Diskuse Elektrika.cz

Je správné nazývat dvojitou zásuvku (dvě zásuvky v jednom přístroji a v jedné krabici) zásuvkou dvojnásobnou?
Co na to říká české (slovenské) elektrotechnic ké názvosloví?
Že si to pletou laici, jsem si už zvykl, protože tomu nerozumí, ale že tomu nerozumí i výrobci či normotvůrci se mi nezdá.
Třeba se mýlím i já. Proč např. Němci ve svých německých firmách působících na českém území používají správně názvosloví (studoval jsem ho v letech 1969-73) a proč česká firma, i když je součástí původně švýcarsko-švédského konsorcia, zavádí ve svých nových katalozích zmatek, když nerozlišuje pojem dvojitá zásuvka a dvojnásobná zásuvka. Vždyť J.E.Purkyně a jiní vědci v době českého obrození a po něm dokázali světu, že češtinou se dají popsat veškeré technické či jiné odborné názvy stejně dobře jako jinými jazyky, a někdy i lépe - tedy kratším a přesto výstižným výrazem. Toto slovo je také dvojzásuvka, tedy dvojitá zásuvka, tedy přístroj, který je určen pro zasunutí dvou vidlic, dvou samostatných přístrojů. Někteří evropští výrobci dnes vyrábí i trojité (trojné) zásuvky - trojzásuvky (3zásuvky) a dokonce i čtverné (analogie od chemického názvosloví) zásuvky - čtyřzásuvky (4zásuvky) tedy jeden přístroj do jedné (jednoduché) krabice (parapetního žlabu) a ještě na to upozorňují, že tento přístroj se nedá rozebrat na funkční prvočinitele, na rozdíl od násobných zásuvek ve společných vícerámečcích (zase jeden kus - jedno objednací číslo...),  které se instalují do vícekrabic (dvojkrabic, troj, čtyř či pěti) nebo i do více násobných krabic sestavených z jednotlivých jednoduchých krabic do jednoho celku, který ale jde zase rozebrat. Vždyť se jedná o násobení, tedy o opakované sčítání. Viz učivo, myslím, 2. třídy ZŠ. Násobná zásuvka se může zapojit do několika různých obvodů na rozdíl od dvojzásuvky, kde je to přímo zakázáno, a to již od doby jejího vzniku, protože si výrobci byli vědomi, že technicky to proveditelné bylo odstraněním propojky. Ty dva šroubky na pól sloužily pro smyčkované napojování
Mám za to, že tento technický nesmysl, komplikující jak jednání s investory laiky, tak vytváření nabídek dle specifikací v nichž nejsou uvedeny typy (jednoznačná specifikace),  ale pouze popis, i když dlouhý. Jestliže něco nabízím obvykle určím či zjistím cenu dle katalogů a ceníků výrobce či (velko)obchodníka.
Co je tedy správně?

Osobně ji nazývám dvojzásuvkou.

Co je správně vlastně nikdo neví. Názvoslovím se zabývám již dlouhou dobu a to, co se uvede ve slovníku je bohužel v mnohých případech pouze přáním aby to někdo používal.

Dělal jsem si několik průzkumů a nemohu říct, že by elektrotechnic ké názvosloví bylo ve 100% shodě. I když pojmy jako fázový a ochranný vodič ještě újmě nedošly. Se středním vodičem je to již horší. Vědomosti o pojmu střední vodič se u nás rozdělují hned do několika táborů ...

Moc bych se tou zásuvkou netrápil. Příklad z nedávné praxe. V materiálech SEZ Dolný Kubín označují INBUS (http://elektrika.cz/inbus)ový klíč špatně za IMBUSový. Zaslal jsem jim info k této naprosto prokazatelné chybě v označování patentu. A dostalo se mi odpovědi, že nerozumím Slovenčině a oni to mají již na Slovensku zažité. Tečka

Proto se nerozčilujme nad detaily. Pokud to nemění význam sdělení a nesnižuje to bezpečnost nechává mne to chladným.

