Diskuse Elektrika.cz

Zákazník mě požádal o údržbu podružného rozvaděče většího RD. Asi 70% obvodů je původních, hliníkových, zbývající část (v podstatě primárně jádro jednoho podlaží) jsou třívodičově v mědi. Jedná se o větší plechový rozvaděč, s tím že zákazník by v následujících letech nechtěl bourat a osazovat nový rozvaděč (který by problém s AL stejně nevyřešil). Provedl jsem tedy výměnu jističů za nové a nyní řeším lištu PEN. Ta původní je (předpokládám) z hliníku a obsahuje několik šroubů s podložkami a maticemi z čelní strany. Kolem šroubu je vodič stočen a podložka jej tiskne k liště.

Můj dotaz ke zkušenějším kolegům zní: Má smysl tyto spoje nějak renovovat, nebo stačí pouze lehce dotáhnout? Napadly mě pouze dvě metody renovace:

A) Povolení a ošetření kontaktní vazelínou, navrácení původních šroubů a matic, dotažení

B) Výměna za DIN lištu s RSA svorkami, nové odizolování vodičů a aplikace kontaktní pasty

Co myslíte, má smysl do toho sahat, nebo výše uvedený postup nepřinese smysluplný užitek?

 (poklona)

Použití kontaktní vazelíny je asi všeobjímající doporučení. Ovšem zda vytrhat/ nevytrhat záleží na více faktorech. Když slyším PEN, AL, šroub ... tak už cítím nejistotu. Teď připravujeme článek o volbě kabelů napájení pro veřejného osvětlení a k rozhodnutí je tam hned několik úhlů pohledu. Ekonomika versus jistota.

Osobně mám víc, než 15 letou zkušenost s použitím klecových svorek Wago a kontaktní vazelíny. Toto řešení prodlužuje život rozvodům z roku 1973. Pro provozovatele potěšující zprava. Z vyššího technické principu prodlužování rozvodů bez ochranných prvků. A navíc, WAGO již ve svých závazných návodech zcela vypustilo možnost použití pro Al vodiče. Hliník se u nás drží stále jako Humpolce :-)

Jsem zvědavý co doporučí třeba guru Jan Bocek, který s přítelem hliníkem prožil celou svou profesní dráhu.

Řádná šína je k nezaplacení, odvodem tepla krásně chrání spoje, hliník ový vodič si zachovává elasticitu/tj.pod podlozkou neztrácí pevnost.
Co lze doporučit, je montáž dalšího pásku pod šinu, ke kterému se vodiče přes izolaci přichytí (eliminace ulomení vodiče ve spoji).
Když si s tim člověk trochu pohraje, má pokoj na dalších mraky let.

U řadových svorek na DIN lištu řady Wago 2002, které jsou pružinové se hliník nezmiňuje. Jediné RSA svorky hliník s kontaktní pastou připouštějí. Ty ale nejsou pružinové a bylo by vhodné po čase zkontrolovat dotažení, proto nad nimi váhám. U té šíny by bylo teoreticky možné použít vějířové, nebo pružinové podložky (nad původní podložku) a zajistit tak samodotahování v čase.

Při dnešních možnostech nákupu nerez šroubků (zní to neuvěřitelně, ale dříve to byla podpultovka),   bych volil sestavu:
Hlava šroubu
Podložka, velkoplošnější
Vodič s očkem
Šina
Podložka
Pérovka
Matice pojistná

Pokud se pustíte do závitu v šině, pak:
Hlava šroubu
Pérovka
Podložka, velkoplošnější
Vodič s očkem
Šina
Matice pojistná

Důležitá je v obou připadech čistota kolem vrtaných otvorů bez otřepů, správně směrovat podložky- dnešní jsou ražené a mají rub a líc a cit při utahování, nesmíte překonat mez pevnosti/tečení Al vodiče.
Na nějaké řadovky a pod zapomeňte, máte k dispozici max.chlazení, proč ho nevyužít.

U vodičů menších průřezů je to těžké "trefit tak akorát"...
Od té doby, co jsou infrakamery, mají na rozvodnách vysledováno zajímavou věc, že když se spoj na Al utáhne moc, postupně se zhorší stav a zvýší teplota

Mám podobné informace od různých kolegů a i vlastní zkušenosti s tím, že špatně je i příliš přetažený spoj.

