Diskuse Elektrika.cz

Ako riešite spájanie Cu vodičov so svorkami iného elektrochem. potenciálu?
Neriešme klasickú problematiku CUpAL podložiek.
Je dostatočné akékoľvek pocínovanie (napr. obyčaj. spájkovačkou) Cu koncoviek napr. očiek proti iným kovom dostatočné?

Já to řeším dlouhá léta Wagosvorkou.

Dobrým krokem k řešení je snažit se o to, aby spoj různých materiálů nebyl ve vlhkém nebo mokrém prostředí.
A právě s cínem bych byl u výkonových aplikací opatrný, on má některé nedobré vlastnosti, např. malá pružnost, při opakovaném zahřátí se mění krystalická struktura, stává se křehčím...

To: p. Miroslav Minařík
wago svorky = súhlas: na spájanie vodičov (v prípade Al + použitie wago pasty)

Ale čo ak je použitý klasický venček v krabičke. Je asi lepšie ukončiť Cu vodiče pocínovaným očkom, keď aj skrutky sú FeZn.

To: p. Jiří Schwarz
Veď práve. A čo ošetrenie takéhoto spoja (napr. spoj pocínovaného očka so železnou konštrukciou pri ochrannom pospájaní) tekutou el. páskou respektívne dielektrickým silikónom - bol by takto ošetrený spoj z hľadiska revízie prípustný (pri farebnom dielektriku asi ťažko vizuálne kontrolovateľn ý)?

Je nejaký rozdiel medzi lisovacími zakončovacími dutinkami/očkami, ktoré sú z výroby pocínované a napr. priamym pocínovaním odizolovaného konca vodiča?

Co jsem viděl spojovat CYKY 240mm tak to dělali svorkami něčím pokovené...Neb yli to svorky přímo z Cu materiálu.

A ony jsou šroubky ve věnečku z FeZn?

Tak rozdíl v tom je ten zásadní. Z výroby je to hotové dle avízovaných norem a kvality. Pokud to někdo dělá "na koleni",  může to být provedeno v kvalitě od 0 do 100% nebo také nemusí. A už vidím revizního technika který zkoumá všechny zakončení vodičů pájením!

Pájení jsem tedy neviděl v instalační elektrotechnic e již několik desetiletí. Má to své technické a taky ekonomické důvody.

Cínování se hojně využívá, ovšem nikoliv pomocí pájky, či horkých lázní, kdy zbytečně dochází k ohřívání materiálu, ale u velkovýroby (OEZ, GPH...) galvanicky, v nouzi bojových podmínek by se možná dalo uvažovat o chemické cestě.
Galvanické cínování dává právě ten charakteristic ký vzhled Cu spojovačům, okům, přechodovým páskům...

Problém Cu ve styku se svorkou či šroubem FeZn se projeví až při výskytu vlhkosti. Markantnější je u železa v zinku máčeného, než žárově naprskaného.
Výsledek je časem stejný, rezavá svorka, zmatnělá Cu s porézní vrstvičkou.
Problém u věnečků se objevuje, u acidurek ve vlhku běžně likviduje zinkový mor (ten bílý povlak či tečky na šroubech a šínkách) kvalitu spoje. Právě pro odolnost proti chemické korozi je tam PEN šína CuZn.
Když už budu řešit věneček, nemá smysl a je kontraprodukti vní vytvářet další přechodový odpor a zdroj poruchy. To už je smysluplnější precizní očko, šinka natřená kvalitní vazelínou, včetně závitů a po zapojení vytvoření velmi lehkého filmu na hlavičkách šroubů. Nejlevnější a nejrychlejší, když už jde o věneček.
Alternativou je pak zástřik 3M 1601 či alternativním.
U elektrochemick é koroze je vždy nutný elektrolyt. pokud se nemá jak vytvořit, není proč ji řešit. Kde není zbytí, využije se přechodový materiál oboustranně neutrální.