Zásuvka je dobrá správně zapojená! ;D
Jestli se jmenuje tak či onak je celkem jedno. (dance)

Jeden nerozoberateľn ý strojček od výrobcu – dvojitá, podobne ako izolácia.
Tri, štyri, päť... v rámčeku ...násobná.
Nemusí to byť pravidlo, v podstate je to jedno, len to trocha viac inklinuje k logike že keď napríklad jeden samostatný strojček krát tri v rámčeku je násobenie, tak trojnásobná.
Inak to je v podstate len slovíčkarenie.
Pobavil som sa minule s kolegom na slovnej hračke, ktorú tu nedávno spomenul v súvislosti s ČEZ náhodou aj p. Horský – „sto rokov za opicami“.
V podstate je každému jasné o čo ide, akurát v kontexte rozvŕtania jednoduchej veci, že ak sú opice napríklad v roku 1000, tak vznikla celkom zábavná otázka, či je lepšie byť 100 rokov za (v r. 1100) alebo pred (v r.900).
To by mohol napríklad ČEZ zobrať aj ako pochvalu.  :)

To mi připomnělo, že jsem viděl v nějakém katalogu(?) nazývat svorkovnici svornicí. Možná, že je to běžně zažitý název, ale asi ne, když mi to i Chorme na rozdíl od svorkovnice podtrhává jako chybu.

Mám za to, že takové chyby a novotvary vznikají v obchodních odděleních firem, kde dělají ač třeba vysokoškoláci, tak praxí absolutně nepolíbení = zásuvku viděl jenom na zdi, ale do katalogu tvoří popis...
"Jak by se mohl psát inbus s N, když tady Franta odvedle říkal, že se to dotahuje imbusákem? A vlastně všichni na tech internetech to píší s M, tak proč my naozaj nie..." Inbusák vem čert. Každej v podstatě ví o co jde. Ale u té svornice mě to dostalo. Člověk si představí spíš svorku založenou na nějakém svorníku.

 pane Minaříku

Před časem jsem dotaz na elektrika.cz ohledně dvojitých či dvojnásobných zásuvek. Protože vás pokládám za odborníka na svém místě, ještě se k danému tématu vracím, neboť se mi zase od investorů a účastníků výběrových řízení na elektromontážn í práce vrací dotazy co se v projektu či specifikaci míní jednotlivými termíny týkajících se zásuvek.
Z diskuze jsem vycítil, že toto téma nikoho z řad odborníků, zejména revizních techniků moc nezajímá. V tomto případě je to vážně jedno, pokud tedy dvojnásobná zásuvka není zapojena na dva samostatné obvody.
Jenže při projektování, rozpočtování a nákupu je to už trochu větší, zejména finanční, problém. Také investoři, většinou laici, při zadávání podkladů pro elektrikáře (jedno jestli projektanta či montéra) neví co vlastně chtějí, oni v zásadě chtějí  zasunout dvě vidlice do dvou zdířek. Ale to se dá provést jak esteticky, tak finančně min. dvěma způsoby – dvojitou nebo dvojnásobnou zásuvkou. Při použití dvojnásobné zásuvce lze použít i více rámeček společný i pro další vypínače nebo datové zásuvky, což u dvojité zásuvky nelze.
K dvojité zásuvce nutno počítat jednu krabici, jedno zapojení montážní položka C21M 210111011R00 - 16,44 min ,  či v případě průběžné zásuvky dvojí zapojení montážní položka C21M 210111012R00 – 19,60 min
K dvojnásobné zásuvce je nutno počítat dvě krabice a dvojí zapojení, či v případě průběžné zásuvky dvojí zapojení dokonce 2x, neboť se zapojují celkem 4x3 svorky.
Tak jak jsem psal ve svém zdůvodnění - rozlišování popisu zásuvek, při používání elektrotechnic kého názvosloví, má vliv na cenu zakázky, nejedná se tedy jen o nějakou teorii.
Vždyť i elektrotechnic ké značky jsou pro každý druh zásuvky jiné. Dvojitá – dva soustředné půloblouky, dvoj a víc násobná - jeden půloblouk s číslicí, vyjadřující počet znásobení 2-5(6).

V tom spatřuji jádro pudla.
A navíc v diskuzi verifikovaný uživatel p. Maroš Klein psal, že je jedno jestli je strojček rozebíratelný nebo ne. Toto ale je v příkrém rozporu s normami a bezpečnostními předpisy.
Poznámka:
Každý jazyk má svá pravidla pravopisu (inbus/inbus),  ty se ale přece nadají zaměňovat s technickým názvoslovím.

Když jsem si dnes prohlédl video o čtyřnásobné krabici od KOPOSu, tak mne napadlo, jak by se do takovéto krabice montovala dvojitá zásuvka.  :)  Dvojnásobná s přehledem a ještě by zbylo na datovku a vypínač.
Jen bych měl připomínku k zástupci KOPOSu, který tvrdil, že počet jednoduchých krabic spojených navzájem je limitován pouze délkou zdi. Tento jeho omyl bych pouze připomínkoval tím, že limitujícím prvkem je vícerámeček, který se dělá max. v pětirámečku (popřípadě šestirámečku). Ale to se člověk naučí pouze praxí, popřípadě to zjistí při studiu matematiky, jejíž součástí je logika a nikoliv marketing. :)

Ale kdeže, některé řady přístrojů jsou koncipovány bezrámečkově, takže není problém sestavit jakýkoli rozměr a tvar.

