Diskuse Elektrika.cz

Pokud nedám napájecí zdroj těsně k IM2 modulům, ale napajím je z hlavního rozvaděče (přes oddělovač samozřejmě) s vedením cca 10m průřezem 2.5mm2, tak dojde k tomu, že se vzájemně tyto moduly začnou rušit až do takové úrovně, že většina jednotek přestane komunikovat.
Pokud "zablokuji" napajení kondezátory u oddělovačů, tak se situace výrazně zlepší, ale
stale nekomunikují některé moduly, zejména C-AQ004R.

Jaký jsou limity pro vzdálenost napajení?
Jak provést "decoupling" tak, aby se moduly IM2-02M vzájemně nerušily?

Více napajecích zdrojů nemohu použít.
Z důvodů galvanického spojení mezi TCL2 a napajením je nutné celou instalaci napájet z jednoho zdroje. A z důvodů rušení analogových vstupů mít M svorku zdroje spojenou s PE v jednom jediném místě.

Vzdálenější umístění zdrojů s oddělovači od externích master modulů CIB není obvyklé (současný master modul CF-1141 toto ani neumožní, protože oddělovač obsahuje společně s komunikačními obvody),  zatím jsem žádnou zpětnou vazbu o tomto řešení nezaregistrova l, takže to musíme prověřit a podle toho budeme reagovat.
Nepochopil jsem proč nelze použít více napájecích zdrojů - proč by v místě master modulů nemohly být zdroje, zdroj vyhovuje SELV, není nutno nikde spojovat s ochranným uzemněním - drtivá většina instalací, které jsem za poslední léta viděl, je provedena jako SELV (kromě těch, kde se to "kdesi" spojilo na PE samo :))
Nevím, co to je M svorka zdroje ?

Vezmu to popořadě:

ad SELV) Jelikož je u spínaných zdojů značný průsak síťového napětí do DC části (podle typu zdroje až 1.5 mA),  je pak velký problém s galvanicky neodděleným AD převodníkem (konkrétně ADC2-40M).

ad více zdrojů) jelikož nelze použít SELV (opravdu jsou pak analogové hodnoty uplně mimo),  tak je nutné spojit M svorku a PE svorkou. Dělají to všechny automatizační firmy, respektive jsem nenašel instalaci (v průmyslu),  kde by tomu tak nebylo.

ad M svorka) Dle normy se nulový/střední vodič DC soustavy označuje M (u AC soustavy N).
 Více info třeba zde: http://www.utee.feec.vutbr.cz/files/predmety/El_kvalif/BBZ.pdf
 Koukám, že v terminologi TECa je to označeni GND.

Podle všeho by měl modul BPS2-02M obsahovat oddělovací diodu. Tím pádem by mělo stačit doplnit na svorky pro připojení baterie (tu nemám osazenou) obvyklou blokovací trojkombinaci low ERS elyt + 100nF keramika + 1nF keramika.
Prosím o vyjádření, zda je uvedený postup vhodný, případně, jaká nese rizika. Děkuji.

Problém "vyřešen".
Na svorky pro baterii u každého BPS2-02M jsem připojil pararelně řazenou kombinci kondenzátorů 220uF/35V low ers + 100nF/50V + 1nF/50V.
Komunikace na všech linkách CIB již probíhá jak má.

Možná by stálo za úvahu dát do manuálu, že pokud se nepřipojí baterie, tak je nutné/vhodné připojit low ers kondenzátor.

Zdá se, že zmíněné antioscilační léčivo pomáhá naprosto ve všech typech elektronických obvodů, PLC techniku nevyjímaje. Pouze používané substance se od doby kondenzátorů TE006 docela změnily.  ;)

A co se týká BPS2-02M a MI2-02M, slouží všude celkem dobře (i s TCL2 v délce řádu stovek metrů). Ale zdroje mají vždy lokálně. Už samotná kombinace spínaných zdrojů a delšího napájecího vedení může být v praxi zdrojem různých zábavných historek...

Na druhé straně jeden z mých zákazníků si napájí jednu ze tří MI2-02M z CIB rozvaděče v jiné nemovitosti (vzdálené 50m) a chodí mu to.

Protože jste to napsal 4x, tak to nebude překlep.
Takže: Low ESR (equivalent serial resistance).

Délka TCL sběrnice s tím nemá co dělat (jedná se o RS485, na uvedené rychlosti a kvalitní kabeláži lze očekávat vdálenost do cca 1000m).

Problém je podélná indukčnost napajecího vedení.

Problém samostatných zdrojů je ten, že moduly MI2-02M nemají galvaniké oddělení od TCL2 sběrnice.
Tato skutečnost vytvaři dost zásadní omezení při návrhu napajení.

Uvedu příklad, pokud dáte dva zdroje a pouze jeden spojíte s PE, tak se pak průsak druhého  zdroje uzavírá přes GND TCL2 sběrnice. V případě zkratu zdroje (obvykle zdroj min 10A) proti PE, se pak zkratový proud opět uzavířes TCL2.
Poku oba zdroje přizemníte, tak se pak přes TCL2 pro změnu uzavírají i zkratové proudy při bězném zkratu 230V proti PE a TCL2 sběrnice se stává prvkem ochraného pospojování.

Poznámka k low ERS, jelikož je komunikace CIB postavena na 19200 Bd, spektrum jsem neměřil, ale očekávám někam min. k 60kHz, tak je vhodnější použít "low ERS",  zvláště, když je máte po ruce.

Další možností je použít oddělovače pro RS485, což je investice cca. 2500 Kč (viz Papouch).

Zápornou signálovou a napájecí (často společné) svorku neznačíme písmenem M. Toto značení se téměř nepoužívá u podobné skupiny produktů. I značení vstupních svorek zdrojů (U) je výjimečné, skoro všichni používají L. Ale to teď asi není to podstatné.
Co se týká CIB a napájení, tak na uvedené úpravy nyní nemám kvalifikovanou odpověď.
Od okamžiku, kdy CIB spatřila světlo světa, jsem viděl nebo slyšel řadu opatření, úprav, které v té dané konkrétní situaci pomohly, ale je to vždy na zodpovědnosti uživatele.
Některé věty jsem příliš nepochopil, bohužel nyní nemám prostor pro ověřování  a výzkum podobných řešení. Standardní postupy jsou uvedeny v dokumentacích, ostatních je na technické erudici a zodpovědnosti uživatelů.

Mohu poprosit  o odkaz na Vámi zmiňovanou dokumentaci?

Prostudoval jsem aktuální verzi TXV00416 rev.2 a bohužel jsem tam nic o minimalizaci rušení nenalezl.
Byla zde pouze jedna poznámka ohledně jištění, cituji:
"Mezi výstup zdroje a CIB master nebo oddělovač
nesmíme vložit žádný prvek, který by ovlivnil indukčnost obvodu."

Dále si příručka lehce odporuje v poznámkách k zapojení stínění.
Obecně je správné stínění zapojovat pouze na jedné straně.
Nicméně pokud máte následně propojené GND s PE, tak se problém se stíněním přenese na GND TCL2 sběrnice.
V případě CIB sběrnice je pak možné stínění využít pro snížení úbytku napětí, tj. spojit jej s CIB- (což je vlastně GND) a nespojovat s PE.

Ohledně M svorky, toto značení používá například SIEMENS pro značení středního vodiče u DC soustavy mimo jiné i u všech PLC.