Diskuse Elektrika.cz

#EH: Bezpečnost byla brzdou rozvoje elektrotechnik y, vzpomíná Jindřich Nezval
    Dbej bezpečnosti při zacházení s elektrickým proudem! Někdy před sto lety vznikly bezpečnostní plakáty Elektrotechnic kého svazu Českého. Pohledem na chování dnešní populace si nemyslí, že by potřebovala podobnými sděleními chránit před neštěstím. Proč je tomu tak? Je to tím, že jsme dnes nesrovnatelně více informovaní? To však nutně nemusí znamenat, že jsme si vždy vědomi toho, co na elektrických rozvodech provádíme. Pokud tedy nejsme odborníci. Odborníci? Kdo to je odborník? Ptali jsme se starého pána, Knihoslava, ale také Františka Kosmáka a Jindřicha Nezvala! Některé vzpomínky jsou opravdu překvapující ...

    Zdroj: zde... (https://elektrika.cz/data/clanky/eh-dbej-bezpecnosti-pri-zachazeni-s-elektrickym-proudem)


   

    Co pozitivního a konstruktivníh o byste doplnili k této informaci?
       

Ta pasáž Jindřicha nezvala o době kdy nebyly vadasky nemá chybu!

Možná si to někdo nedovede představit, ale před sto roky bylo vše na počátku. Bez zkušeností, bez norem, bez internetu. Vše trvalo podstatně déle. Dnes nadáváme na školství, že je zpomalené a učí již neplatné věci. A co bylo asi tehdy? Ovšem i dnes, i přes všechny informační kanály v reálném čase, i přes to všechno si lidé neumí najít tu správnou cestu.

A je hodně smutné, když dnes někdo poškodí svoje zdraví, nebo dokonce riskuje život v podstatě proto, že nedokáže vzít dostatečně vážně zkušenost druhých a z toho plynoucí varování

Bývalý spolupracovník nepoužíval vadasku atp. ani nedávno. Zdržovalo to.  :)

Také ji nepoužívám, když provádím instalaci bez napětí. Ale pak zdržuji uvedení do provozu, dokud nemůžu celou instalaci zkontrolovat měřením

Nevím, kdy se Jindřich Nezval vyučil, ale v době mého vyučení v roce 1958 se Vadasky používaly. Navíc Vadasky byly již v roce 1925...
A že by bezpečnost byla brzdou rozvoje elektrotechnik y?
Vždy byla její součásti.

V roce 1958 jsem pracoval ve velké servisní dílně válcovny a ocelárny. Říkali tomu "poruchová dílna". Před výstupem z dílny byl veliký nápis:
BEZPEČNOST OSOB I ZA CENU HMOTNÝCH ZTRÁT a k tomu uvedený i nějaký §

Zkoušečku napětí nepoužívají jen hlupáci.

Samozřejmě, že ji elektrikáři používali. Ale elektrikáři se neobjevili z čista jasna. Na vesnicích byl prý jeden na několik obcí! A i tak se o jejich znalostech dalo hodně pochybovat. Jeden z dalších pamětníků (kterého na kameře nemáme) popisoval, že tehdy by byl dnešní vyučený elektrikář proti tehdejším hotový profesor.

Jinak Jindřich Nezval je *1932. A na Drahanské Vrchovině je emeritní PAN ELEkTRIKÁŘ!

No vždy ... všechno nějak začínalo a osobně vnímám začátek někdy 1920, kdy ESČ začalo s připravovat první Normálie
Viz https://zdroje.elektrika.cz/book/esc-predpisy-normalie-1923/

Do té doby to mohla být opravdu džungle popisovaná pamětníky. Bohužel v literatuře se nedočteme o tom, jaká byla znalostní báze tehdejších obyčejných řemeslnných elektrikářů. Ale třeba o tom, že by si vypočítal úbytek napětí silně pochybuji.

Byla to jiná doba. I když dnes je taky jiná než bude za 100 let. To budeme všichni pravěcí ještěři.

