Diskuse Elektrika.cz

Z bakelitu se vyráběly (vyrábějí?) černě elektroinstala ční krabice. Někdo jim říká ACIDUR (nevím co ta zkratka znamená). Dnes se krabice vyrábí z PP, PE, PVC i PS. Mám dojem, že ač se tyto materiály vylepšují různými přísadami, nevydrží tolik co starý bakelit. Snad s výjimkou křehkosti: tam kde se nové materiály roztrhnou, vyžvýkají či ohnou, tam bakelit prostě praskne.

Četl jsem, že bakelit je nehořlavý, myšleno tak, že odolá vyšším teplotám než zuhelnatí. Přesto se pod bakelitové krabice dávaly nehořlavé podložky, takže to s tou odolností asi není tak slavné. Možná jen nepřispívá k požáru.

Bakelit by měl odolávat UV záření (alespoň staré bakelitové krabice, instalované venku jsou sice na povrchu zašedlé, ale nerozpadnou se a stále drží).

Pokud byla krabice správně utěsněna průchodkami, vypadá po otevření i za po půl století jako nová. Většinou však býval s těsněním problém, takže montéři dotěsňovali průchodky něčím, co vypadá jako kyt či modurit.

Při opravách bývá problém sehnat k bakelitovým krabicím náhradní díly (gumové těsnění, průchodky, šroubky, svorky). Právě výměna starých AYKY kabelů za CYKY je potíž, protože nové kabely jsou tenčí a původní průchodky pak netěsní.

SEZ je stále naštěstí vyrábí.
Do háje šla ale kvalita můstků.

  Kvalita - je otázka čeho.  Krabice sama  je z tvrdého světle šedého plastu, průchodky jsou jinak řešeny, ale na dnešní kabely vyhovují a těsní lépe. Můstky jsou velice podobné těm původním, mírně ušetřeno materiálu, taková je už doba, ale stále se dají šroubky dotáhnout a vodiče pod nimi drží.

 Já bych doporučil výrobci, aby je dělal i v černé barvě, je docela nehezké, když ve staré roubené chalupě je rozvod starý 60 let a nyní tam je třeba jednu krabici přidat nebo vyměnit a ona tam ta nová doslova svítí.

Medvědí ho.no se tomu říká. Zručný zkušený montér udělal ovin kabelu tehdy ještě kvalitní asfaltovou páskou a po letech je honička takhle utěsněný kabel vyrvat.

Staré acidurky všech velikostí mám rád.
Když jdu občas do JZD, mám zásobu průchodek STR-PG-16-RAL-9005 a šroubků M4x12 A2. Na případné oživení a jakous impregnaci je super leštěnka Tempo.  (dance)
V případě špatného stavu svorkovnic, není problém je odstranit a použít WAGO. To hlavně když jsou zasekány ve zdi.
Když to jen trochu jde, snažím se je zachovat, jednak jejich uchycení k roštům je specifické a nové krabici jiného typu se musí uzpůsobit a druhak v tom prostředí ty plasty nových krabic poměrně rychle žloutnou a degradují.
Ty nové acidurky SEZ nejsou špatné, ale výhradu bych měl hlavně k šroubkům víka, ty samořezky jsou mizerně zinkovány a rády zareznou a po roce se utrhnou.
Co se týče černého (viděl jsem tuším i hnědé) provedení, vyrábí se, dělá je Malpro, nebo Pawbol, označení jako u starých A.0035C . Kvalitativně obdobné, jako nové SEZ.

Kolegové,  netřeba podléhat panice, bakelitové se stále vyrábí, označení je např. 6455-11.
Inovativní PVC mají číselnou řadu stejnou s navíc písmenem P  plast.

Pokrač.
Podstatný rozdíl mezi plnohod.bakel. a novodobým plastem v těchto krabicích je v konstrukci průchodek, poctivé jsou vybaveny závitem vnitřním, v podstatě nestrhnutelným, novodobé s vnějším, často přeskakujícím.
Pokud pominu výrobce AGRO (naprostý top v konstrukci průchodek a vývodek),  tak nikdo jiný nedokázal rozdíl vnitřní/vnější závit vymazat.
Poněkud směšně oproti této osvědčené klasice (pokud byla navíc zamáznuta medvědím ho..n) působí vyjádření výrobců propichovacích membrán se zaručenou dobou životnosti těsnosti prostupu od 2 (legislativní hodnota),  po nějakých 5 let.

Žádné medvědí se nepoužívalo v 50. až 70. létech, klasický sklenářský tmel to byl. Proto  je po dlouhých létech ztvrdlý, pozná se podle toho, že je béžový (na lomu když se ho snažíme uvolnit a sype se),  kdežto medvědí bývalo původně šedé, stárnutím tmavlo a hnědlo a i po létech je stále měkké až na vrchní šlupku, která je tvořena zejména nachytaným prachem a pískem z omítky.

Průchodky s otočenými závity nejsou šikovné, ale s předskakováním závitů problém nemám. Propichovací membrány a celé krabice  jsou výsměch vodotěsnosti a prachotěsnosti a záhuba kvalitní montáže.

