Diskuse Elektrika.cz

Generační kontinuita odborníků, stav, rizika a důsledky
    V elektrotechnic ké praxi se přetrhla spojitost mezi těmi, kdo znali normy, a těmi, kdo teprve získávají odbornou způsobilost. Know-how zůstává v hlavách jednotlivců a s jejich odchodem mizí, místo aby se řízeně předalo. Kdo pak zajistí bezpečný provoz, správný výklad norem a řešení nestandardních stavů? Systémy stojí na pár pamětnících, zatímco vedení často upřednostní tabulky před mentorem a údržbou znalostí.
   
    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde! (https://elektrika.cz/data/clanky/generacni-kontinuita-odborniku-2013-stav-rizika-a-dusledky)
   



           

Ještě bych k tomu článku dodal, že těch starších, kteří předávají své znalosti a zkušenosti (dokud jim nezaklapne víko rakve),   není mnoho ale jsou. O některých nemám veřejně mluvit a o zbytku se psát snažíme.
A na druhou stranu tu máme skupinu jejich vrstevníků, věčně nespokojených a stále zdůrazNující, že jsem něčeho nebo někoho obětí.

Ale obě skupiny jsou v pořádku. Proti minulé době lze dnes všechno (včetně praxe) sehnat snáz. Nejlíp to vyřešil Pedol. Vše rozdal, zbytek vyhodil a rozjímá u koikaprů a rozvaděčíčku na záhrádce pod vvn vedením.
 (drinks)

Článek mimořádně přesně vystihuje situaci ve velkých firmách. Vše je založeno na tabulkách a i kádrováci jsou hodnoceni za dodání kusu, přičemž o jeho “kvalitách” rozhodují jen na základě dodaných papírů. Studovaný lempl bez praxe a zájmu, je hodnotnější, než člověk s léty praxe ale “jen” výučákem. Je to zvláštní stav.
Stejně tak se tohle zvrhlé uvažování projevilo na školství, když se z učebních oborů udělalo cosi podřadného a zároveň se snížily nároky na maturitu.
Důsledky jsou vidět na učilištích. Dřív se běžně vyhazovalo, dnes se i poloblb vyučí, pokud má aspoň průměrnou docházku. Že jsou takoví akorát na obtíž těm několika málo, kteří o obor mají zájem, je jasné.
Odborná praxe je taky v útlumu, protože je zakázáno klienty vzdělávacího ústavu přetěžovat.
No a konečně každý má možnost udělat si nějakou fildu a jako vzdělanec se přisát na státní a mít se dobře i bez dřiny na stavbách a doživotního vzdělávání.

Jestli něco nesnáším, tak podobná obviňování každého kdo třeba učí, školí a podobně, za přisátého na stát. Možná právě proto že učitele takto urážíte, není dostatek kvalitních mistrů odborné výchovy, když o nich šíříte že jsou přisátí na stát. Pokud o nich budeme takto smýšlet, nemůžeme čekat ani žádné změny v budoucnu ohledně vzdělávání. Ne že bych měl růžové brýle, ale zrovna v loňském roce jsem měl možnost mluvit s několika učiteli a mistry odborné výchovy o studentech. V systému nebyly peníze a mnoho studentů nemá motivaci ani podporu v rodině. jen těžko se z nic a v tom systému vychová skvělý odborník. To z nich vychová až praxe a chuť se posouvat.

a jinak se ti mistři (někteří) také vzdělávali, chodili na školení a zvali zástupce různých firem a po škole dokonce s některými žáky sami pracovali na drobných zakázkách, aby si udrželi znalosti z praxe

"filda" je hovorové označení filosofické fakulty. A že by zrovna absolventi filosofických fakult toužili učit na učilištích a technickýh středních školách a být zaměstnáni jako mistři odborného výcviku, no, nevím.....

Před pár lety jsem si v dědkovském věku rozšiřoval kvalifikaci o jeden obor. Což obsahovalo kromě jiného i praxi v dílnách jedné řemeslné střední školy. Bylo nás v ročníku asi 30, tedy na praxi jsme byli rozděleni na 3 skupiny - dvě z nich učili externisti z praxe, jednu místní mistr. Rozdíl v kvalitě a přístupu násobný, bohužel. A nebylo to o penězích, bylo to o laxnosti kmenového mistra odborné výchovy. Rozsah činnosti, které se za ten rok naučily dvě skupiny vedené externisty byl v porovnání se skupinou třetí mnohonásobný. Dnes tam prý už není, je v důchodu.

Jenže - mistr odborné výchovy je přece ten hlavní, kdo je schopen v 16ti letých lidech probudit fandovství k oboru. Ale pokud narazí na takového, nelze se divit, že pak jdou třeba ke kamionům......