Mně ta rétorika trochu připoměla ty pány na plzeňském cechu. Kvůli tomu jsem tam nikdy nechtěl.
Ale pokud se pan Nezval narodil 32, vyučil se tedy někdy kolem roku 40.
V roce 1918 si George Wigginton patentoval solenoidový voltmetr, základ každé "analogové" zkoušečky.
Možná by bylo zajímavé zjistit, kdo od koho opisoval, nebo kdo byl první, protože pan Vadas přišel se stejnou zkoušečkou.
Před válkou už tedy muselo být čím měřit.
A ty historky znám i já, jak se zkoušelo stéblem trávy, jak se dělaly zkoušecí prkýnka, jak se strkal nasliněný palec do objímky... A teď co je pravda a co historka pro pobavení, která se šíří mezi lidma od fochu, ale i když se třeba stala jen jednou, stal se z toho za ta léta nezvratný fakt.
Jinak kdybych přehrabal dílnu, našel bych kapesní voltmetr do 300V z roku 1895, kterým lze rozlišit potenciál vodiče bez pyroefektů.
Ty se používaly, když nikdo neměl sirky. Klempíři nalili trochu benzínu na stůl, elektrikáři dodali jiskru a zedníci číhali s dekou. A už se vesele kouřlo. A taky to nepamatuju, ale mám to od táty, který to používal někdy kolem roku 55. A mimochodem, zkoušečku dostal hned v učení, mám ji po něm dodnes.

Vždycky existoval způsob, jen to možná bylo jako dnes, kdy se zaměstnanci některých firem nedostanou k moderním technologiím.

Bezpečnost a snaha prodávat, no, něco na tom je, ovšem to se dělo když začínali jednotliví sedláci a mlynáři pořizovat generátory a prodávat i do vsi a jednotná pravidla neexistovala.
Podobné tendence (nebezpečné produkty, využívání technologie bez servisování...) mají někteří obchodníci dodnes, jen se na ně občas přijde.

Ostatně od toho je například kniha Rozvoj energetiky v Československu a další, kde jsou fakta, ne jen dojmy a osobní pocity.
Zvláště za porornost stojí fotodokumentac e, ze které je patrná preciznost, která se dnes už moc nenosí. Takže možná právě ty začátky byly o zodpovědnějším přístupu.

K šílenství okolo cen a šetření, to je zase výkřik do tmy, do úspor nás nežene energetika, ale eurosajuz, který šíří propagandu.
Problematika je mnohem širší a spadá tam i útlum energetiky v D.

Zázračné dítě, něco jako elektrikářský Mozart?  ;)

Myslím, že to není doména pamětníků z Plzně. Jindřich Nezval je od Prostějova a rétorika je odpovídající každému kdo něco zažil a takového věku se dožil. Nebudeme jiní, pokud se dožijeme.
:-)

Asi bych nepoměřoval letopočty vynálezů a výroby. I dnes můžeme potkat mnoho lidí, kteří nechtějí mobilní telefon ani po 20. létech, uživatele Windows XP nebo třeba zběsilé sjížděče letáků, kteří ještě věří, že sleva = levnější.

Samozřejmě je vyprávění pamětníků často zkreslené. Ale je na nás v čem najdeme průnik se svými zdroji informací. Buďme rádi, že nám sdělili to, co zde můžeme upřesnit. Alespoň já jsem jim vděčný. Třeba popis dávného elektrikáře podle Jindřicha Nezvala docela sedí na toho našeho místního (o půl století později) ,  co si jako kluk vzpomínám.
 (dance)

Uff, tak jsem si úvodní video přehrál třikrát a mé pocity jsou rozporuplné. Leták je hezký obrázek, ovšem domnívám se, že jeho edukativní schopnost byla nízká i v době první republiky. Dbej bezpečnosti ... Velice všeobecná rada bez nějaké specifikace, na co je třeba se zaměřit.

 Není mi 110 let a více, takže pochopitelně nepamatuji doby, kdy se montovaly rozvody kroucenými vodiči typu O na keramických kladkách (izolátorech, špulkách). Tyto rozvody a dvoukontaktní zásuvky bez ochranného kolíku pamatuji ovšem velmi dobře z doby, kdy se likvidovaly, a to ještě v 60. a 70. létech (vyjímečně dokonce i později).  Instalace byly stejně jako dnes udělané buď hezky a řemeslně, nebo fušersky. Co se od těch dob změnilo je to, že těch fušerských bylo výrazně menší procento.

