Diskuse Elektrika.cz

Chci postavit plotovou zeď do výšky 1,75m, která bude navazovat na stávající stěnu pro garážové stání. V čelní straně stávající zdi je veden svod hromosvodu, viz foto.

Je nutné tento svod posunout mimo zeď, nebo ho mohu nechat na místě, obestavět ztraceným bedněním a potom zabetonovat?
Nebudu porušovat normy? Bude to fungovat? Na plotové zdi bude tenkovrstvá omítka jako na stávající stěně, nedojde případným úderem blesku k jejímu znehodnocení?

Hlavně se vyvarujte zabetonování zkušební svorky a AlMgSi vodiče!
Stávající provedení  je sice u země tak  nějak ošetřené asfaltovým nátěrem ale kdo ví co se skrývá dole. Asi by bylo lepší to kopnout až ke svorce k zemnícímu pásku a tam provést řádný spoj a ten ošetřit. Zkušbní svorku pak přesunout nad beton.

 (poklona)  za odpověď. Svorka by zůstala cca 15 cm nad plotem, ten by výškově končil někde v místech horního napojení hromosvodu na zeď.To bych všechno oddělal a sundal z vodiče tu "trubku",  aby skrz ni, kolem vodiče, nezatékalo do zdi plotu.
Odkopávání k zemnímu pásku asi nepůjde, ten je někde hluboko v betonu dole.

Hlavně se vyvarujte zabetonování AlMgSi vodiče!!

A navařit bužírku na přechod beton/vzduch.

Díky za rady, ale musíte na mě jako na laika. AlMSi vodič je co, to co vede od svorky nahoru?

Ono se to z fotky úplně přesně nepozná jestli tam je
AlMgSi je vodič ze speciální hliníkové slitiny, dělají se z něj svody, takže by měl vést "od zkušební svorky nahoru". Nepatří do země!
Protože je to slitina na bázi hliníku, působí na něj agresivně některé chemické složky z malty nebo betonu

Už jsem viděl AlMgSi i jako přizemění z HDS budovy do země na tyče ! Při revizi.
Lidi jsou různí...! (zle)

A ještě si obejděte kolem domu zbylé svody u kterých zetmelte vršky ochranných trubek, aby vám do nich nezatékala voda. Vstup drátu do trubky musí být utěsněn.


Ano, mám vážné obavy, že při větším úderu blesku do objektu může být poškozena ona plánované přizdívky. Osobně se mi moc přizdění drátu nelíbí a volil bych jeho přiznání na stěně stávajícího zdiva. Již jsem několikrát viděl poškozené rohy budov se skrytými svody a není to pak nic příjemného. Ve většině případů nevyplácela pojišťovna, neboť bylo prokázáno, že bylo vše špatně provedeno.

Podle staré 34 1390 musela být ucpávka vodivá. Jak se to dělá dnes? Předpokládám, že olovo se už zřejmě k tomuto účelu nepoužívá. Vstup vodiče do trubky se tedy utěsní čímkoliv vhodným i nevodivým a vodivé spojení trubky s vodičem se provede nějakou k tomu určenou svorkou? Nebo už se ochranná trubka s vodičem v ní uloženým nespojuje? Podotýkám, že se hromosvody ve své praxi nezabývám, ptám se jen proto, že mě docela zajímá, jak je řešení podle 62305. Přiznám se, že jsem zběžně nahlédl do 62305-3, ale nic se mi tam k této otázce nepovedlo najít.

https://diskuse.elektrika.cz/index.php/topic,27674.0.html

Ale je pravda, že jde z mé strany o zvyk a v dnes platných ČSN jsem tento požadavek již nenašel. Takže se v revizi konané podle ČSN EN 62305... již nelze na co odkázat.

Nikdy jsem ten požadavek normy moc nepochopil.

Zezhora šlo olovo taknějak natavit, ale zespodu trubky jsme vždy vtlačovali Pb pásek, který se pak jen trochu nahral aby se vlk nažral.
Zalévat trubku odspodu jaksi nelze, rád bych někdy viděl technologický postup.
Někdy šlo drát odehnout do vodorovné polohy, navařit olovo a pak vrátit zpět ke zdi, jenže to se zálivka stejně drátem promáčkla.

Milane, tak nějak mi nedochází, proč by měla být ochranná trubka utěsněná i v její spodní části. To by bylo spíše kontraprodukti vní. Já měl za to, že se trubka v její horní části tmelila proti zatékání vody, neboť byl nezřídka kdy její konec natlačený v hlíně a voda pak zůstávala v trubce stát, což nebylo vzhledem ke kvalitě pozinkování nikdy uplně košer.

Byl jsem u toho nádeník, takže jsem dělal co se řeklo, ale mam dojem že i v čsn byl požadavek na zalití i zespodu....?
Každopádně z hlediska koroze jak uvádíš úplně na......

A proto vždy všem kladu na srdce "při čtení norem je vždy potřeba zapojit i zdravý rozum a posoudit, zda to náhodou nejde provést jinak a lépe". A dnes to vzhledem k paskvilům, které normativa plodí, platí dvojnásob.

ČSN 34 1390
Mechanická ochrana vedení svodů
83. ....
Svod nad zemí (do výše aspoň 1,6 m) musí být chráněn před poškozením ochranným úhelníkem, přičemž u objektů s profilovanými sokly se může použít trubky místo úhelníku. Tato trubka se musí těsnit proti zatékání vody (např. vhodnou vodivou ucpávkou) a na obou koncích vodivě spojit s vodičem svodu; toto vodivé spojení trubky s vodičem musí být trvanlivé.

