Diskuse Elektrika.cz

TIP na svářecí invertor BT-IW 100 Einhell Blue.
    TIP na svářecí invertor BT-IW 100 Einhell Blue. Pokud se přesouváte ze stavby na stavbu hodně často a nemáte vždy k dispozici svou "Triodynu",  pak vám život usnadní tento malý přístroj. Je chlazen ventilátorem. Svářecí proudy regulujete plynule. Přípojka: 230V~50Hz. Svářecí proud: 10-80A. Elektrody průměr: 1,6–2,5mm.
Napětí při chodu naprázdno ...
    Zdroj: zde... (http://elektrika.cz/data/bleskovky/tip-na-svareci-invertor-bt-iw-100-einhell-blue)


   


    Co pozitivního a konstruktivníh o byste doplnili k této informaci?
       

Výčet kladů bych ukončil cenou. 15% zatěžovatel na 2,5 hřebík je hodnotou bídnou pro kutila, nedostatečnou pro řemeslníka. Měl jsem příležitost vyzkoušet silnější verzi Invero, ono to nějak i vaří, ale slušně řečeno zapalování i držení oblouku odpovídá ceně...
Ale nemám v úmyslu kydat na Einhell, ony jsou i u nás svářečky podobných vlastností produkovány, něco od nich mám taky  a kupodivu to vydrželo hodně a dosud drží. Jen ty rebrandované čínské invertory, co prodává každý a pod stovkou značek, vskutku žádná vášeň.
20 let mám i jejich trafosvářečku, maká dobře, ale jen když má náladu, když ne, nedá se s tím vařit. Nikdo neví proč. Léta na ni sedá prach, od chvíle, kdy jsem objevil kouzlo Kemppky.

V životě se prý má zkusit všechno. Tak jsem taky kdysi z nerozvážnosti něco od Einhell na zkoušku koupil. Od té doby vím, že i název firmy může skrývat dostatečné informace k posouzení kvality výrobků. A to i v případě, že název vznikne kombinací slov ze dvou jazyků: ein hell = jedno peklo

Od Einhell mám vrtací kladivo, mám ho asi 3 roky a funguje zatím bez problémů. Za ty peníze se mi už zaplatilo.

Invertor jsem si kdysi koupil Migatronic E141, taky bez problémů.

Tolik moje zkušenosti.

Vařil jsem už s hodně svářečkami, ne všechny byly moje a musím říci, že hodně svářeček vaří bídně, nebo alespoň špatně chytá oblouk.

Einhell je složitá firma, ze začátku vyráběli v Německu a to jejich výrobky byly slušné hobby stroje, které se daly používat i poloprofesioná lně. Kolem roku 1990 začali vyrábět už jinde, v Maďarsku, pobaltských republikách a pak již přišla na řadu jejich spolupráce s Čínou.

Já mám od nich již přes 20 let starou CO2 svářečku vyráběnou právě někde v tom pobaltí a ta stále pracuje, má sice občas nějaké mouchy, je poměrně slabá, dají se využít pouze dva nejsilnější rozsahy svářecího proudu a drát o průměru 0,6 mm, s 0,8 mm to pouze prská i na nejvyšší rozsah, ale na chalupě stačí. Pořádné CO2 mám doma, WP 350 od Kovoplastu Nitra je stroj se čtyřkladkovým vedením a asi nejlepší co jsem kdy měl v ruce i v profi strojích této kategorie.

Klasické trafo může mít také různé provedení a vlastnosti, o tom jsem se přesvědčil porovnáním RTB 1,2 a 3 a JS 90FN a 90-2 .  RTB 1 a 2 jsou z počátku výroby svářecích traf u nás a jsou 40 a více let staré. Obě vaří dobře, mají zhruba stejné rozsahy svářecích proudů, RTB2 má vyšší dovolený zatěžovatel, hlavně dobře chytají oblouk protože mají vyšší napětí na prázdno (asi 63V max),  RTB 3 má sice proudové rozsahy až do 160A, ale podstatně hůře chytá oblouk (napětí naprázdno do 50V),  a bývá problém s přepínačem rozsahů, původně jsem si myslel, že je to záležitost jednoho kusu, ale postupně se mi jich dostalo do ruky více a všechny se chovají zhruba stejně. RTB vyrábí Brumov-Bylnice a všechny typy jdou provozovat na 230 i 400V, ovšem po dost nešikovném přepojování přívodu na svorkovnici.