Na obrázku zachycené zásuvky byly opatřeny v obou kontaktech pojistkami v  prešpanpapírov ém plochém pouzdru o hodnotě 6A (zásuvky byly značené 6A/250V). To už samo o sobě napovídá, že byly určené pro sítě zejména stejnosměrné a nebo střídavé izolované. Napětí bylo obvykle 110-120V. Tento typ zásuvek byl (podle vzhledu) montován asi tak do r. 1920, později již byly i zásuvky bez ochr. kontaktu v provedení zápustném do krabice a šly by namontovat i do dnešní KU 68. Z toho bych si dovolil usuzovat, že obrázek bude možná ještě o něco starší, možná ještě před I. sv. válkou.

Ke šňůrám opleteným bavlnou a také hedvábím. Hedvábí se používalo na vrchní opletení celé šňůry, tzv. punčošku. Ta byla navlečena na žíly doplněné do kulatého profilu jutovými nebo bavlněnými provázky. Je nutné rozlišovat, zda jednotlivé vodiče byly izolované opletením nebo ovinutím bavlnou nebo novější s izolací gumovou. Provedení opředené bylo paradoxně kvalitnější než s izolací gumovou. Zpočátku výroby gumových kabelů se totiž nevědělo o problému koroze mědi sírou obsaženou v gumě a proto jsou tyto vodiče křehké a lámavé, před zestárnutím a zkorodováním totiž nebyly. Později se přistoupilo k cínování mědi v gumových vodičích a setkal jsem se i s kabelem, kde byly izolace provedeny v opačném pořadí, čili plášť byla gumová "hadice" a žíly byly opředené.

Na bezpečnost opotřebované, mechanicky poškozené šňůry nemá vliv použití jakékoliv zásuvky, to nezachrání ochranný kontakt. Bohužel i dnešní žehličky (značkových výrobců) mají opředené šňůry stejné konstrukce jako před 100 léty, u kterých je mechanická odolnost nízká, používají se ovšem proto, že jsou hospodyněmi preferované pro svoji velkou poddajnost. I z těchto šňůr občas vykukují holé žíly vodičů. To je ovšem o blbosti uživatelky, s tím se nic nedá dělat, pokud někdo nekouká a nemyslí, musí nést následky svého počínání.

Vadasky, fázovky a zkoušečky. Ti, co je používají si říkají elektrikáři. Zda jimi doopravdy jsou se pozná časem.

Můj otec měl fázovku s doutnavkou, která byla snad už z konce první republiky, kam se poděla netuším. Já zase mám  mimo jiné dvoupólovou zkoušečku s doutnavkou v bakelitovém pouzdru obdobném jako vadaska označenou OSRAM 100-750V s doutnavkou s elektrodami ve tvaru kroužku a plus, na střídavý proud svítí plus v kroužku, na stejnosměrný podle polarity buď kroužek nebo plus, takže v dobách stejnosměrné elektrifikace sloužila ke zjišťování polarity. Ta je jistě také z období mezi dvěma sv. válkami. Koupil jsem ji náhodou v 80. létech v jednom vercajk bazaru.

Historie vadasky a firmy pana Vadase je dostatečně známá, takže pochybovat o existenci zkoušeček je nemístné. Samozřejmě díky pozdějšímu socialistickém u plánovanému hospodářství občas něco nebylo k sehnání.

Na začátku 70. let bylo období, kdy nebyly ZN-1. Mezi elektrikáři se říkalo, že Metra nějaké vyvezla a zahraniční odběratel měl zájem o další, tak byly vyvezeny i ty, co byly určeny pro domácí trh. Zda to bylo tak doopravdy nevím, ale ZN-1 skutečně chyběly, provedení ZN-2 do 50V bylo k mání v dostatečné míře, tak jsme si je přestavovali. Ke zkoušečkám byla dodávána brožura s návodem a detailními schématy obou provedení. Nebyl tedy problém použít mechanické díly, zbytek dodělat a v prodejnách TESLA dokoupit tři odpory, kondenzátor a doutnavku. Jedinou potíží byl slaboučký trafodrát (průměr asi 0,06mm). Ten jsme objevili na cívkách pomocných stykačů na 380V z Elektropřístro je, které se dodávaly jako ND. Jenom se při navíjení nesmělo pospíchat, slaboučký trafodrát se trhal. Při správném počtu závitů seděla i stupnice násobená 10x. Jeden kolega si udělal jednu do 250V. Pracoval dost často na rozvodech 120V a tak se mu hodila výraznější idikace 120V uprostřed stupnice. Přepočítal tedy vinutí na poloviční napětí.