V2tšinou platí takové pravidlo. Neser se do toho co funguje, jinak si zaděláš na problém. Neznám žádnou slušnou svorku která by spolehlivě, nebo spolehlivěji řešila podobný spoj. Souhlasím s kolegou Hudcem v tom, že ta masa kovu je dobrá i kvůli odvodu tepla a navíc je to léty osvědčený způsob napojení Al vodičů na šínu. JEn pravidelně kontrolovat utažení a ještě to pár let bude spolehlivě sloužit. NIcméně pokud slyším hliník, rozbliká se mi varovná kontrolka s nápisem - brzo k rekonstrukci. Platí samozřejmě hlavně pro kabely do určitých průřezů. 

Ohledně práce s hliníkovými vodiči vyšla kdysi na přelomu 50-60let minulého století jedna monotematická ročenka - taková knížečka s plastovými deskami. Bohužel ji nikde nemohu sehnat.

Tam byly jasně popsány postupy, jak s hliníkovými vodiči pracovat (tenkráte coby novinkou).
Byly tam krásně uvedeny správné způsoby odizolování - jedině nožem jako ořezávání tužky a nikoliv zdrhovačkami, které vytvoří vryp kolmý na vodič, podle kterého se vodič ulomí mechanickým pohybem nebo i tepelným namáháním.
Byly tam příklady správných svorek, které vždy musí celou životnost spoje pružit.
Byl zde rozebrán vliv elektrochemick é koroze, jeho odstranění Cupalovými podložkami, v krátkosti byly i popsány tehdejší nemožnosti svařování hliníku apod.
   

Musíte si uvědomit, že každá manipulace s hliníkovými vodiči staršího data může vést jen ke zhoršení celkem stabilního stavu. Jednak bývají přípojnice s hliníkovými vodiči kvalitně provedené, jednak se pod šroubkem už zastavilo prvotní tečení hliníku.
U šroubových spojů hliníkových pásů se provádí první kontrola asi po 8 dnech, pak asi po 6 týdnech po uvedení do chodu a další kontroly vždy asi po 6 měsících. Při každé kontrole je zapotřebí šrouby dotáhnout. Jakmile tedy fungující svorku na vaší přípojnici povolíte, musíte tento časově náročný postup opakovat.
Kdežto pokud je stav spojů vizuálně (a i na termokameře) dobrý, bude stačit dotažení šroubů na jednotný moment.

Samozřejmě, nemluvím o vypálených a korodovaných spojích, ale o slušně vypadající svorkovnici. Pokud dokážete každý napojený obvod dobře zatížit plným proudem, často nejlepší diagnostika je dnes termokamera.

Ve vašem případě hliníkové přípojnice jde o to situaci nezhoršit. Zejména, když byly vodiče poctivě přichyceny k přípojnici ve skladbě spoje: hliníková šína se závitem -hliníkový vodič v pravotočivém očku - plochá pozinkovaná podložka - pružná pozinkovaná, nebo černá podložka - pozinkovaný šroub
4asté provedení bylo též pozinkovaný šroub z druhé rubové strany šíny v závitu šíny (někdy s vějířovkou pod hlavou) jako svorník a pak stejná skladba na lícové straně zakončená pozinkovanou matkou.

V prvotní úvaze je nutné prohlédnout, jaký vliv má na konkrétní současné provedení vlhkost.
Jakmile najdete značně orezlé podložky a šrouby připojující vodiče na sběrnici je nutná větší oprava, nebo  rekonstrukce.

Musíte si uvědomit, že každá manipulace s hliníkovými vodiči staršího data může vést jen ke zhoršení celkem stabilního stavu. Jednak bývají přípojnice s hliníkovými vodiči kvalitně provedené, jednak se pod šroubkem už zastavilo prvotní tečení hliníku.
U šroubových spojů hliníkových pásů se provádí první kontrola asi po 8 dnech, pak asi po 6 týdnech po uvedení do chodu a další kontroly vždy asi po 6 měsících. Při každé kontrole je zapotřebí šrouby dotáhnout. Jakmile tedy fungující svorku na vaší přípojnici povolíte, musíte tento časově náročný postup opakovat.
Kdežto pokud je stav spojů vizuálně (a i na termokameře) dobrý, bude stačit dotažení šroubů na jednotný moment.