Stejně jako kol. Hrubý mám Acidurky též rád

Co se týče názvu ACIDUR, pokusím se o spekulaci.

Jednalo se o termoset (duroplast) bakelit. Ochrannou známku na tento název drží firma Bakelite AG, takže ho nebylo možno použít.

Jednou složkou bakelitu je kyselina karbolová (fenol),  na což odkazuje ACID. Přípona DUR odkazuje na vlastnost - odolný (durable). Ta se používá i u jiných termosetů, jako například Novodur.

Bakelit má pár nepříjemných vlastností. Je značně hygroskopický. Kdo pamatuje staré bečovské svorky, může potvrdit. Na třetí svorce od svorky pod napětím jsem naměřil ještě okolo 50V, což dokázalo udržet relé sepnuté.

Stárnutí, především křehnutí na slunci bylo poměrně rychlé. Krabice se rozpadaly.

Ano, acidurky patřili k tomu dobrému v minulosti. Bohužel se domnívám že už přestávají dostačovat současným požadavkům. Osobně mám třeba problém právě s vývodkami, které mají problém pevně obepnout současné kabely CYKY. Vím že se to nechá vyřešit mnoha způsoby, ale už to dost zdržuje. Často se ale i v minulosti na tyto vývodky musely vzít sikovky, aby došlo k dobrému utažení. V tomto jsou nové šedé plastové krabice lepší. Jejich vývodky jsou k dobrému obepnutí CYKYny  lépe uzpůsobené. Ještě se mi nestalo abych nějakou strhnul.  Kvalita kontaktů je sice o něco horší, přesto dostatečná. Souhlasím s tím že by bylo dobré připravit i řadu takovou, aby se přizpůsobila barvou původním acidurkám, pro ty případy, kdy provádíte opravu a ta velmi světlá krabice tam vyloženě ruší.  Ovšem šrouby na víčkách jsou tragické u bakelitových, tak i plastových krabicích.

Nicméně otázkou je, čím je nahradit. Ano, s membránovými krabicemi se dobře pracuje, ale taky nevím zda tyto membrány vydrží dlouhodobě vytvářet dostatečně těsný spoj. Velký problém zde bývá způsob přizpůsobení otvoru montérem, kdy mnoho pitomců tyto vývodky nařezává tyto membrány nožem do kříže a tímto úplně zničí vlastnosti těch vývodek. Pak nejsou moc odolné v případech, kdy se kabel tlačí k jedné straně vývodky, například svou váhou, nebo pnutím v ohybu. ZA čas se ta membrána "vytahá" a vznikne zde díra.
Nicméně máme k dispozici mnoho jiných krabic, včetně šroubovacích vývodek, provedených z moderních materiálů a ve vysoké kvalitě. V rychlosti mne napadají třeba  OBO, nebo Spelsberg. Zde máte mnoho membránových, s vývodkami, i protipožárních .

https://obo.cz/media/Kabelabzweigkaesten_cs.pdf (https://obo.cz/media/Kabelabzweigkaesten_cs.pdf)

Staré bečovské svorky musely být doopravdy staré a opršelé nebo nějakými výpary narušené, aby takhle zlobily. Dokud drží povrchová úprava bakelitu, řekněme glasura, tak je isolační stav dobrý. Například sporákovky 25A s bakelitovým strojkem umístěné na nevhodném místě za sporákem umí zničit výpary z vaření takovým způsobem, že vznikne výboj mezi jednotlivými fázemi.

Pokud jsou bakelitové krabice, zásuvky a vypínače uvnitř objektu, bývají i po 40 létech v pořádku, pokud jim nikdo neublížil mechanicky, křehké jsou z principu, s tím se musí počítat.

Sluníčko, déšť a mráz zničí vše, jen je otázka za jak dlouho. Nedávno jsem rozebíral plastovou krabici na západní straně objektu, byla pod převisem střechy necelých 15 let a celá se rozpadala. Plast byl tak degradovaný, že jsem měl ruce, jak když jsem jimi nabíral sádru. Rozpadání bakelitu bych připsal za vinu spíše vlhkosti a mrazu působícímu najednou.

Šroubky plastových Acidurek jsou slaboučké samořezy, které se dají ukroutit necitlivým postupem i nerezaté. Některé serie starých Acidurek měly šroubky(M4) niklované, ty samozřejmě vydržely nerezavé déle. Několik desítek let na povětrnosti nevydrží ocelový šroubek ať je upraven sebelépe. V minulosti se používaly šroubky mosazné, dnes jsou k dispozici případně nerezové.

Ještě k názvu bakelit,  když se v I. ČSR začal vyrábět a používat, nesl obchodní označení Futurit, což naznačovalo materiál budoucnosti. Byla to pravda si tak 60 let.

Membránové průchodky neprořezávám nožem do kříže, používám propichovací trn dodávaný jedním z výrobců, přesto není těsnící schopnost těchto průchodek dlouhodobě dostatečná a proto se je snažím používat co nejméně.

