Diskuse Elektrika.cz

KOMENTÁŘ: Nabíječka autobaterií
    Tahle nabíječka pro olověné startovací akumulátory stojí na blokujícím měniči s jednoduchou topologií. Řídicí obvod v proudovém režimu spolu s přesnou referencí ve zpětné vazbě drží stabilní chování při změnách zátěže. Chcete vidět, jak kaskáda vnějšího napětí a vnitřního proudu zrychlí odezvu bez překmitů?
Nabíjení probíhá postupně: nejdřív proudové řízení, pak napěťové řízení a nakonec udržovací režim. Transformátor je navržený od okna jádra po mezeru tak, aby bezpečně ukládal energii a omezil rozptyl. Zajímá vás, jak správné vinutí a tlumení přepětí ochrání spínač, diodu i desku?
   
    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde! (https://elektrika.cz/data/clanky/nabijecka-autobaterii)
   



           

Hmmm zajímavý. Přijde mi praktická hlavně tím, že je jednoduchá a bez zbytečných blbostí. Pokud nabíjí postupně a baterii tím zbytečně netrápí, good. Překvapivě že je řešená pasivně bez větráku. Asi bych ji doma uživil. To už někdo vyrábí?  o:-)

Nabíječek obdobného typu je k mání více typů různých dodavatelů a za různé ceny.V kategorii 5A je nejlevnější asi provedení dodávané Lidlem, za zhruba 500,-. (kontrola polarity, rozpoznání 6  a 12V, jednoduchý display, ukončení nabíjení, konzervace) a nejdražší je švédský CTEK za zhruba 2000,- (kontrola polarity, kontrola schopnosti nabití, 12V, 0,8/5A [moto/auto] klasika, AGM, gel, rekondiční a desulfatační nabíjení, konzervační nabíjení, dlouhodobé udržovací nabijení signalizace dvěma stupnicemi LED). Firma CTEK dodává dále širokou řadu automatických nabíječek pro různé účely, s vyššími proudy a provedení které má též funkci zdroje nebo testeru baterie a alternátoru. Výrobky jsou montovány v Číně, princip a vývoj je švédský. Velice zajímavý je rekondiční a desulfatační provoz, který oživí i staré, slabší akumulátory a zlepší jejich kapacitu. Tyto nabíječky jsou ve dvojité isolci bez ventilátoru a mají IP 65, jejich provoz je možný ve venkovním prostředí, v motorovém prostoru vozidla bez odpojení akku od instalace vozidla. Dodává se přechodová šňůra s konektorem a očky na šrouby M6, která se připojí na svorky akku a pro dobíjení i udržovací provoz není třeba používat skřipce. Tyto nabíječky jsou vhodné a často používané pro udržování akku pohotovostních vozidel záchranných služeb a hasičů.

P.S. Většina těchto nabíječek používá pro počáteční testování akku zbytkovou kapacitu baterie a tudíž neumí nabít hluboce vybitou baterii (například při zapomenutých rozsvícených hlavních světlech po delší dobu). Není úplně na škodu vlastnit klasickou nabíječku, kterou se akku částečně po podobném incidentu přednabije. To je snad jediná nevýhoda.

Nejraděj mám jednoduchou klasiku, která neřeší co je připojeno a láduje. Když nastala potřeba nabíjet AGM, vyřešilo to doplnění jednoduchého obvodu paralelně na výstup.
Zakoupení nabíječky s procesorem, bylo zklamáním při vybité baterii, kdy ji identifikovala chvíli jako 6V, chvíli jako vadnou a nabíjení nezačalo. Stejný problém, jaký popisuje kol. Václav Třetí.
Na konzervaci je to ale výborná věc, kterou používám místo klasického trafa s obvodem na hlídání napětí.
Jediná procesorová nabíječka, o které vím, že zvládne baterii hluboce vybitou, je od GYS, ale stojí randál.
Na oživování klasického olova, jsem měl stějně nejlepší výsledky se zdrojem s velmi špatně filtrovaným výstupem. Ta střídavá složka dělá zázraky se sulfitací.