To jsme si vůbec nerozuměli, pane Fraňku, možná jste neviděl, jaké jsou tabulky ve státní správě, nebo na úřadech obecně. Tam má snaživý úředník s maturitou i po letech míň, než čerstvý nástup s jakoukoli VŠ a protože pedagogická fakulta, nebo jakákoli technika, fyzika, biologie, chemie, vyžadují učení, přesně definovat poučky a něco znát, ty slabší kusy si vezmou obory, kde neexistuje pevný základ (fyziku neojebeš například) a místo jasných odpovědí, se dá k vytouženému papíru profabulovat.
A nemyslete, mám v hluboké úctě ty, kteří se dají na učení z přesvědčení a ideou zlepšit stav školství. Střet s realitou však mnohým z nich ty ideály úplně rozkope.

Pokud by chyběli, tak tu máme tmu, požáry, mrtvé, nefungující výrobní linky......... ...
Starý pes je jistě rodinou oblíben, ale to neznamená, že musí být dobrým hlídačem.

Jistě by bylo lepší, kdyby lidé měli ze škol větší rozhled,  lepší jazykové znalosti, měli za sebou už nějakou praxi v rámci studia atd.
 Jenže studium něco stojí nelze jen natahovat o nějaké další roky navíc a každý den má jen pouhých 24hodin a není reálné aby se studenti trávili vetší a větší část dne studiem. Je třeba pečlivě vybrat co je nezbytné a co už ne. Také je nereálná představa, že na učební obory půjdou nadprůměrní schopní zájemci.  Ne není to tak, konkurence nabídek vzdělávacích institucí je veliká, zájem je hezký ale to je tak 5-10procent,  zbytek oslovuje  nabídka ekonomicé reality a budoucího uplatnění. Jestli je to tak, že  čím dál víc lidí zaměstnává stát na svou režii a nabízí výhodnější podmínky je otázka. Dříve pracovalo v zemědělství 50procent obyvatelstva a dnes jsou to jednotky procent. A stále je co jíst. 

OK, tak jsem to asi špatně pochopil.


Protože práci převzaly stroje  (drinks)  o:-)

ALe diskuse by se asi neměla zužovat jen na učitele či státní zaměstnance.

Možná bych řekl že odborníků máme celkem dost (neplést s dostatek) ,   ale chybějí šikovní cílevědomí lídři. NAše generace byla vychovávána trochu jinak a dodnes jinak funguje. Nová mladá generace dává přednost před kariérou svému životu (neodsuzuji, závidím) Tedy nemají zájem o přesčasy, ani kariérní postup. Jsou si vědomi toho, že vyšší post představuje i více práce, starostí a často i více času v práci. Přesto že jsou chytří i šikovní, stačí jim "základní mzda" a preferují čistou hlavu a čas na kamarády, koníčky a rodinu.  Firmy pak nemají koho vychovat na pozice mistrů, vedoucích a tak podobně. Podle několika studií je to prý nový fenomén.

S tím může souviset i skutečnost, že předávání zkušeností je pro každého vlastně prací navíc a tedy i zátěží. Často vám to nepřinese moc uznání ani vděku, spíš problémů. Tedy zkuste najít šikovné školitele, učitele a podobně. Hledají se těžko.
Pokud jsou nějaké montážní party, tak tam ještě funguje klasická hierarchie a výuka praxí.

Můj praděd byl sedlák se vztahem k přírodě, můj strýc se hlavně staral o to, aby JZD splnilo zezhora nařízený plán bez ohledu na cokoliv. Zemědělství se stalo průmyslovým oborem, zvýšila se produktivita, takže zlomek lidí vyrobí více produkce, ale zda je to dobré pro krajinu je otázkou

Ale řemeslo je něco jiného - jistě skříň od truhláře nahradíte skříní vyrobenou na CNC a sesazenou robotem. Ale rozvody v domě CNC neudělá, systémovou instalaci nevymyslí a nezapojí a nenaprogramuje, výměnu jističe asi také stroj nezvládne, plynový kotel či tepelné čespadlo nenainstaluje. Tady všude je a bude potřeba živý člověk, byť třeba v menší míře než dnes. A je věcí učilišť a jejich odborných sil, aby zejména ty adepty, kteří nejsou nadprůměrní, možná ani průměrní, a na obor šli třeba i více méně náhodně, pro něj "zapálili".  A také je věcí profíků v oboru, aby si své nástupce vychovali..... .už jen z jakési stavovské cti zachování řemesla.....

Mám v širší rodině kluka, co aktuálně studuje elektro průmyslovku. Při pohledu na jeho rozvrh musím se zděšením konstatovat, že z času stráveného ve škole je výuce odborných předmětů věnováno něco mezi třetinou a polovinou vyučovacích hodin v závislosti od ročníku. 
Možná by stačilo přehodnotit tento poměr ve prospěch odborné výuky místo různých "výchov"  a 4 hodin češtiny týdně...

