektro - Praga Jablonecké Paseky z roku 1958 se vyráběly následující provedení:
 (popis vzhledu zásuvek při pohledu zpředu, tak jak se běžně montuje, použito dnešní značení kontaktů)

                                             rozmístění kontaktů            umístění vodících výstupků

provedení 3L + PE                    L1,L2,NC,L3,PE                    dva nahoře, blízko u sebe
provedení 2L + N + PE             L1,L2,NC,N,PE                      dva nahoře, dále od sebe
provedení 3L + N + PE             L1,L2,L3,N,PE                       tři nahoře, blízko u sebe
provedení 3L + 2xPE (Rev.)      PE,L1,L2,L3,PE                     po jednom na bocích

pozn. NC -  nevyužitá pozice, mezera   
          Rev. -  reverzační vidlice, bylo ji možno otočit o 180° a tím reverzovat,
                     kontakty PE byly vždy spojeny paralelně, t.j. v zásuvce i ve vidlici
          kontakt PE byl vždy delší, a to jak ve vidlici, tak u zásuvky
          kontakt N je delší pouze u vidlice

P.S. Kontaktem W myslíte zřejmě kontakt pro L3

Výrobce byl natolik moudrý, že přibaloval i potřebnou zásuvku.


Ano, rozumné opatření, zejména proti velice rychlému, ale hloupému montážníkovi. Jinak by v mnoha případech skončila vidlice uštípnutá v koši.

 
Zásuvka na foto je provedení L, určené na 24/42V - 3L + N, kde jsou všechny fázové kolíky sešikmené, kdežto u vodáren byla použita zásuvka provedení D na 220/380V - 3L + PE, kde je sešikmený kolík pouze pro L3 a sešikmení je otočené o 90°.  Vodárna je samozřejmě ve třídě I, použití flexošňůry byl jakýsi bezpečnostní bonus, při manipulaci s vidlicí mokrýma rukama do ní určitě nezateče. Tehdá nemívaly běžné třífázové vidlice těsnící průchodky nebo gumové "dudlíky".

Opravená tabulka:


Je divné. že v náhledu to bylo v pořádku, odesláním se text posunul, tak uvidíme jak to dopadne nyní.

Jistě že, svorky se značí U, V, W, vodiče L1, L2, L3. Kontakty v zásuvce mají myslím si blíže ke svorkám, proto je značím U, V, W.


Já měl čitelnou i tu původní.

Nevím, běžné značení v dnešních zásuvkách a vidlicích je L1, L2, L3 a ve starších bývalo R, S, T nebo X, Y, Z. Svorky U, V, W jsou ve spotřebičích, např. v elektromotorec h.


To vím také a estetické důvody bych asi neuvažoval. Řekl bych, že původni myšlenka byla udělat vidlice a zásuvky trochu universálnější a vidlice 3L + PE měla jít použít také do zásuvek 3L + N + PE (kolíky pro 3L a PE by byly na stejných pozicích, vynechaný N by nevadil a vodící drážky a výstupky by mohly být stejné. Jenže se nejspíš ukázalo, že nesymetrické uložení kolíků způsobuje problémy při zapojování a vidlice se bude mít tendenci křížit.

Oprava:


Správně:  D 10A/380V

A v čem konkrétně je ten problém?

Elektrokov JS 90-F Triumf a JS 90-FN Kombi (s autonabíječkou) musely mít rozebíratelnou vidlici, když se ve vidlici přepojovalo zapojení buď na 220 (L1-N) nebo na 380 V (L1-L2). PE to nepotřebuje a Nulák jen při 220 V.