Ono záleží na tom k čemu a jak často nabíječku používáme. Pokud nabíječka čeká v záloze na své použití jendou za x let, kdy se od ní očekává že vrátí na nějakou dobu život vybité nebo umírající baterii tak asi jednoznačně bych sahnul po klasice, čím méně pokročilých funkcí tím lépe. Pro aktivní používání Pb akumulátorů a jejich údržbu, udržování v pohotovostním režimu jednoznačně nabíječku s pokročilými funkcemi ovládanou procesorem. Kouzlo té staré techniky je v tom, že pokud jí neponoříte do vody, bude po dalších 50 letech fungovat stejně spolehlivě jako doposud.

Každá nabíječka má něco šikovného, užitečného a něco, co omezuje její použití. Nabíječek mám několik a každá se hodí na nějaký účel. Není nad klasickou nabíječku s trafem 50Hz, usměńovačem a prostou regulací proudu. Nabije každou baterii, jakkoliv vybitou a pokud je dostatečně silná, tak také dostatečně rychle i velikou kapacitu. Taková je např. NB22a (Elektropřístro j Modřany, později Eprona),   6, 12, 24V 20A (krátkodobě až 30A). Nepostradateln á pro provozy s traktory a nákladními auty. Jenže taková nabíječka potřebuje odbornou a opatrnou obsluhu. Je třeba dát pozor na polaritu, zapínání a vypínání, nastavení proudu a napětí a hlídat dobu nabíjení a proud. Touto nabíječkou se baterie dá zničit snadno, rychle a nebezpečně - zejména pro obsluhu. Baterii lze vybouchnout i rozvařit vevnitř na kaši nebo usušit.

Kdysi jsem si několik nabíječek postavil. Bylo to z důvodu, že  takovou jakou jsem potřeboval nebylo možno koupit. V dobách, kdy se baterie kupovaly v suchém stavu, plnily kyselinou a provádělo první formátovací nabíjení, tak jsem si postavil nabíječku se zpětnovazební regulací proudu. Trvale drží nabíjecí proud od 0 až do 8A podle potřeby a nastavení, dnes už ji používám velice zřídka, první nabíjení se již neprovádí, je ale užitečná pro testování baterií. Také jsem si postavil nabíječku se startovacím zdrojem 120A. Ta se hodí dodnes a mnoha řidičům a vozům pomohla v nouzi. Dále jsem postavil řadu běžných nabíječek pro známé v 70. a 80. létech, protože nabíječky nebyly. Také jsem opravoval a opravil řadu profesionálníc h výroků, například typy z řady SuJ se selenovými deskovými usměrňovači (EPM).

Nabíječky s procesorem jsou vhodné pro "blondýnky". Nepřepólujete, nepřebijete, ale také občas nenabijete nebo nabíjíte extrémně dlouho. To platí pro různá levnější provedení: Lidl, Filson, ...

Nabíječky CTEK jsou svými vlastnostmi jedinečné a mají široký sortiment použití a hodně provedení. Já osobně mám dvě provedení, každé je nějak zajímavé a má poněkud jiné vlastnosti.

 MXS5.0 dává pro motoakku 0,8A a pro autoakku 5A, umí nalité i gelové a AGM baterie a má rekondiční a desulfatační program. Ten doopravdy baterii obnoví a pomůže ji udržet v mnohaletém provozu. Mně startuje doma dělaný traktor s benzinovým motorem Škoda 1200 ccm baterie 45 Ah stará 12 let právě díky občasnému rekondičnímu nabíjení.  

MXS 7.0 je sedmiampérová, má navíc režim zimního provozu a "supply",      což je trvalý provoz jako zdroj, který umožňuje zkoušet spotřebiče a nabíjet úplně vybité baterie. Tyto modely lze nyní zakoupit v cenové relaci MXS 5.0 kolem 2000.- a MXS 7.0 okolo 3000.- Kč. Dají se u různých prodejců najít akce se slevou a ušetřit asi tak v průměru 300,- Kč. Na internetu se dají také pročíst různé recenze a dohledat další modely těchto nabíječek a jsou vždy pozitivní, výrobce dává záruku 5 let, což je výhodné a něco napovídá o kvalitě.

Z výše uvedeného je jasné, že stále používám oba systémy - nabíječky klasické, jednoduché, ale také ty procesorové. Každé provedení má svůj účel a s ním spojené výhody.

P.S. Jako perličku dodám použití MXS 5.0 v rekondičním režimu 0,8A na udržování NiMh baterie 12V 3Ah k akumulátorové vrtačce Narex. Baterie je originál z roku 2006 a stále drží a umožňuje běžnou práci s vrtačkou.