V některých řadách Berker, je možné poskládat rámeček libovolné délky, tedy i počtu přístrojů. Jedná se například o řadu 1930 bakelit, série glass a podobně. Pokud budete mít zájem, můžete se stavit v našem showroomu ve Zdibech, nebo u některého z našich obchodních partnerů. V případě zájmu k vám můžeme poslat naše obchodního zástupce který má na starosti váš region. Stačí poslat dotaz třeba na technici@hager.cz, nebo se na našich webových  stránkách podívat na seznam našich obchodních zástupců.
Velmi rádi vás seznámíme s naším širokým sortimentem.

Rád bych se postavil na stranu KOPOSu v tom, kdy jsem se ptal, kdy skončí vývoj těchto krabic. Tedy jakým počtem přístrojů. Odpovědí nebyl "omyl" ale technicky správný fakt. Skutečnost výroby vícerámečků se mohou na základě konkrétních producentů zásuvek v budoucnu změnit. Ovšem zeslabení nosné stěny pro více přístrojů zůstává stále nepřípustné.

Máte pravdu. Patvary vznikají lidotvorbou, tedy doslechem a neověřením. Kompaktibilní, respektivě ... výrazů špatně vyslovovaných je hodně. Většina z nich spadá do obecného nářečí a tam bych nikomu nic nevyčítal. Každý z nás někde vyrostl a byl ovlivněn okolím.

V případě elektrotechnic kého názvosloví v praxi se ovšem řídím spíš profesorem Listem. Odborník je znalý technické problematiky a správného názvosloví ... a dnes již vím, proč. Pokud se nebudeme vyjadřovat správnými názvy, může vzniknout nedorozumění. Osobně dělím patvary na nebezpečné a přípustné.

Teď jsme s Jiřím Smílkem telefonicky probrali "dvojitou a dvojnásobnou zásuvku". Z mé zkušenosti je v tom mezi lidmi opravdu chaos. Přičemž jde o dvě různé konstrukce! Které nelze v projektu zaměňovat. A v tom má právě Jiří Smílek samozřejmě hlubokou pravdu.

Hm, přitom jsou to stejně všechno synonyma...
Kdybych to převedl přes heraldiku, pak bych pro dvojzásuvku použil výrazu zdvojená, protože ocas lva vyrůstá z jednoho kořene, stejně jako ona zásuvka z jednoho  kabelu(vývodu),  no a posléze se zdvojuje.
Tedy zásuvka se dvěma sadami kontaktů na jednom napájecím okruhu je zdvojená.
Dokud pro to nějaký koumes nevymyslí po vzoru germánů nějakou příšernou slovní složeninu (která stejně nemá šanci se uchytit),  bude tomu každý říkat po svém a v určitýchpřípad ech holt bude třeba dovysvětlení.
No a pak není problém zákazníkům nabízet třeba několik jednoduchých zásuvek ve společném rámečku. Nevidím důvod nazývat dvě jednoduché zásuvky ve společném rámečku dvojzásuvkou, či jakkoli to zdvojovat, pořád to budou dvě zásuvky.
Trochu jiná situace je u zásuvkových bloků, ale tam zas snad lze předpokládat elementární znalosti zákazníka, který takovou věc chce.
V konci co znamená pojmenování pro zásuvku v kontextu se všemi problémy elektrotechnik y či normotvorby, na tom životy nezávisí...

Důvody jsou dva.
Jeden pro správnou specifikaci příslušenství a druhý pro správné připojení. Přičemž "život může záviset" na tom druhém.
Berte to jako můj odhad, než to předložím na TNK, ale nemyslím si, že bych se moc mýlil.

Je to berem tak ze dvojita zasuvka, ktora ma hore aj dole zdierky a neda sa do ramika, ma len 3 svorky, takychto mozeme mat na jeden obvod 10 cize 20 pripojenych spotrebicov.
Nasobna je jeden pristroj ktory sa moze dat do dvoj-pat ramika cize na jeden obvod max 10 zasuviek cize 10 pripojenych spotrebicov.

S počtem zásuvek na obvodu se normotvůrce jen ztrapňuje, relevantní by byl např.počet spojů k nejzašší zásuvce, vzití v potaz okružního vedení atd...