Samozřejmě, nemluvím o vypálených a korodovaných spojích, ale o slušně vypadající svorkovnici. Pokud dokážete každý napojený obvod dobře zatížit plným proudem, často nejlepší diagnostika je dnes termokamera.

Ve vašem případě hliníkové přípojnice jde o to situaci nezhoršit. Zejména, když byly vodiče poctivě přichyceny k přípojnici ve skladbě spoje: hliníková šína se závitem -hliníkový vodič v pravotočivém očku - plochá pozinkovaná podložka - pružná pozinkovaná, nebo černá podložka - pozinkovaný šroub
4asté provedení bylo též pozinkovaný šroub z druhé rubové strany šíny v závitu šíny (někdy s vějířovkou pod hlavou) jako svorník a pak stejná skladba na lícové straně zakončená pozinkovanou matkou.

V prvotní úvaze je nutné prohlédnout, jaký vliv má na konkrétní současné provedení vlhkost.
Jakmile najdete značně orezlé podložky a šrouby připojující vodiče na sběrnici je nutná větší oprava, nebo  rekonstrukce.
Pokud jsou pozinkované podložky i šrouby v rozumném stavu, není úplně nutně se zabývat kontaktní Al vazelínou - bude stačit zkontrolovat, zda je opravdu pod každou hlavičkou šroubu / maticí pružná podložka - pérovka a spoje dotáhnout na shodný moment momentovým šroubovákem/klíčem.
Ale uvědomte si, že jestliže se v domě plánují nějaké mokré zednické činnosti - malování, zdění apod, pak se může vlhkost rapidně zhoršit a preventivně Wagovazelínou nic nezkazíte. Ale tím se dostanete k povolování a po něm k nutnosti cyklu periodického utahování na počátku životnosti nově staženého hliníkového spoje.

Pokud jsou pozinkované díly pokryty slabou korozí (bílé tečky, hrubý povrch) je nutné je vyměnit za bezvadné a kontrolovat povrch hliníku. Případně hned preventivně kartáčovat hliník a pokrýt Wago pastou.

Pokud jsou pozinkované díly již načaté s viditelnou červenou rzí, je to známka vlhkosti a je nutná rekonstrukce přípojnice a zkrácení vodičů a jejich nové odizolování kartáčování a použití jiných svorek plněných Wago vazelínou.
Bohužel PVC izolace na hliníkových vodičích bude značně zkamenělá a její předepsané odizolovávání pouze nožem bude docela lahůdka. Mírně si lze pomoci nahřátím izolace řízeným horkovzduchem do 180°C.

Při připojování hliníkových vodičů zapomeňte na vějířové podložky - ty nepruží a spoj po dobu životnosti a po dobu tečení hliníku nedotahují !

Co je naopak dnes dobré, je vyměnit pozinkované části dotýkající se hliníku za nerezové. Takže nerezové ploché podložky a  nerezové šrouby či svorníky. Matice a pérovky už v dotyku nejsou. (A mezi námi, pozinkované, nebo černé pérovky stále pruží, kdežto nerezové moc dobrou funkci dlouhodobé pružnosti nemají zato cenu ano.)

Pokud budete chtít očistit samotný hliník vodiče, nebo přípojnice do kovového lesku hliníku, nesmíte použit brusný papír - nechává v měkkém hliníku zadřená nevodivá zrníčka brusiva a situaci jen zhoršíte.
Ani pilník není správný postup, spoje je příliš hrbolatý a můžete hranou pilníku vytvořit na vodiči kolmý vrub, stejně škodlivý jako při odizolování zdrhovačkami.
Dřívější doporučené jemné škrabání nožem dnes zastoupí postup kartáčování drátěným nerezovým kartáčkem, nebo dnes rotačním modelářským  kartáčkem (na Proxon či Dremel modelářské vrtačce) . Hliníkový prach se musí dobře odsát, mohl by v rozvaděči způsobit povrchové vodivé cesty.
Pokud vyčistíte hliník do kovového lesku, je nutné ihned po čištění na něj nanést vodivou Wago pastu na hliník.

