Diskuse Elektrika.cz

Novostavba, často železobetonové stěny.

Vypínače, zásuvky, termostaty, případně další prvky zhotovené MIMO "INSTALAČNÍ zóny"

Pokud je vypínač někde mimo zony(dál od krajů dveří, rohů zdí...) je vhodné vést vedení:

1) podle zelené trasy na obrázku
2) podle žluté trasy na obrázku

Z vypínače se jde dolů do podlahy

Podle zelené trasy na obrázku by se nemohlo jít zcela dolů až na podlahu/horní stranu stropu, ale muselo by se odbočit dole do vodorovné trasy a tou se táhnout nad podlahou až do svislé instalační zony a z té už jít ten malý kousek zcela dolů na podlahu/horní stranu stropu.

V některých místech by ta vodorovná zona nad podlahou byla docela dlouhá, jak naznačuje další obrázek
Není jednodušší jít od vypínače zcela dolů a udělat tak logicky "předvídatelnou trasu",    než dělat někde nějaké fajfky, měnit směr vedení a úhýbat do jiné trasy?

Někdo se domnívá, že je nutné jít vedením mimo zonu co nejkratší cestou za každou cenu zas do instalační zóny.

Jak to vidí normy, jak to vidí projektanti a revizáci? Jaká je praxe profi elektro firem?

Zavřete oči, představte si bílou zeď na které je uprostřed termostat podlahového topení, zásuvka, vypínač. Tam někde vedle, nad či pod potřebujete vyvrtat hmoždinky pro otopný žebřík, závěsnou skříňku, poličku, zrcadlo...  

Kde budete tušit průběh vedení a jak si průběh vedení ověříte hledačem?

U podlahového termostatu budete tušit přímý svod do podlahy, protože kapiláru/senzor termostatu v husím krku dvakrát jednoduše nezalomíte.
A u vypínače a zásuvky uděláte hledačem kolem kolečko a budete hledat kterým směrem jde vedení a kolik je tam přívodů.
Pokud budete mít fotky před zahozením, musíte mít orientační body, které budou ve finále viditelné a podle nich vedení trasovatelná i pod kachlíky, kde se hledač nechytá.

Zákazník se dožaduje za každou cenu vést to tak jak ukazuje zelená varianta 1 na obrázku.
Prý je to tak podle norem

Logika a praxe říká jet od vypínače až zcela dolů do podlahy, to je vybrat variantu žluté trasy-číslo 2

Jedna strana pohledu jsou instalační zóny, druhá je technologie železobetonu, která dbá na minimum nebezpečných vodorovných porušení celistvosti.

Druhá strana pohledu je i na opačnou stranu stěny. Dvě drážky, každá z jedné stany stěny  v normované výši zóny zeslabí stěnu už kriticky a ohrozí statiku budovy.

Třetí strana pohledu je vedení ostatních podomítkových technologií, slaboproud-voda-odpad-(topení).

Tudíž instalační zóny nejsou dogma, ale zase jsou dobrým vodítkem s ohledem na blízkost oken (garnýže) a dveří (zárubně a prahy) ,     podlah (podlahové lišty) apod.

Jestli zákazník požaduje zalomeniny, které nejsou v rozporu se statikou budovy, tak proč ne, on si zodpovídá za navrtání a případné složité opravy. Jen jestli si uvědomuje jak se instalační plocha a délka tras zvýší při splnění požadavku minimálního poloměru ohybu kabelů a husích krků.

A nevím, jestli zákazník ví u podlahového čidla jak je složité "S" prohnutím vést husí krk do podlahy i ze svislého směru. Aby se zachovala dilatační spára mezi podlahou a stěnou a zároveň se zachoval minimální poloměr ohybu je nutné husí krk podseknout do hloubky zdi aby ze zdi už vycházel do podlahy vodorovně. To se rozumně dá udělat při pokračování prvotního svislého směru, ale už ne z vodorovného směru instalační zóny.

Nejhorší na dohledání jsou šikmá vedení instalací a velké oblouky. Obojímu je nutné se primárně vyhnout.

 (poklona)  za odpovědi, pane Kurko, jedná se o výstavbu nových bytových domů