Diskuse Elektrika.cz

Můj měřící přístroj umí změřit zkrat mezi L-PE, L-N, L-L (L1-L2,L2-L3,L1-L3). Je možné dojít na základě těchto změřených údajů k hodnotě 3f zkratového proudu tedy Ik" (L1-L2-L3)?

Že by přístroj uměl přímo změřit zkrat, o tom bych si dovolil pochybovat. Spíše vypočítá hodnotu zkratového proudu na základě naměřené impedance  ;)

Dost dobře si neumím představit k čemu potřebujete uvedené údaje, ale podle mého soudu by se to dalo počítat jako klasická třífázová soustava - všechny tři fáze rovnoměrně zatížené - přes PEN, PE ani N tedy nepoteče žádný proud, vektorový součet bude nula.

Ale v praxi toho docílíte jen velmi těžko, každý miliohm impedance na to bude mít vliv.

:-[ je to tak.

Ke správnému zvolení jistícího prvku z vyhovující zkratovou schopností.

Zeptám se trochu jinak. Jakým způsobem pomocí měření se dostanete k hodnotě Ik"?

Hodnota Ik" je vypočítaná. Musíte znát parametry zdroje a vedení až do místa zkratu. Může vám pomoct software, Vždy se uvažuje jednopólový zkrat. Zkrat L1-L2-L3 se neuvažuje (je málo pravděpodobný).

Všechny jistící prvky musí být schopny tento zkrat vypnout (alespoň podmíněně).

Nezapomeňte na asynchronní motory a jejich příspěvek do zkratu.

To co vám ukazuje měřící přístroj je předpokládaný ustálený zkratový proud, který zajistí vybavení jistícího prvku. Je určen pro kontrolu jištění. Neříká nic o dynamických a tepelných účincích zkratu.

No, dá se změřit impedance na vstupu do objektu, z tohoto údaje se dá vypočítat hodnota Ik, respektive některé přístroje ji dokáží spočítat a přímo zobrazit.
Měření velmi nízkých hodnot impedance je ovšem poměrně problematické, jsou na to zapotřebí speciální přístroje a pomůcky, měření může být velmi snadno ovlivněné různými "drobnostmi",  které se při normálním měření neuvažují.  
Vychází se tedy z hlavně výpočtů a to je spíše otázka pro projektanty.
Ale osobně jsem se ještě nesetkal s proudy většími než 20 kA. Obecně lze také říci, že čím bude po cestě více jisticích prvků, tím lépe, protože energie zkratového proudu se jakoby "rozdělí" na jednotlivé prvky. Nepřekonatelné jsou v tomto směru klasické tavné pojistky.
V domovních instalacích a jiných připojeních do 100A je obvykle naprosto dostatečná kombinace pojistky v přípojkové skříni, jističe před elektroměrem a dále jističe okruhu.
Jistič před elektroměrem by měl mít zkratovou odolnost 10 kA, to je obvykle i v připojovacích podmínkách distributorů (alespoň EON to požaduje),  podle mého soudu to ovšem souvisí spíše s "kvalitou" jističe než s reálnou potřebou v místě. Další jističe (v podružné rozvodnici) už většinou postačí 6 kA.
Důležitá pro místní podmínky je zejména vzdálenost od transformátoru, čím blíže, tím "hůř".
Osobně postupuji tak, že si změřím impedanci na vstupu do objektu, pokud jsou naměřené hodnoty velmi nízké, až pak počítám ...  ;)

Naprosto jiná situace je u větších průmyslových instalací, kde je skoro vždy trafo "za rohem".

Já jsem si tedy vždy myslel a asi tedy naivně,  že jistící prvky v rozvaděči je potřeba dimenzovat na 3f zkratový proud. Dokonce jsem si myslel, že s touto hodnotou (Ik" zkrat mezi L1-L2-L3) počítají i soft. programy.

Zkoušel jsem to pomocí softwaru. Jistící prvky (jejich zkratová schopnost) jsou voleny dle 3 fáz. zkratu tedy Ik" (Ik3max).