Dojde-li až n nutnost rekonstrukci PEN svorkovnice není v dnešní době mnoho dobrých náhrad. Jedinou možnou kvalitní a lepší náhradou jsou násuvné Wagosvorky plněné Wagovazelínou a nasouvání kartáčovaných vodičů. To je naprosto ideálně provedený spoj s dlouhou životností.
Ale má své velké ALE. A tím je mezní průřez svorek certifikovanýc h Wagem na hliník. Certifikovné jsou jen asi 3 typy násuvných svorek - např. 2273. 773 (žádné páčkovky) a pak asi dvoje lustrové svorky z řady 224. A všechny končí na 4mm2, častěji na 2,5mm2. Takže když máte k zásuvkám hliníkové vodiče 6mm2, Wago řešení neexistuje a musíte jít jinou cestou.

Přičemž řada 773, která umí 4mm2 je dost výběhová a špatně se shání. Pak jsou řešením Svorky RSA x A (ale pozor jen jeden typ s pokovenými svorkami - A) a svorky Hlak se dvěma šrouby na vodič (ale opět jen jeden typ). Ovšem nic vám nebrání kombinovat Wago pro slabší průřezy a Hlak nebo RSA pro větší. Navíc do kombinace mezi svorkami můžete vložit jako propojovací vodiče měděné spojovací úseky.
Například pro hliníkové vodiče do 2,5mm zvolíte Wagosvorky upevněné v jejich speciálním Wagodržáku na DIN lištu a z jedné dutinky půjdete měděným 2,5mm vodičem do společné PEN sběrnice pro měděné vodiče. Vzhledem k tomu, že hliník musí být o stupeň průměru vždy vyšší než měď, můžete skoro vždy na dva 1.5mm2 hliníky dát jeden 2,5mm2 měděný propojovák.
Takže nejčastěji využijete násuvné Wago trojsvorky.

Též si dejte pozor na to, že svorkovnice výrobcem certifikovaná pro PE, nemusí být certifikovaná i pro PEN. To zejména platí pro řadové svorky s kontaktem na DIN lištu. Ty mohou být jako PEN použity pouze v kombinaci s měděnou DIN lištou.
Takže jako sběrací PEN svorkovnice měděných vodičů může sloužit Hlak například 8-mi děrová, do které bez problémů nakombinujete jak propojovací měděné, tak hliníkové vodiče nad 2,5mm2.
V případě RSA svorek se nesmíte dostat přes povolenou proudovou kapacitu můstků. Ale podle mého odhadu je použití RSA svorek co se týče spolehlivosti spoje na úrovni hliníkové přípojnice se šroubky - obojí za předpokladu užití Wagovazelíny.

 Kdysi jsem si dělal malou rešerši, ohledně použitelnosti Wago svorek pro hliníkové vodiče a vyšlo mi ze starých katalogů toto:
  
    Wago 249-130   pasta
    Wago 2273-203 3x2,5mm2 krabicová
    Wago  2273-202 2x2,5mm2 krabicová
    Wago 2273-204 4x4mm2 krabicová
    Wago 224-114 2x2,5mm lustrová smyčkovatelná
                                                                                                                                
    Wago 279-901 2x 1,5mm2 řadová
    Wago 281-685 3x4mm2 řadová
    řada Wago 279 až 281 ? A to včetně PE svorek případně s měděnou lištou použitelných jako PEN svorek?
    řada Wago 780 až 751 ? A to včetně PE svorek případně s měděnou lištou použitelných jako PEN svorek?
    na anglických stránkách prodejce jsem zahlédl i PUSH in dvoustrannou krabicovou svorku Wago vhodnou pro hliníkové vodiče a vhodnou i do Ex prostředí. Ta zde ve výčtu není. Je dostupná a vhodná i pro ČR?
   Upozorňuji, že seznam je naprosto bez záruky, Wago mi na dotaz o potvrzení vhodnosti pro ČR neodpovědělo. Asi se dá spolehnout na krabicové svorky, tam se vhodnost objevila ve více ročnících a více katalozích.
   Za ty řadové nedám ruku do ohně ani náhodou.
 Z Hlak svorek je pro hliník v Eleman katalogu uvedena vhodnost svorek M2  např Eleman 1001232 HLAK 25 1/6 M2 GG
  S Bečovských svorek je certifikovanýc h pro hliník vícero, z distribučních DTB (např DTB 12/15x16+4x35 UB1120BK24)  z řadových RSA xx A (musí mít A na konci) například RS6A A 141 251

 (poklona)  za detailní rozbor a tipy z praxe. To, že černé pružinové podložky pruží lépe než nerezové jsem vůbec netušil.