Ve vlhkém prostředí se občas potkávám s tím, že se na bakelitu utvořil vypálený vodivý kanál, který náhodně vyhazoval jistič, nebo chránič. Ani to nemuselo dlouho trvat, ale stačil k tomu třeba rok až dva. Dle mých zkušeností se to občas stane i u plastu, ale u bakelitu mnohem častěji.


Nemyslel jsem nikoho konkrétního  ;) ,  ale povzdechl jsem si jen tak všeobecně. O schopnosti těchto průchodek v čase jsem také psal.


Ano, mnhokrát jsem byl "kopnut" při sáhnutí na bakelit, když jsem potřeboval vlézt někde za  svorky. Musel jsem se naučit používat  kleště čápovky  ;D Dobrá výuka praxí, i když trochu bolestivá a nebezpečná.  ;D :D ;D :D
Nicméně je zajímavé že u krabic jsem nic podobného nezažil.

Zpět k tématu. Dobrou osobní zkušenost jsem udělal s pancéřovými krabicemi Kopos, viz obrázek. Ale i s plastovou krabicí OBO z odkazu https://elektrika.cz/data/clanky/obo-odbocna-krabice-ip67 (https://elektrika.cz/data/clanky/obo-odbocna-krabice-ip67)

U ACIDUREK byl vždy problém se 4mi šrouby na víčku!
Když jste je dali do sklepa (třeba vinného) tak za pár let jste je otvírali kladivem jednou a naposledy!!  ;D ;D
Šroby byli vždy rezové a nešli povolit! U šedé plastové se to nikdy nestane!

Já jsem to také nevztáhnul na sebe, spíš jsem chtěl říci, že i když se membrána propíchne přípravkem dodávaným výrobcem, není 100% jisté že bude těsnit a dlouhodobá těsnost v řádu třeba 20 let je nepředpokladat elná.


To je pravda jen částečně, ten šedý plast dost pruží a kladivu dost dlouho odolává, to se jeden moc uondá, než ji rozbije.  Před nějakým časem jsem zarezlé samořezy  z šedivé Acidur tři utrhl a čtvrtý nechtěl nejprve ven, pak jsem ho zahřál smyčkou pistolové pájky a povolil relativně snadno.

Proto v místech, kde se dá předpokládat snadné zareznutí používám mosazné a nerezové šroubky. Samozřejmě v rámci rodiny a u VIP zákazníků, kteří to ocení - a nejen finančně.

Zreznutí šroubků je obecně problém a nejen u Acidur krabic, ale i např. u starších svítidel s vyšším krytím. Někdy ten šroub drží tak, se se urve, jindy se poškodí závit v bakelitu.
Nezkoušel někdo vypátrat a porovnat jakou životnost, použitelnost krabic Acidur předpokládají výrobci?

U acidurek, to byl vždy problém, přesně jak píšeš. Často se to ale pokoušeli elektrikáři sami řešit, například tím, že hlavičky šroubů po jejich utažení, zatřeli vazelínou, nebo tmelem. Obě tato řešení fungovala, s velkým ale. Jakmile někdo jednou do krabice vlezl, už to po sobě neuvedl zpět a tedy došlo k rychlému korodování šroubů. Nebo časem také vazelína na krabici opršela a problém se jen posunul v čase. Tam kde použili tmel, to bylo trvanlivější, ale po nějakém čase tmel vytvrdnul a pak bylo obtížné jej vyškrábat tak, aby se ukázala drážka na šroubku. Někdy byla hlavička OK, ale zarezl závit v acidurce. To bylo taky peklo. ALe všeobecně je řadím mezi zdařilé produkty. U nových plastových krabic jsou šroubky kvalitnější, ale jejich drážky stojí za pendrek. Tedy prozatím jsem je neviděl reznout, ale jejich utažení i povolování mi způsobuje často zvedání krevního tlaku.    :D

Začal jsem upřednostňovat ty krabice, které jsou v to to směru v pohodě. Nejvíc oblíbené jsou u mne ty, které mají "rychlošrouby",  umožňující jejich odšroubování pootočením o 1/2 až 1 otáčku, bez potřeby více šroubovat.  ;) o:-) (dance)

Řekl bych, že poměr otevíraných krabic ať již z jakéhokoli důvodu/neotvíraných do doby výměny celé instalace hovoří ve prospěch skupiny druhé :)
Nabízené max krytí acidurek (kolem 66) se využívá málokdy, spíše se jedná o jejich konstrukční mohutnost/cenu.
Poměr výkon/cena je překonatelný těžko, pokud se navíc víčko vybaví nerez šroubky pro pozdější odkrytování, což je "pětikoruna" navíc, jedná se o vyzkoušené, leta prověřené řešení.
Rychlošrouby- to je téma na zvláštní vlákno, osobně je moc nemusím z důvodu mojí neschopnosti poznat akurátní utažení (v případě emkového závitu mám k dispozici rozptyl dejme tomu +/- dvě otáčky, u většího stoupání 1/4, a to je sakra rozdíl).