Pokud tedy někdo za posledních 50 až 80 let nepoužíval zkoušečku nebo alespoň žárovku a místo toho strkal prsty do zásuvek, pojistek a svorkovnic, tak je to lenoch a hlupák, který ohrožuje svůj život a zdraví.

(Pokračování příště)

Kdysi přišel můj učitel smutný do školy a řekl nám, že mu zemřel kamarád. Prý celý život zkoušel přítomnost fáze prstem. Pak odešel do penze a po třech týdnech v penzi se pustil do opravy pračky. Zas to zkusil prstem, ale bylo to to poslední, co udělal.
Jestli to byla úplně pravda nevím, ale pamatuju si to dodnes.

Naše mistra trošku přismahlo vn a moc se s námi nepáral. Ten, kdo před zapojováním neprověřil napětí vadaskou proti zemi, ten letěl.
A s jeho názorem jsem ztotožněn.

Jinak v dnešní době může zkoušet fázi prsty buď hrdina (budiž mu země lehká) nebo blbec.
  (zle)

Je to tak... a čo skupina ortodoxne veriacich na bezpečnosť dotyku s fázou za chráničom?

Při vší úctě k pamětníkům, když jsem mohl před ca. 15 lety vstoupit do cechu, přišli mi tamní saršinové nezdravě "namachrovaní" a uzavření novým postupům a technologiím, které v té době znal učedník, protože SOUE Plzeň ještě tehdy mělo úroveň.
Tehdy jsem měl teprve osmičku a budoval linky, čímž jsem byl mezi "sádrovači a krabičkáři" považován za cvičenou opici a možná i proto ten přístup...
Třeba se někdy zase přemluvím a zajdu se podívat na nějaký seminář...

To jsem ani neměl v úmyslu, chtěl jsem spíš podotknout, že měřit už bylo čím, dávno před narozením pana Nezvala.
Zároveň jsem uvedl, že stejně jako dnes ne všichni mají třeba tak "bežnou" věc, jako termokameru, takže i tehdy to mohlo být o přístupu k nákupu pomůcek...

Člověk si už po pár letech pamatuje události zkresleně a historky se různě překrucují,  pak je to o tom, vybrat si odkud kam je reálný zálkad a co už je přibarveno pro lepší poslouchatelno st.
Ale taky jsem vždycky rád poslouchal historky starých mazáků, to zas jo. Třeba tu o dovedovi, co měřil primerku ZN500. V každém kraji měli jednoho... ;)

No nevím co říct. Mám vštípenou nedůvěru ve vodiče jakékoliv barvy. Většina mé praxe se odehrála z průmyslových objektů (Vítkovice, NHKG, Třinec, Benzina Loukouv, Oslavany, Dukovany ...). Tedy věřit tomu, že je druhý konec správně zapojený považuji za šílenství.

A víte proč?
Pokud máte na uších prozvoňovací soupravu a čtrnáct dnů strávíte pískáním a označováním ovládacích vodičů rozvodny, pak si nechat pustit nějaké napětí do hlavy chuť nemáte. A zvláště po té, co vám zajiskřilo několik zaručeně nezapojených kabelů.

Vadaska byla kdysi dobrá zkoušečka....
Dnes se říká vadaska každé zkoušečce která má elektromagnet. cívku..A´t je to řada ZN a další.....všec hny jsou hovorově Vadasky. ;)
Doba postoupila a kamarádovi zachránila život bezdotyková zkoušečka na přítpomnost napětí-kolega mu pustil do rozvaděče přívod, kde dělal!!!Zrovna odizolovával kabel a zazněl signál, hned všeho nechal a šel zkoušet-byl tam!!
Bylo to na stavbě nového výrobního podniku.

Jako dobrý, ale ona se šíří rychlostí světla, takže spoléhat se na nějaké pískátko...
Jak stará jsou základní pravidla vypni, odzkoušej... a kolik průserů už se stalo jejich nedodržováním. ..

A kdy tedy chodil na měšťanku? Obdivuhodný člověk.

A co je na tom divného? Když jsem v pěti letech ověřoval hřebíkem, zda je zásuvka pod napětím, protože jsem neznal vadasku, tak už jsem byl jako běžný elektrikář z dob pana Nezvala. Výučák trvá 3 roky, takže to stihnou mohl... (dance)
Nejste první, kdo si všiml, ale už se nedá editovat a 4 je hned vedle 5 no...

(dance) (dance) (dance) Já také! Nastřelovacím ...

