Diskuse Elektrika.cz

Jak si elektrický zvonek postaviti?
    Tenhle vánoční článek je o zvonku, jako tichém odporu proti zrychlenému světu. Z malého napětí, cívky a kotvy vznikne legendární akustický signál. Neobjednáme hotový díl, ale pochopíme obvod, proud a magnetický tok a dáme si tu práci. Není to lepší než čekat na kurýra? Základ tvoří elektromagnet na měkkém jádru, přerušovač (Wagnerovo kladívko) a tlačítko, které cyklus spustí. Vůli kotvy, přítlak a čistotu kontaktu ladíme, až kmitání drží rytmus drnčení. Chcete vidět, jak se soustava mění v opravitelný stroj?
   
    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde! (https://elektrika.cz/data/clanky/jak-si-elektricky-zvonek-postaviti)
   



           

Vilém Gracias dovede potěšit i mezi vánočními svátky.

Probouzí vzpomínky....v zpomínky příběhů.

Psal se rok 1958, kdy jsem se vyučil elektromontére m a nastoupil jsem na poruchovou elektroúdržbu válcoven a oceláren velkého hutního závodu. Provoz na tři směny 24/7...
na směně 35 poruchových elektrikářů s mistrem a dvěma předáky.

Jeřábů více než 500, 20 válcovacích tratí, mnoho martinských pecí, stovky strojního zařízení, rozvoden a příslušenství. Kromě poruchové činnosti se na dílně opravovaly různé díly a vyráběly i mnohé pomůcky a díly.

A tak mladí elektrikáři dostali za úkol vyrobit pro sebe různé šroubováky a nože. A také vyrobit
zkoušečku obvodů, bzučák. Musel býti robustní v dřevěné skříňce v provedení HD a hlasitý. Tehdy na ploché baterky 4,5 V.  A pořádné držadlo na přenášení a uvnitř i cívka s drátem.
Materiálu na výrobu bylo dostatek. Byli jsme tři vyučenci a dávali nám dostatek časů na výrobu. Byla to i taková malá soutěž dovednosti a malého inženyringu. Parťák vyžadoval i výpočty magnetického obvodu a celkovou dokumentaci.

Tento bzučák jsme často brávali do terénu na prozvoňování  vodičů i kabelů. Na krabičce byl také štítek se jménem tvůrce. Mosazný s gravirovaným jménem.

Prostě byly časy hojnosti a hráli jsme si. Ale bylo to praktické, protože často se měnily kontroléry na jeřábech, které byly ve většině stejnosměrné. A tak prozvoňování drátů bylo na denním pořádku. Takže Wagnerův zvonek jako akustická obvodová zkoušečka v praxi....

Ano, ale ne tak složitě.
Když nám asi v 5. třídě soudružka učitelka ve fyzice ukázala princip zvonku s přerušovačem, hned jsem byl natěšený, jak si to doma postavím. Kluci mi říkali: doma to udělat nejde!

Doma jsem neměl nic, žádné pořádné nářadí, žádný svěrák na ohýbání... jen hromadu součástek z rozebraných starých televizí, zvonkové dráty a modelínu.
Z nějakého trafa jsem si vzal nějaký lakovaný drát, někde jsem vyštrachal dvě kovové tyčky, z jedné jsem udělal cívku, z druhé kladívko. Z toho samého drátu jsem navinul pružinu, do které jsem strčil to kladívko. Celé jsem to upevnil do modelíny, včetně přerušovače na kotvě. Pájku jsem tehdy ještě neměl, takže drátky jsem spojoval jen zkrutem. Sice to nekmitalo moc rychle (kladívko bylo těžké a pružina líná) ale napájené trafem na vláčky to fungovalo!

Táta i soudruzi učitelé si ale stejně stále mysleli, že ze mě nic nebude. Navíc jsem vše dělal po svém a blbosti mě nezajímaly, takže jsem měl na vysvědčení trojky i čtyřky.