Spoj olovem rozhodně není trvanlivý.

Ruku na srdce...kdo to kdy viděl na vlastní oči takto provedené? Já ještě ne a že už jsem toho viděl za svůj život opravdu hodně.
Pozor! Nenapadám normativní požadavek na proveditelnost .
Jen asi už nelze aplikovat na dnešní nové "hromosvody".

No právě. Proč to? Trubka není s ničím jiným vodivým spojena, takže bleskové kiloampéry do ní ze svodu nepotečou. Naproti tomu bleskový potenciál tam bude spolehlivě vždycky ucpávka/neucpávka, připojení nahoře/dole nebo nepřipojení.

No temování spojů olovem jsem viděl ale v jiných oborech : těsnily se tím odpadní litinové roury a sousední kamenné kvádry v základech vodních staveb se spojovaly pomocí  železných spon ve tvaru U, které se palicí vtlačily do kapes vysekaných v kamenech, které byly vylité olovem. Myslím že tahle technologie má původ ve středověku (nebo je ještě starší) ale v hromosvodech se olovo používalo jako elektrochemick y málo aktivní kov, protže  svody dříve bývaly většinou měděné a s železem by měď tvořila ve vlhku článek. Vložením olova vznikly články dva Cu-Pb a Pb-Fe s menšími potenciály, které nevedou k rychlé degradaci materiálu.
Snad to k vysvětlení proč se to tak mělo dělat stačí..... U pozinkovaného železa to smysl nedává ani v kombinaci s nerezem.

Jsem laik, ale už jsem slyšel a i viděl  pár "hromosvodů" které na oko nad zemí vypadaly dobře a dalo se i "něco" naměřit, ale v zemi to bylo téměř úplně sežrané. Zde bych doporučil minimálně pozvat RT aby proměřil odpor zemniče a protože se pro zídku bude kopat nějaký základ tak zkontrolovat jak to vypadá pod zemí. Rovněž bych zvážil, zda při kopání základu pro zídku neposílit toto místo o pořádné trvanlivé zemniče - sám bych volil nerez V4A vyvedenou až nad zem, tam nemusíte řešit degradaci materiálu.

Jinak pozor, poblíž je nějaká kanalizace a dost možná tam vedou i jiné sítě (ele, telefon, plyn, voda, ...) tak opatrně s kopáním a případným zatloukáním zemničů. Zjistit kde co vede.

Tady už se není koho zeptat.

ČSN 34 1390 vydaná v roce 1955
38. Ochrana vedení.
A) ......Použije-li se ocelová trubka, musí se tato trubka na obou koncích vodivě spojit s vedením. Toto spojení však musí být trvanlivé.
B) Svod v místech, kde je přístupný (tj. do výše asi 1,7 m nad zemí),  musí být uzavřen a chráněn úhelníkem, dřevěnými lištami a podobně. U objektů s profilovaným soklem, kde je nutno svod a jeho ochranu prohýbáním přizpůsobit, může se použít trubka místo úhelníku. ....... Použije-li se ocelová trubka, musí se tato trubka na obou koncích vodivě spojit se svodem a chránit utěsněním proti zatékání, například vhodnou vodivou ucpávkou nebo závěrnou čapkou.

Zařízení hromosvodů – Výklady rázu praktického, Josef Žuvníček, cca 1904–1915
Abychom je blízko u země před možným poškozením uchránili, buď je obložíme do výše 2 m dřevěným bedněním, nebo je zatáhneme do pocínované železné roury. Rouru o vnitřním průměru 3 až 4 cm zapustíme pak asi půl metru hluboko do země..........

Zařizování hromosvodů Eugen Sieber, 1952
.... Dříve se užívalo jako ochrany svodu hlavně trubek. Jejich nevýhoda je, že do nich zatéká. Proto je třeba opatřit je nahoře těsnícím závěrem, který zároveň provede i vodivé spojení trubky s vodičem. Nejjednodušší způsob takového utěsnění a propojení je naražení olověné ucpávky, zhotovené z kousku podélně rozříznuté olověné trubky a zatlačené do mezikruží mezi vodič a trubku. Trubek se nyní používá pouze pro ony případy, kde – jako u spodku komínů – třeba tvar svodu přizpůsobit odstupňováním zdiva. Trubku lze totiž přizpůsobit zahnutím na libovolný profil komínového spodku, což u úhelníku nelze. Trubka však tvoří kolem vodiče uzavřený magnetický okruh a zvyšuje tím induktivní odpor svodu. Ochranné trubky mají světlost asi 20 až 25 milimetrů. Mají stěny silné aspoň 2,5 milimetru. Tloušťka stěny je udána se zřetelem ke korozi při zasazení do země. Úhelník nebo trubka zasahuje 25 cm do země a je 200 cm dlouhá.

Dá se předpokládat, že by mohlo dojít k nějakému přeskoku mezi svodem a "nepřipojenou" trubkou, čímž by vznikl ionizovaný vzduch, který by umožnil přeskok někam dál?
Nebo měli autoři toho požadavku strach ze zapálení něčeho v okolí, kdyby došlo k přeskoku, zajiskření?

Vypadá to na eliminaci toho induktivního odporu svodu. To by ale bylo asi poněkud přeceněné riziko.