Od toho jsou snad učiliště, ne? Průmyslovka je předstupeň dalšího studia. A nezlobte se, omezit češtinu a další jazyky? To snad nemyslíte vážně! Když čtu některé "revyzní správy",  tak to degraduje dotyčného na nulu. A skutečnost, že je na něco opravdu odborník, zanikne. Za mne jsou školy jen k prvotnímu naformátování a zbytek musí absolvent sám. Tak to bylo a bude.

Jo, možná si nerozumíme. Z některých písemných projevů mladých lidí, a i absolventů VŠ mi je taky mírně nevolno. Ale fakt nevidím smysl v tom, aby měl absolvent průmyslovky encyklopedicko u znalost vývoje Českého divadla od roku 1918, nebo Charakteru literární tvorby ruchovců a lumírovců. Aby psal jako maturitní práci životopis fiktívní literární postavy a přitom si neuměl napsat svůj vlastní. Asi bych omezil ty naroky na encyklopedicko u znalost díla Olbrachta, Čapka nebo Vančury ve prospěch schopnosti exaktne definovat své myšlenky a číst s porozuměním...

Souhlasím, ta témata bych čekal na gymnázium.

... a umět je správně interpretovat, dodává vedle mne manželka.

Svět se mění neustále. Měnil se už za nás. I my jsme vyrůstali s informacemi "ze záhrobí". Když to otočíme, kdo vznáší požadavky na ministerstvo školství o změnu osnov? Je tu nějaký tlak? Hospodářská komora tímto směrem působí ale dál netuším. Do těchto sfér se nemíchám.

Nedá mi to!

No, i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále!

Jaký byl podíl teoretické a praktické výchovy na odborném učilišti v 60. létech?
Napovídá AI:
" V 60. létech 20. století byl v učebních oborech v Československu kladen velký důraz na praktickou přípravu, přičemž poměr teorie a praxe byl výrazně nakloněn ve prospěch praxe. Učňové trávili většinu času, často až 3–4 dny v týdnu (nebo i více),  přímo ve výrobních podnicích na pracovištích, zatímco teoretická výuka probíhala v odborných učilištích. "

Nastoupil jsem v roce 1955 na učební obor elektromontér pro montáž průmyslového zařízení.
I. ročník týden škola a týden dílny(výcvik zámečnicky, soustružnický, svářečský plamenem i elektrikou, kovářský, .....
II. ročník týden škola a týden v provoze ( navijárna oprava motorů, telefonka kabelová údržba, výroba rozvaděčů, baterkarna a oprava el. vozíků, stavba volného vedení, elektroinstala ce bytů, ...
III. ročník škola jednou týdně odpoledne jen předmět elektrické měření a laboratoře. Zařazení do provozu obvykle na místa, kde zůstaneme po vyučení. V provoze jsme dostali vždy svého patrona, který nás se vším seznamoval na budoucím pracovišti. Kladl se na to velký důraz a bylo to zapsáno v knížce ZBP. Již jako učni jsme dostali v malém formátu A6 ČSN 343100, kde na první stránce bylo naše jméno i jméno patrona.

========== To jsou ale jen vzpomínky===========

Vítkovice ročně potřebovaly 100 vyučených elektrikářů, takže na SOUPZ mělo v ročníku 3. třídy
a celkem 104 třídy. Vyučovaly se skoro všechny obory, včetně kuchařů a zedníků. Asi v roce 1995 se stav učiliště snížil na 10%. A časem učiliště zaniklo.
Není poptávka, není nabídka.

Najděte dneska v republice firmu s větší elektroúdržbou?
Tím netvrdím, že neexistují elektro firmy.
Také vím, že zůstalo několik odborných škol v oboru elektro.

Myslím, že udržet dobrou kvalitu výuky záleží na poptávce a na sponzoringu objednatele.
Stát zřejmě se s otázkou "SPZ" státní pracovní zálohy nezajímá. Možná by někdo fundovaný mohl zde popsat, jak střední odborné školství v kostce funguje. Anebo, jak by mělo fungovat....
a jak zalepit mezigenerační propast.

To "narformátování" se mi líbí.
Je to proces jako s formátováním elektrolytů... ..krok po kroku zformátovat vnitřní dielektrikum.

Elektrotechnik a je dnes velice široký obor a specialisté jsou zaměření obvykle na úzký pracovní postup dané odbornosti. Osnova výuky může mít základní prvky našich předků, kde je nutno naučit číst technické výkresy, ovládat středoškolskou fyziku, matematiku, elektrotechnik u a správně psát i mluvit. Přibyla digitalizace a edukace práce s počítači a přidruženou technikou.
Ovládat základní SW pro řemeslníka, umět psát na klávesnici všemi deseti a k tomu řemeslná zručnost  a mít přehled jak o dobrém nářadí a měřících přístrojích ale i o výrobním sortimentu a rychle vyhledávat datshedy a umět je vyhodnotit.
Kde je hranice mezi naformátováním ze školy a formátováním v praxi?
V padesátých létech nás učili, že kdo chvíli stál, již stojí opodál.
A platí to stále.......vy uživejte čas a příležítosti.