Dnes jsem stále stejný: vše si dělám po svém, všechno jde když se chce a měsíčně vydělám 200k čistého.
Proletáři všech zemí, vyližte si....
Konec vánočního příběhu, krásné svátky  (poklona)

Tak Wágnerovo kladívko zrovna ne, protože to bylo moc primitivní :-) Ale byla to různá signalizační návěstidla na slepice atd. To se tvořilo! To doma nebyla žádná elektrodílna, jen polostolárna zámečnická dílnička. Vedení bylo ze zbytků čehokoliv. Pak přišly různé stavebnice a to už byl ráj!

Přerušovač s jiskřištěm jsem nikdy nestavěl, ale asi jako šestiletý jsem od otce dostal starý zvonek v dřevěné skříňce, byl nejspíš ze začátku první republiky. Po nějakém čase mi to nedalo a začal jsem řešit, jak ho zprovoznit. Bylo přerušené vinutí, ono nebylo měděné, ale nejspíš mosazné. Isolace byla bavlnou nebo hedvábím. Tak jsem ho celé odvinul a nakonec jsem našel obdobně silný vodič (už lakovaný) na staré cívce ze stykače a tím ho znovu navinul. A zvonek pak léta krásně zvonil.

P.S. Vyrábět jiskřiště - Wagnerovo kladívko není nijak zásadní potíž co se týká práce, problém je vhodný materiál na kontakty a plošná pružina. Proto také staré zvonky ve dřevěných nebo bakelitových skříňkách pěkně a čistě zvoní a vydrží fungovat 100 let, nebyly ošizené na materiálu.

Dřevěný prozváněč mám a nenechám na něj dopustit.
Zejména po zkušenostech s plastovým provedením Tesla.
(Šedá skříňka, plochá baterie, bzučák, žárovka, tři zdířky pro banánky).
Jakýmkoli nárazem se bzučák odlomil, baterie ztratila kontakt atd.

Jako dítě jsem postavil Wagnerovo kladívko z Merkuru Elektro. A spoustu dalších zařízení jako elektromagneti cký ampérmetr, galvanometr, motorky etc.  Skvělá stavebnice.

Skoro bych řekl, že dnešní generace je ochuzena běhání "po strništi bos". Ale z hlediska historie má dnešní dítě jiné "ohromující hračky". Zpravidla virtuální. Ale i takové jsou předzvěstí něčeho, co v jejich pozdějším věku budou považovat za pravěkou relikvii.

K tomu "kladívku". V tomto vlákně stěží popíšu můj chlapecký pokoj. Dalo se to přirovnat prostoru rozvaděče, ke byly rozmístěny určité přístroje k mým výzkumným účelům. Bez jakékoliv bezpečností ochrany. To jsem byl na základce a ověřoval si své domněnky. Uvedená místnost stále existuje a dodnes je v nulování v hliníku, tedy žádné fíčko, nic.
Tak nějak náhodou jsem přežil své dětství.

Myslím, tedy spíš znám hodně mých přátel, kteří měli také svou badatelnu, která ovlivnila jejich životní směr. A chápu bastlíře (kterým jsem byl a do jisté míry stále jsem). Není nad to si to udělat sám. Ovšem jedna věc dělat pokusy pro sebe, pro svou radost a potěšení a druhá to dělat pro druhé a svým hraním ohrožovat cizí zdraví.


Pokusům zdar!  No to ne!

Každá doba má své,pokaždé je takové kutilství odrazem toho, co se dá efektivně zvládnout doma a vytvořit řešení na míru, s minimálními náklady a s rozumným ekonomickým přínosem. To že za bolševika panoval nedostatek spotřebního zboží a nářadí vedlo lidi k opravdu obdivuhodným výkonům.
Já jako malý kluk objevil v knihovně  dva díly knížek Malý Edison od A. Schneidera. a začal jsem zkoušet vyrábět doma co se dalo. Třeba i malý komutátorový motorek, kde jsem vystřihoval ze zbytků i plechy na rotor. 
V mém dětství se jednalo o knížky skoro 40 let staré a z dnešního pohledu je těžko představitelné i to, že by člověk někde nakoupil potřebný materiál na některé výrobky.
Dnes je široký prostor pro 3D tisk, bastlení všemožné domácí automatizace s arduinem. To jsou věci o kterých se nám dříve ani nesnilo a dnes na ně vedle práce už nemáme většinou ani čas.