Diskuse Elektrika.cz

Vzpomenete si jak jste v době, kdy začaly vícerámečky vypínačů a zásuvek spojovali krabice? Způsobů bylo hodně. Některé určitě velice kuriozní!
 (dance)

Metr a rozměřit krabičky na prkénko a to celé pak zadělat do zdi. Někteří remcali, že to časem vyhnije atd. atd. atd. a já byl mezi nimi  (dance). Sám jsem to jako blbec usazoval pomocí vodováhy a metru přímo při sádrování. Chtělo to grif hodný velkého odborníka  (dance) ;) :D . Začátečník neměl šanci a nestačil vše na jeden tah zasádrovat. Někdy u toho byla docela sranda.
Velcí "borci" sádrovali krabičky před omítkami pomocí přípravku, kozičky vyrobené z prkének. Zedník řekl, že budou tři cm omítky a zapomněl na to, že jako správné prase postavil zeď, která se mu na výšce 2,5m rozcházela o 5cm. Pak se přijelo na stavbu po omítkách a krabičky pekelně utopené a nebo naopak cm venku.
My jezdili na osazování krabiček zásadně po hrubých omítkách před štukem.
A neměli jsme se pak za co stydět.

Krabičky do hrubé omítky osazuji vždy pokud je to možné (pokud se dá dohodnout se zedníky).

Obyčejné krabičky jsem osazoval pod více rámečky pomocí přípravku z malého železného úhelníku, ve kterém byly vyvrtány dírky pro šroubky. Krabičky se nejprve na stole sešroubovaly, pak částečně přisádrovaly a po zatvrdnutí se úhelník odšrouboval a provedlo dosádrování. Měl jsem dvě provedení pro montáž vodorovně a svisle - tam byly třeba úhelníky dva.

Citacia:
obyčejné krabičky jsem osazoval pod více rámečky pomocí přípravku z malého železného úhelníku, ve kterém byly vyvrtány dírky pro šroubky

Robil som to presne  tak, s tým rozdielom, že som mal prípravok s perdinaxovej lišty 10X10 mm.
Keby by ma napadlo použiť uholník,ako to robil  p. 
Václav Třetí ,  možno by to bolo jednoduchšie.

když to tu čtu jsem rád že jsem v té době ještě netahal profesního kačera  (dance)

Silný plocháč s perfektně odměřenou roztečí, krabičky se přišroubovali přes dirky na uchycení strojků.
Plocháč přesahoval o dost na obě strany, takže výškové srovnání s okolním "terénem bylo dokonalé.
Navíc se krabičky díky pevnému uchycení k železu nijak nekroutila.
Používám to dodnes i po zacvaknutí krabiček k sobě, zašroubovat a vyšroubovat 10ks šroubků bohatě vynahradí čas strávený štelováním jen umělohmotného kroutícího se celku.

Jestli si Milane dnes zbytečně neznepříjemňuj eš život.
Klasické KU68-1901 se nikterak nekroutí. Tedy, pokud zvolíš ten správný montážní dril....správn ě namíchaná sádra, krátká libela a "pozóóóór, jedůůůůů" 
Horší je to pak s krabičkami s delšími spojovacími segmenty. Ty se pak kroutí a tak jsem je raději přestal používat.

Pavle tipnu, si, že pokud bys můj způsob zkusil, jinak bys již nechtěl :)
Nicméně největší problém jsou u nás benevolentní normy na výrobu sádry, dovolující vypalování ve velmi širokém rozsahu, tj. ta samá sádra jednou tuhne pod rukou a jindy teče a teče....

Pod rukou tuhne sádra, která byla vystavena mrazu a mírné vlhkosti. Co já se kvůli tomu narozčiloval.

KOPOS line#8: Jaký byl vývoj spojování instalačních krabic?
    Instalační podomítkové krabice pro přístroje, tedy zásuvky a vypínače spojujeme k sobě díky plastové konstrukci. Tato potřeba spojování se nepsaně přičítá vícerámečkům. Ty způsobily potřebu přesných roztečí pro upevnění přístrojových prvků. A protože není nic samosebou a každý výrobce volí svou strategii konstrukce, vydali jsme se s kamerou po historických stopách montážní praxe, konstrukčním návrhům, výroby a následné kontroly těchto krabic v kolínském KOPOSu. A tak v minireportáži opět uvidíte osoby přímo z provozů ...
    Zdroj: zde... (https://elektrika.cz/data/clanky/kopos-jaky-byl-vyvoj-spojovani-instalacnich-krabic)


   

    Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?
       

Tak u nás to bylo to prkýnko s vruty. To byly časy když začalo Tango a Elso!

Když třeba montuji dvojzásuvky ,  mám udělaný takový hliníkový držák s dírkami pro krabice.Třeba i 5 krabic na Al lištu přišroubuji šroubky, pak udělám sádru s pískem, ta tak rychle netuhne a všechny zasádruji do roviny budoucí omítky.
Zatím se mě nestalo, ža by byli moc pod nebo nad omítkou!

Spojování do řady je celkem vyřešeno, ale co spojování krabic z druhé strany příčky? pro ytong tloušťky 70mm vychází krabice těsně k sobě, bez mezery, a sešroubování vruty mezi sebou mi přijde dost barbarské, už proto, že vrut může poškodit izolaci vodičů...
Co je úplně opomíjené, že do příčky tloušťky 50mm (cca 60mm s tenkovrstvou omítkou) nejdou dvě standartní krabice proti sobě ani nainstalovat, jedna z nich musí být nižší, což je pro některé přístroje problém, a nebo zase domácí tvořivost, a to standartní krabice obrousit každou o cca 5-7mm. Pracnost, bastlení, možnost stržení otvoru pro přístroj. Na to snad už dnes není doba.
 Tady má výrobce hodně prostoru pro inovace.
Kdysi jsem spojoval dvě a dvě krabice z každé strany stěny přes pertinax, do klasické příčky na "kant" normálními šroubky M3 s matičkami.
Mezi krabice z obou stran by jistě žádný prkýnko nevešlo, 2mm pertinax byl tak akorát, krabice KU 68 dodnes mají na šroubky ve dně i přípravu, ne jako KP, kde je zase masivnější nálisek na montáž přístroje.

Další věc je, jak řešíte průchozí otvory mezi krabicemi? kousky hrubky 13mm? To je celkem dost pracné, někteří dávají zmuchlaný kousek papíru, který se potom vyškrábne, což je zase to bastlení, ale co kdyby na krabici byly nálisky, a tím byly krabice těsně u sebe, jako je to u některých zahraničních výrobků? A nebo kousek plastu, co se nějak zacvakne a je hotovo?

Pro příčky jsou ideální "nekonečné" krabice, tj.v podstatě roura s podélnou drážkou ke spojování několika vedle sebe a otvory pro šroubky přístrojů.
Viděl jsem to v zahraničí a paráda, výrobce ovšem neznámý....
Co bych vylepšil, byla jejich hladkost stěn, takže nějaké ty nálitky, perforované vstupy a pod by bylo potřeba.
Pokud by k tomu výrobce dodával narážecí dno, tak super řešení situací pro spojování vícero vodičů+relé+přístroj, zkrátka situace kdebychom za půl cenťáku navíc "prodali ..... :)