Dvojité i jednoduché zásuvky vyráběné již od cca 60-tých let měly vždy 6 svorek, nikoliv 3, protože umožňovaly tzv. průběžné zapojení. To proto, že se v té době používalo hliníkové vedení - kabely AGY, AYKY, AYKYL jejichž vodiče se musely pod šroubky dávat pouze z levé strany tak, aby se utahováním šroubu svorky vodič dostával pod šroub a nikoliv zpod šroubu. Nemohly se tedy dávat pod jeden šroub dva vodiče. Nesmělo se dělat očko jako u měděných vodičů. Důvod byl také další, neboť u hliníkového vodiče docházelo časem k porušení meze plasticity - vodiče se zplošťovaly a musely se při revizích pravidelně dotahovat. Šroub, který při správném zapojení vodiče - pouze z jedné strany, působil ještě navíc svým ohýbáním - pružením, vlivem nesouměrného zatížení pouze z jedné strany, ještě další silou na styk vodiče ve svorce a spojení bylo pevnější.
Modernější zásuvky již měly pouze jeden šroub v třmenové svorce pro dva vodiče, ale ty byly určeny už pro měděné vodiče. Nejmodernější zásuvky už mají bezšroubové svorky - obdoba svorek WAGO. Jejich výhoda je v rychlosti montáže - dle ABB se jedná o snížení montážního času o 25% na jedno zapojení. Toto ale neříkejte investorům, protože by po elektrikářích mohli chtít snížení ceny montážních prací. Nevýhodou těchto svorek je ale, že zapojované vodiče musí mít rovné konce, neboť jejich přítlačná síla není tak velká, aby pokřivený vodič narovnala tak, jak to dokázal šroub. Vlivem nedostatečného styku - styčné kontaktní plochy spoje dochází i při jmenovitém proudu k oteplování spoje vlivem zvýšeného přechodového odporu kontaktu, neboť ten závisí kromě materiálu také na délce a průřezu (tedy plochy)  kontaktu. Vychází to k konstrukce svorky, kdy pružina přitlačuje vodič na plochu kontaktu pouze svou hranou nebo bodem. Pružina má tvar rovný a vodič je kulatý.
Proto také ceník montážních prací rozlišuje jestli se jedná o zásuvku pro průběžné zapojení - dvojitá zásuvka někdy, když není koncová, dvojnásobná vždy a ještě se musí vyrábět propojky z drátů. Proto je montáž dvojnásobné zásuvky dražší než zásuvky dvojité. Ale to všechno naši předci při tvorbě ceníku montážních prací C21M věděli a vážili si práce elektromontérů tím, že ji dovedli příslušně ocenit. 

Co se týká bezrámečkových zásuvek, tak ty nejsou určeny do instalačních krabic, ale do např. parapetních kanálů. Proto mají modul 45 mm a zase mají možnost mít jednoduché, dvojité a dokonce trojité (trojné) či čtyřné ( stejně jako je to u chemické vazby) provedení.
Samozřejmě lze do parapetních kanálů instalovat vícenásobné zásuvky s vícerámečky (ty nejsou násobné, protože mají jedno objednací číslo). Stejně to platí i u krabic např. od KOPOSu - vícenásobná krabice je tvořena z více krabic jednoduchých a jsou k sobě spojeny zaklapnutím. Jsou tedy vyndavací a zastamdací  :). Což se o čtyřnásobné krabici do SDK opravdu říci nedá. Proto má taky jedno objednací číslo tak, jako např. trojitá krabice, či 5krabice. Tvůrci katalogu to vyřešili šalamounsky tyto (násobné) krabice nazvali pouze krabice přístrojová a doplnili to číslem za lomítkem - KP 64/4.
Synonymum k dvojité krabici je správně v diskuzi uváděné zdvojená, tak jak má český lev svůj ocas. Ale vždy to má ekonomickou či finanční vazbu na objednávky a montážní práce elektromontérů .

Já také a to již od doby co se zhruba na přelomu padesátých a šedesátých let začala vyrábět. Myslím si, že je to nejjednoznačně jší pojmenování, ze kterého vyplývá to, že se jedná o jeden strojek s možností zapojení dvou vidlic. Navíc se jedná o termín jednoslovný a dobře vyslovitelný.

Termíny zdvojená a dvojnásobná již tak jednoznačné nejsou. Zdvojená si lze vyložit též tak, že se k jedné zásuvce domontovala druhá čímž došlo ke zdvojení a pro termín dvojnásobná mně vychází matematické vyjádření = 2x1.