Kupoval jsem tuto svářečku novou v polovině 80. let a byla vybavena přívodní šňůrou HSS (CGSG) 3x1,5 s pětikolíkovou vidlicí čápovkou (typ 5444-10) se zapojenými kontakty L1, L2 a N. Takto ji bylo možno provozovat v patřičně zapojené zásuvce  na rozsazích 380V i 220V. V příslušenství byla přibalena šňůra HSS 2x1,5 s vidlicí 5411 pro provoz pouze na 220V, která se měla připojit přímo do svářečky na svorkovnici. Obvykle se to ale dělalo tak, že se použila zásuvka (typ 5444-71),  kde se zapojila přiložená šňůra černým vodičem na fázi L1 a modrým na N, čímž se vytvořila redukce a nebylo nic třeba přepojovat.

P.S. Svojí konstrukcí byly jednoznačně ve dvojité izolaci čemuž odpovídalo i připojení kabelů doporučné výrobcem v návodu a měly to na štítku vyznačené dvojitým čtverečkem. Pouze nebyly použity flexošňůry, možná na to měl výrobce vyjímku.

V tom, že neměla lisovanou (zatavenou) vidlici. Což požaduje norma.

Když jsme se vrátili ke staršímu tématu, tak dodám, že v dobách dávnějších se mohla použít i koncovka montovaná, ale měly se zakapat šroubky barvou, aby se zajistila "nerozebirateln ost" - tedy jednoduše řečeno, aby se v tom nikdo nehrabal a nebo, aby bylo vidět, že se v tom hrabal.

Safra, já celý život žiji v přesvědčení, že se barva používala kvůli termosetu (při řádném dotažení praskal),  aby byl jemně dotáhnutý šroubek zajištěn před uvolněním.
Kolego, to jste mne dostal :)

Tento způsob náhrady flexošňůry pro spotřebiče II. třídy se používal v 70. a 80. létech zejména při použití s vidlicemi typu 5411 a později 5536 a dalšími následujícími obdobnými typy, kde bylo možné snadno demontovat kontakt PE, což se při tomto užití doporučovalo. Tento postup býval publikován ve studijních materiálech pro přípravu elektrotechnik ů ke zkouškám a zmiňoval ho ve svých přednáškách i po roce 1990 ing. Václav Honys. Tyto vidlice mají svrchní díly z termoplastu a používají samořezné šroubky, které se dají dotáhnout bez obtíží a nepovolují se. Barva zajišťuje doopravdy jen "plombu".

Náš požadavek použití flexošňůr pro spotřebiče ve třídě II. nemá ve světě příliš obdobu. U nás se začal vyžadovat v 60. létech, předtím se vyráběly firmou Elektro-Praga vidlice rozebiratelné pro třídu II. dokonce ve dvou provedeních a obě měly ESČ.

Já osobně bych tento sporný požadavek z normy vypustil. Rozebiratelná vidlice třídy II u mnohých spotřebičů nepředstavuje žádné nebezpečí pro obsluhu (stolní lampa, radiomagnetofo n nebo podobné zařízení),  za to bych vyžadoval striktně použití flexošňůr v mnoha případech i u třídy spotřebičů I, zejména tam, kde může dojít při manipulaci ke styku vidlice s vodou. Tam to bezpečnostní funkci má, do zavařené vidlice se voda dostat nemůže. Jako příklady lze uvést kuchyňský mixer, rychlovarnou konvici, pračku, myčku a jistě i mnho dalších podobných spotřebičů.

Jo, to je rozumný přístup. Jen ten mixer bývá nejčastěji tř. II.
U spotřebičů tř. II, zvláště u jednofázových, nehrozí že by neznalý vrtal udělal nějakou chybu, která by sama o sobě způsobila nějakou závažnou nehodu. Maximálně vybaví chránič. Zato u spotřebičů tř. I je to hned. Takoví vrtalové často ani neznají rozdíl mezi N a PE, neznají jejich barevné značení apod, v 1f domovní zásuvce je podle nich fáze vždy vlevo, přednostní spojení kontaktů také neřeší, o různých typech sítí (TN, IT, TT) také netuší. Takže u tř. I by to nějaký smysl dávalo i z těchto důvodů.