Že by předzvěst budoucího povolání?
Já nacpal stovku hřebík do zásuvky v hotelu na Šumavě. Rodiče byli tančit a nechali nás s kámošem bez dozoru. Hřebík se ledabile válel na okenním vnitřním parapetu a uplně se nabízelo ho vrazit do blízké zásuvky.
A těch facek pak ráno, když se na to přišlo :-) A přitom měli dostat na prdel právě a hlavně rodičové.

U nás tuto kontrolu prováděla moje žena. Někdy kolem 3. roku prý strčila kovový klíček od natahovacího kuřátka zrovna do levé zdířky zásuvky a pootočila s ním proti ochranému kolíku a hned provedla kontrolu, zda dojde k samočinnému odpojení od zdroje. Jestli to brnělo si nepamatuje, ale zajiskřilo se a byla hned tma.

Když mi byly asi 4 roky, opravoval monter u nás v domě zvonky. Díval jsem se, co dělá a ten dobrý muž mi věnoval jedno zvonkové tlačítko a nějaké dráty.
Já ty vodiče připojil k tomu tlačítku, jak jsem odkoukal od mistra, druhé konce zastrcil do zásuvky a stiskl. Sice to nezvonilo, ale prý jsem pak několik dní koktal.

Je to možné, protože když jsem kolem 12. roku při pokusech vyrazil pojistku ve štítě a následně se zoufale v panice pokoušel "opravit" vodárnu, než se táta vrátí, aby na nic nepřišel, která na následky mého počínání shořela, bylo jasno...
Ani jsem tenkrát moc nedostal, táta byl kliďas, když šlo o klukoviny... :D

No nevím proč, ale vaše vodárna asi neměla motorovou ochranu, což je divné a váš tatínek neměl možná úplně čisté svědomí.

My jsme měli doma již na začátku 50. let domácí vodárnu Sigma-Darling a ta měla ovládací skříňku se spínačem, stykačem plněným olejem a bimetalové ochrany ve všech třech fázích, takže provoz na dvě fáze přežil motor vždy bez problému, pouze se musela dojít zapnout ochrana. Celý tento aparát se jmenoval HMG 48 a byl standardní výbavou každé kompletní domácí vodárny a fungoval spolehlivě mnoho let. U nás něco přes třicet let a fungoval by dále, pouze jsme potřebovali vyšší provozní tlak ve vodovodu, takže jsem vyměnil motor a čerpadlo, musel jsem tedy použít již jiné ovládání.

Zde své vzpomínky upřesňuje ...

Byl tam v rozvaděči vedle hodin JU 023C, bylo to asi rok poté, co jsme se do té chalupy přestěhovali, resp. postupně nastěhovávali, no a zkoumat detaily jako špatná hodnota spouště jističe vodárny, nebylo na pořadu dne a upřimně sám bych to dnes na jeho místě nezkoumal, protože taky předělávám chalupu a starosti jsou úplně jiný, takže až na to dojde čas, dostane moje nová Sigma i softstarter i s doběhovou rampou, do té doby si starý darling musí vystačit s J1K "nějaké hodnoty"...

Pěkný, tady je znát, že je to řemeslník, resp. že jako učedníci to nesměli o.ebat a odnesl si to i do praxe.
Ono není nic divného najít trubky naohýbaný s protaženými vodiči přes koleno tak, aby se vešly do šlicu...
Jen by mě zajímalo, protože dle mých zdrojů byla zlodějka zlodějkou proto, že proud na svícení byl levný a kdo chtěl zásuvky, už musel platit víc a zlodějkou tedy "okrádal" RZ.
Nulování a uzemnění znali, možná to jen někteří montéři nechtěli tahat, tak řekli, že je to zbytečný, ale kastlík s 3f zásuvkou byl, co jsem viděl, vždy přizemněn a neviděl jsem 3 vodičové připojení. Ano, Morava a jih a TT, tam to je jiná.
 První trafostanice se dělaly na dřevěných sloupech, ale koncem dvacátých let byla pro obec otázkou prestiže zděná trafostanice, jen ať každý vidí, že na to máme.
Příhradovky začly ve velkém v 50. letech, protože bylo zapotřebí zrychlit uspokojení poptávky po svícení a pohonech pro motory.
A s tím souvisela i výstavba soukromých TS.
Když chtěl sedlák (samozřejmě ještě před znárodněním) stanici, tak chtěl co nejlevnější a co nejvýkonnější a cena se odvíjela od výkonu trafa a aby RZ zajistily, že si nebude pomáhat výkonem z obecní, měly vždy tyto, dnes by se řeklo cizí, stanice obrácený točení na vn straně.
A to se přeneslo do dnešních dnů a složitě se to napravuje kvůli paralelnímu chodu, ale to je O.T.