Obecně je pravdou čim černější ocel, tím tvrdší....
Nicméně i v nerez ocelích lze zakoupit kvalitní pérovky, jen je třeba zapomenou na druh A...,  a použít martenzitickou ocel, která pruží skoro stejně jako uhlíkové ocele (ano má trochu potlačenou korozivzdornos t, nicméně pro použití bez uvažování chemikálijí na šině domovního rozvaděče až až v pořádku.

Mala poznamka z mechanickeho hladiska, kedze sa casto vyskytujem v priemysle kde je dost vibracii a vyrobcovia rozvadzacov sa divia, ked vyzbroj najdu samo-rozobratu:

Pruzinove podlozky (specialne typ A) su podvod na celom svete a vacsina pouzivatelov ich pouziva nespravne. Dalo by sa povedat, ze proti teceniu Al vodicov je to jedno z mala spravnych pouziti, lebo ide o drzanie pritlaku, nie o odolnost voci vibraciam. Avsak, vacsinou su dotiahnute az do uplnej rovnosti plus nieco extra, takze efekt je sporny/mizerny.

Ak potrebujete fungujucu pruzinovu podlozku, zabudnite na DIN127 / DIN128 / DIN7980. DIN2093 (Belleville washer) je funkcnym riesenim (alebo DIN 6796),  hlavne pre to, ze dosahuje vyrazne vyssi tlak a pri naskladani viacerych podloziek proti sebe dokazu preniest takmer konstantny tlak v slusnom rozsahu.

Ak ide o cistu mechanicku odolnost voci vibraciam, nic lepsie ako dvojdielny NordLock neexistuje. DIN9250 je tesne za nim. Kvoli cene NordLock su vo vacsine serioznych strojov pouzivane DIN9250 podlozky pod kazdym srobom a maticou a na kritickych miestach NordLock alebo az specialne matice istene drotom alebo snekom do zavitu.

Kdeže, NL do sebe sednou, ale nijak nepruží, klínový princip, které používají zabezpečí asi perfektně "nepovolitelnos t" při otřesech, ale furt zbývá vůle klín/klín.
Pérovky o kterých je řeč, se musí hlavně správně směrovat ve směru utahování, přičemž i při dosednutí pruží, fajnšmekři pak rozlišují podložky sekané a řezané.

Asi bylo vše řečeno. Za mě - čím méně se s Al vodiči hýbe, tím lépe. Přehnaná péče může být snadno kontraprodukti vní.

Pro zajímavost:
Kdysi jsem procházel dva paneláky. V cca třetině bytů měli nové rozvaděče i když kabeláž byla původní. Ve zbytku stávajících rozvodnic PL jsem nalezl množství pálících se svorek na jističích a různé pokusy udržet mrtvolu na živu.
Vlezu do druhého stejného paneláku, v naprosté většině bytů byly stávající PL a nikde se nic nepálilo, krásný stav, svorky jako nové.

Čím to?
Zřejmě už při vzniku zařízení v 1. paneláku musela nastat nějaká událost, která zasáhla všechny PL (možná do paneláku při výstavbě napršelo, špatné skladovaní PL ve vlhku...) a to nezvratně určilo vývoj stárnutí rozvodnic PL s postupným selháváním během desítek let.

Dalo by se napsat spoustu dalších drobných detailů které ovlivňují životnost spoje Al vodičů. Vše má svá specifika,  jiné utahování spojů s pro nalisované hliníkové oko, jiné na očko z Al vodiče malého průřezu. Souvisí to s tečením hliníku při mechanickém zatížení a chemických procesen na rozhraní dvou různých kovů.

Spoje dotahovat jen tam, kde se hřejí a nevrtat se v tom, co funguje dobře.
velké hliníkové šíny maji skvělý odvod tepla a proto jsou dlouhodobě stabilnější a povolování spojů vlivem střídání teplot není tak velké jako u spojů kde je slabý odvod tepla. A čím větší je dotyková plocha tím je menší přechodový odpor.