To se dostáváme ale do situace, že by někdo dal na jeden obvod dvě větve zásuvek po 9 ks a jako první na přívodu bude rozbočení ve svorkovací krabičce. Počet spojů na vedení od jističe bude k oběma posledním zásuvkám stejný jako v případě deseti klasicky prosmyčkovanýc h zásuvek. Bude to ale něčemu prospěšné?

Definice deseti zásuvek je svým způsobem idiotenfest, není o čem diskutovat a pochopí i poněkud natvrdlejší elektrikář nebo kutil.

Okružní vedení zásuvek není u nás běžné, to je anglická specialita, kterou bych zde pro jistotu nezaváděl. Má jeden zásadní nedostatek, přerušení vedení kdekoliv v okruhu vytvoří vlastně dvě větve a s největší pravděpodobnos tí způsobí přetěžování vodičů minimálně v jedné z nich bez jakýchkoliv laicky zjistitelných příznaků.

Max. počet zásuvek může mít několik důvodů.
1.uživatelský-těžko uchopitelný, zde bude vždy záležet na kvalitě návrhu, aby nedošlo k padání jističe, přičemž "špatně" může být už od jedné zásuvky s roztrojkou pro celou kuchyň, a "dobře" třicet zásuvek pro pidielektronik u kolem pracovního stolu.
2.bezpečnostní ohledně zvýšení impedance ve spojích, "naděje" na přerušení PE atd....

Ten druhý beru, první mě přijde zvlášť v dnešní době jak výstražná značka pozor tyranosaurus.

Musíme dnes ale uvažovat, že v každé i malé blbince je spínaný zdroj, v něm síťový filtrační elektrolyt a zejména u těchto malých zdrojů si výrobci s náběhovým proudem hlavu nedělají. Kondenzátory do 50uF nemívají předřazený termistor, mnohdy ani obyčejný odpor, aby se ušetřilo místo i výrobní náklady.  Uživatel bude zátěž v počátku skládat postupně, ale stačí výpadek sítě a při znovuobnovení dodávky už to zapnout na jističi nepůjde.

To ano, nicméně to pak dopadá obvyklým způsobem, tj.instalace dvojzásuvky a z této smečka psů. (dance)

To sice ano, ale nevím proč by to měl posvětit elektrikář tím, že to zabuduje do zdi. Smečku psů lze alespoň poté, co se neosvědčí, zrušit, rozdělit  a zapojit zčásti na jiný přívod.

No vidíte, a já tento způsob naopak preferuji.
"Za stokorunu" vrácení se cykynou z poslední zásuvky krásně omezím případné jiskření....
Dokonce bych řekl, že takto "nahradím" kus funkce AFDD :)

Vlivem nedostatečného styku - styčné kontaktní plochy spoje dochází i při jmenovitém proudu k oteplování spoje vlivem zvýšeného přechodového odporu kontaktu, neboť ten závisí kromě materiálu také na délce a průřezu (tedy plochy)  kontaktu. Vychází to k konstrukce svorky, kdy pružina přitlačuje vodič na plochu kontaktu pouze svou hranou nebo bodem. Pružina má tvar rovný a vodič je kulatý.
Proto také ceník montážních prací rozlišuje jestli se jedná o zásuvku pro průběžné zapojení - dvojitá zásuvka někdy, když není koncová, dvojnásobná vždy a ještě se musí vyrábět propojky z drátů. Proto je montáž dvojnásobné zásuvky dražší než zásuvky dvojité. Ale to všechno naši předci při tvorbě ceníku montážních prací C21M věděli a vážili si práce elektromontérů tím, že ji dovedli příslušně ocenit. 

[/quote]
 Ale kdeže, největší proudová hustota prochází pidiploškou s největším přítlakem ......
Tyhle ceníky mne vždy rozesmějí, po 10hodinách zapojování zásuvek u podlahy mě už bylo jedno co to je za zásuvku, oproti montáži ve vzpřímené poloze hrozný opruz za stejnou cenu.

Jenže to tady skoro nikdo nezná, takže pokud si to uděláte tímto způsobem doma, je to fajn. Sám si rozvody udržujete a opravujete, ovšem použití jinde naráží na potíž, že přijde někdo jiný a ví houby. Z výhody se naráz stává nevýhoda a ještě je špatně k nalezení místo poškození. Vyhřátý vodič v zásuvce ani neuvažuji, dnes u měděných vodičů nebývá až tak častý, ale různá přerušení (např. převrtání) jsou dost častá a v tomto případě k nenalezení.

Díky za hezkou diskuzi a rozšíření pohledu, asi nemám co bych dodal :)