Já to znám jinak. V době krátce po válce byly v Praze byty velmi skromně elektrifikován y, elektřina drahá, a takový podnájemník míval ve své světničce tak max. jednu žárovku u stropu, s povolením svítit si max. do večerky. Zlodějka pak byla pomůckou, jak si na účet baby domácí zapojit žehličku, vařič, malou lampičku. (Volně reprodukováno podle vzpomínek mého táty.)

Vaše verze zdá se reálná a pravděpodobněj ší, už podle zdroje.

Já už jsem zde o zlodějkách psal. Mají původ v dobách elektrifikace stejnosměrným proudem, kdy se předpokládalo pouze svícení a protože měření odběru ve stejnosměrných sítích byl problém, tak se účtovalo paušálem podle příkonu žárovek. Jenže rozvoj elektrifikace šel kupředu rychleji, než rozvoj sítí, takže byly k mání již žehličky, vařiče a další spotřebiče, které mohly pracovat v AC i DC režimu (např. universální radiopřijímače) a zásuvky nebyly. Vznikla tedy zlodějka, jako pomocník v nouzi a své jméno získala právě proto, že její použití nebylo zrovna legální, protože byl pomocí ní realisován odběr, se kterým se nepočítalo ve výši paušálu.


Jistič vedle hodin (elměru) byl určen pro třífázové rozvody nebo jako hlavní vypínač. Ten neměl s největší pravděpodobnos tí s ochranou vodárny nic společného. Já jsem ve svém minulém příspěvku ovšem hovořil  o motorové ochraně, která byla přímo součástí vodárny. HMG 48 byla poměrně masivní "krabice",  vážící asi 2 až 3kg a byla přišroubovaná dvěma šrouby M8 na konzoli přímo navařené na tlakové nádobě. Vedla do ní připojovací flexo šňůra s nezáměnnou vidlicí typu D 10A 380V a z ní kabel do motoru a dvojžilový kablík od tlakového spínače. Tento stařičký ochranný komplet byl pak u novějších výrobků nahrazen ochranou z produkce DDR typu Ms 500/10 a třípólovým tlakovým spínačem, tedy stykač přestal být třeba. Pokud někdo vodárnu nesestavoval sám z jednotlivých komponentů, nebo ji nepřestavoval např. na výkonější čerpadlo, měla by za posledních 70 let být každá domácí vodárna Sigma vybavena již z výroby přesně dimenzovanou ochranou proti provozu na dvě fáze a přetížení motoru závadou čerpadla.

Trafostanice ze 40. a 50. let měly dva sloupy betonové stupňovité s ocelovou konstrukcí pro usazení trafa. Těchto stanic bývalo na českých vesnicích mnoho, často bývaly právě v zemědělských podnicích. Příhradové konstrukce byly standardním typem stanic od 60. let.

Vedle hodin bylo myšleno v měřené části rozvaděče. Z tohoto JM 0230 (jsem se upsal) byl gumák do tlakového spínače, ještě nějaký s plechovým krytem, a odtud do motoru.
Na starém darlingu bez vaku jsem se setkal s plechovou krabicí s ochranou, na novějších již jen celkem osvědčenou a spolehlivou z DDR bakelit, nebo hliník s páčkou pro vypnutí a nátah.
Byl jsem přesvědčen, že betonové dvousloupovky jsou mladší, než zděné komínovky.
Zajímavý kousek byly betonové jednosloupové prefabrikáty s betonovým stáním pro trafo i betonovou konzolí vn. Vím o jedné odpojené a jedné funkční a jedné na sokolovsku s šestibokým sloupem, ale už před lety byla odpojená a stála na soukromém pozemku.
A díky za zopakování přednášky o zlodějkách pro nás nepozorné ;)

Zděné trafostanice (věžičky, komíny) jsou starší, ty jsou vesměs z první rep. Obvykle to bývá nejstarší funkční trafo ve vsi - někdy též úplně první z doby elektrifikace. Podle tvaru se dá mnohdy určit zhruba, kde se nachází. Někde je udržují, bohužel jsou obce, kde je zbourali.