Diskuse Elektrika.cz

Dostal jsem od syna prodlužovací buben se zásuvkami na 220 230V a s jednou třífázovou 5 - dutinkovou 400V, 16A. Potřeboval bych tento buben připojit přes redukci, kde je na jednom konci stará plochá 4 kolíková zástrčka 380 400V, 16A a na druhý konec bych chtěl dát novou 5 - kolíkovou zásuvku 400A, 16A. V diskuzi na "Poraďte" jsem se dozvěděl, že by se dal žluto/zelený vodič připojit na svorku PE.
Potom bych prý mohl na prodlužovák připojit kalové čerpadlo, které nepotřebuje N a tudíž na jeho vidlici by tento kontakt nebyl zapojen.
Současně jsem se dozvěděl, že bych nemohl používat jednofázové zásuvky na bubnu, které nutně potřebují N.
Nikdo mi však nedokázal odpovědět, co by se stalo, kdybych v té nové 5 -dutinkové zásuvce proklemoval kontakty N a PE. Vždyť nulový vodič se také v rozvaděči často přizemňuje. Čerpadlu by to nemělo vadit a ty jednofázové zásuvky by N dostaly.

Nerozlišujete pevnou instalaci od pohyblivých přívodů (prodlužováků). V pevné instalaci se nepředpokládá, že se budou kabely válet po zemi, bude se po nich šlapat a tahat za ně atp.,  tedy ochranný vodič nebude namáhán mechanicky, což neplatí o prodlužováku.

Jediné čisté řešení, je vyměnit 3+PE zásuvku za 3+PE+N, pokud tedy vyjdou průřezy, nebo je  možná úprava instalace.
Alternativou je používat prodlužovák výhradně k čerpadlu, tzn. osadit 3+PE vidlici i zásuvku.
Redukce a přechodky jsou cesta do pekel a už jsem si s nimi užil dost a dost jich rozstříhal.
Samozřejmostí by měl být proudový chránič, což bude jistě i v návodu k čerpadlu a k čemu vede jeho absence či nefunkčnost a špatně provedená instalace, se dočtete v černé kronice.
Namátkou zamýšlená úprava, může v případě současného připojení čerpadla a 1f spotřebiče při selhání propojky PE+N nebezpečný stav a v lepším případě se bude jen vařit voda okolo čerpadla. Stačí jít třeba takhle navečer čerpat a dát si tam mimo čerpadla ještě halogen.

Jak by asi mohla selhat propojka PE+N ? To bych musel rvát za kabel jako idiot. :-X

S riziky svého záměru jste byl seznámen, stejně tak s požadavky na bezpečnost instalace.
Jste-li si jist svým počínáním se všemi možnými právními důsledky, směle do toho.
Ono nejde jen o rvaní za kabel, ale i o další faktory, kterým je vystaven pohyblivý přívod a kvůli kterým se používá samostatný ochranný vodič v celé délce.

Dobře udělaná propojka asi něco vydrží. Problém je o kousek vedle - není správně mít PEN jako rozpojitelný kontakt, protože jakýkoliv přechodový odpor na takovém kontaktu může zavléci nebezpečné dotykové napětí na neživou část spotřebiče.
Jak jsem slyšel od několika odborníků, "normy jsou psané krví",  když norma nějaké řešení odmítá, často je to reakce na nějaký malér, kde nechceme aby se opakoval!

Ono nemusíte rvát za kabel. Stačí trochu těsněji jdoucí kolíky vidlice do zásuvky -  to není nic divného u motorových zásuvek a při vytahování musíte za vidlici důkladně škubnout nebo ji někdo vyviklává, aby spoj dokázal rozpojit. Těmito manipulacemi se může uvolnit vodič jdoucí na PE-PEN .  Šroubky se mohou povolit, vodič se může zlomit...  To se může stát i v pevné instalaci zásuvky v domě. Dutinky  4P a 5P  zásuvek jsou v plasovém těle pouze vložené, takže se mohou mírně pohybovat, ale tyto pohyby se přenášejí i na vodiče a jejich připojení.

V historii si většina vyspělých zemí prošla obdobím dvojvodičových a čtyřvodičových instalací. Zejména u těch dvojvodičových to byl pozůstatek prvopočátečníc h instalací, které byly bez ochrany. Důvodů bylo mnoho, v počátku se o úrazech elektrikou příliš neuvažovalo, napětí bylo menší (110 - 120V) a velice často se začínalo stejnosměrnými rozvody malého rozsahu, takže příležitostí k úrazu bylo minimum. S nástupem střídavých sítí a zvyšováním síťového napětí  přišlo větší množství problémů a začala se řešit bezpečnost. Tak přišla myšlenka spojit funkci jednoho pracovního vodiče s funkcí ochrannou, protože třetí vodič nebyl.

  A byl na světě nulák v tom našem slova smyslu. Velice brzy se ovšem přišlo na to, že takto zajištěná bezpečnost není bez chyb. V Anglii se začaly používat třívodičové rozvody již před II sv. válkou a v Německu hned po ní. U nás bohužel tato neštastná konstrukce vydržela až do roku 1996. V 50. létech byl u nás nedostatek nejen mědi, ale i hliníku (bauxit z Maďarska byl, chyběla zase elektrika pro jeho zpracování). Dvojvodičová instalace se společným pracovním a ochranným vodičem byla vítaným ušetřením materiálu i za cenu nižší bezpečnosti.

 Průšvih vždy byl a dosud je (stále se tyto dotazy opakují) s třífázovými čtyřvodičovými rozvody. V dávnějších dobách se třífázový rozvod používal pouze pro motory, zatížené byly pouze fáze a nulový vodič měl pouze funkci ochrannou. Dnes bohužel každý kutil ví, že mezi fázemi je 400V a proti N nebo PEN, že má každá fáze 230V. Kutilům, ale i mnohým elektrikářům uniká rozdíl mezi PEN, PE a N.

Jediné správné řešení pro tazatele je zřídit v domě novou pětikolíkovou zásuvku 16A/400V zapojenou přes proudový chránič a na ní připojovat onu novou prodlužovací šňůru. Pak bude její použití bezpečné a v souladu s požadavky norem. Při použití ve venkovním prostředí a se spotřebiči jako je kalové čerpadlo, je každé jiné řešení velice nebezpečný hazard.