Řada JS 90 je výrobkem Elektrokovu Znojmo. JS 90 F a FN umí provoz jak na 230, tak i na 400V pouze přepnutím jednoho přepínače a použitím redukční šňůry, což je daleko šikovnější a není třeba rozebírat kryty a zasahovat do zapojení. Typy JS 90 a 90-2 jsou pouze na 400V. Všechny vaří o něco lépe než RTB 3 a to mají též nižší napětí na prázdno ( 50V). Pouze bych trochu zkritizoval nabíječku u typu JS 90FN, nabíjet autoakku proudem do 6 A je setsakra neekonomické při použití trafa na 4kVA, vlastní spotřeba trafa je větší než potřebných 100W na nabíjení. Má to ale původ v době svého vzniku na konci 70. let, kdy byl nabíječek nedostatek a výrobce zřejmě chtěl zákazníkovi poskytnou přístroj typu dva v jednom.

Ke všem těmto svářečkám lze použít usměrňovač UDA 160, který pracuje s křemíkovými diodami a s malou tlumivkou a kondenzátorem velké kapacity. Zapojení sice umožňuje sváření s bazickými elektrodami, ale použití malé tlumivky a pomocných diod s kondenzátorem není příliš povedené, hůře se zapaluje oblouk, který je mírně nestabilní, prostě nedokonalá filtrace se projevuje na kvalitě sváru.

Trochu jiný pohled.
Tam, kde se používá invertorová svářečka, jaký stanovíte vnější vliv AM do těchto prostorů.
Včera jsem viděl zápis inspektora IOBP, že pracovníci nejsou poučení o záření, není stanoven správně VV  a na dveřích do haly není upozornění na zákaz vstupu s kardio vaskuskulárním onemocněním. Máte s tím nějaké zkušenosti?
Nestudoval jsem zatím návody výrobce....

Výrobci invertorů v návodech uvádí vždy minimálně nutnost konzultovat s lékařem.
To platí i pro naslouchátka.
Stejně tak upozorňují na záření a jedovaté plyny. Mám tu návod od české a finské svářečky, u té finské uvádí i nějaké obecné bezpečné vzdálenosti.

O jaké záření se bude jednat?
Na příklad vysoká  úroveň magnetického a elektrického pole s odkazem na EN 61000-4-8 nebo 61000-2-5 a pak stanovit vliv podle 33 2000-5-51 ed. 3, na příklad AM -8 nebo AM - 9 a uvést ochranná opatření?

V jedné firmě jsem viděl u svařovacího místa s invertory jak separaci tak clony a na tom výstražné tabule. Ale ne vstupech do haly nic nebylo. V PVV je jen AM-1-1 což jsou jen harmonické. To je ale jiné téma....

Pro nás, jako elektrikáře, na přivaření něčeho někam bych asi doporučil inventor řízený počítačem....t a cena je dnes výhodná a pomůže i těm co vaří jednou za rok a mají problém s chytáním oblouku  ;D....systém řízený PC jim v tom vydatně pomůže...

Dále je něco jiného stabilní pracoviště svářeče a něco jiného na stavbě na lešení!
Stabilní pracoviště má určité normové zákonitosti, na lešení jste rádí že tam došáhnete. (dance)

Pokud budu vycházet z návodů, pak je vztaženo na samotný oblouk, tj. UV a EMG. Dále by se dalo uvažovat podle doporučení jak přenášet zapnutý invertor a kam jej umístit při svařování i o nějakém EMG ze zdroje.
To UV bylo dobře vidět na závěsech ještě na kurzu, byly opravované bílými bindry, na kterých byly silné známky křehnutí.
Ale předpokládám, že tohle nebude odpovědí na Vaši otázku, protože problematiku ochrany a bezpečnosti při svařování neznám do takové hloubky. Nicméně VV jako ono UV záření, EMG pole (krásně patrné na pilinách okolo kabelů) a páry ze svarové lázně tam jsou...

Ještě doplním, že při inspekci se zaměřil jen na invertorové svářečky. Bylo tam i pracoviště
se starou triodynou a to nechal bez povšimnutí....

Pak jedině vycházel z vf ve zdroji invertoru, oproti běžnému dynamu. O těch jsem se kdysi dočetl o poměrně výrazném rozdílu u plastových oproti kovovým skříním, co se vyzařování týče. Ale protože patřím ke skeptikům, co se takto slabých zdrojů záření a jejich vlivu na zdraví a život týče, hlouběji jsem to nezkoumal.