Také jsem za mlada si dělal nabíječku,protože koupit šla velmi těžce!Nebo pod pultem!
Dnes nabíječku koupíte v každé frafice.... (dance)

Trafo 500W,diody, tyrystor na regulaci,A+V metr. Dodnes ji používám i na nové auta.Jak kolega popisuje, dříve prodávali baterie beu elektrolytu a musel jsem ji dolít s eleketrolytem koupeným zvlášť ve sklenici.Proto musela být tzv. tvrdá (napětí)..Mám i nabíječky s čipem,ale ty většinou odkládám a zapojuji samodomo udělanou.Ta nikdy nezklamala!...Trafo je trafo.Sice je těžká ,ale stále funkční. Je s regulací 0-24V a 0-30A postavena dle Am.rádia /časopis/.Na použití skoro pro jakoukoliv baterii do auta,mota,nákladího auta,traktoru a pod...

Začínal jsem s tzv. kondenzátorovo u nabíječkou. Princip byl sériový rezonanční obvod s primárem trafa. Kondenzátory se používaly "rozběhové" (vhodné napětí i proud) a usměrňovač byly alternátorové diody nebo 10/20A diody Tesla. Pomocí několika kondenzátorů a spinačů se dal nastavit proud. Pro Š100 nebo Š120 se používalo trafo 220/24V 100VA. Na 5A to stačilo a nic se nepřevíjelo.
Mělo to několik nevýhod :
- pokud upadl při nabíjení přívodní drát, odešla ihned přívodní pojistka
- když AKU bylo nabité na 14,5V - tak pokud se neukončilo nabíjení, tak došlo k vaření elektrolytu ...
to se dalo ošetřit malým PLS s komparátorem napětí nastaveným na 14-14,5V, který pomocí tyristoru a rele (napájeným z AKU) vypnul přívod napájení a doutnavkou signalizoval konec nabíjení.
Mělo to i výhodu : výstup byl zkratuvzdorný a mohl být připojen i při startu (5A není moc, ale )

Za socialismu jsem byl tvůrcem dokumentace amatérské nabíječky KONDIK. Základ byla vodotěsná bakelitová krabička vypínače, zástrčka 220V (rozebrat a přišroubovat na spodek krabičky) trafko pro kontrolky, kondenzátor 100nF/630V ,   jedna dioda ,   kousek bílé dvojlinky a autozástrčka. Používalo se to v zimě, když se dalo auto do garáže a celkem to hradilo energii samovybíjení a částečně díky pulsům i desulfataci. Po roce si tuto dokumentaci garážníci předávali a v Tatře na údržbách byla vyšší spotřeba materiálu. Jen autozástrčky se musely koupit v Mototechně .
Vyrobit dokumentaci byla nutnost, protože jsem neměl sílu "garážníky a známé" poslat někam a taky by se šéfovi nelíbila spotřeba elektrodílů (živil jsem se elektronikou, tudíž by jsem musel otravovat kamarády elektrikáře).
Dnes by to chtělo ještě omezení výstupního napětí, aby nebylo vyšší než 14V (15V ZD a 2x 1N4007 na výstup). Takový symbolický desulfátor . 50Hz nabíjecí pulsy + zbytek času vybíjení odběrem proudu řídící jednotkou ...

Dnes už bych nabíječku nevyráběl, protože dnešní spínané zdroje s mikroprocesore m za 1000Kč jsou levnější než poctivé trafo (24V/10A) .

Přesto starou nabíječku s automatikou nevyhodím ani neprodám .

Také jsem ještě jako student střední školy sestrojil malý dobíječ pro autobaterie, jehož konstrukce byla oceněna v Konkurzu AR a posléze i uveřejněna  na stránkách AR.

Základem bylo trafo 12V/1A, Graetzův usměrňovač a vyhlazeno kondenzátorem. Výstupní napětí bylo nastaveno na 14,4V pomocí IO MA 7812 s nastavením napětí v bázovém obvodu pomocí odporového děliče.
Výstup byl chráněn diodou proto přepólování a obvodem proti zkratu. K indikaci velikosti nabíjecího proudu byl použit výkonový odpor v kladné větvi a k němu paralelně připojena žárovička 3,5V, která svým svitem indikovala velikost proudu.
Měla charakteristik u U, takže nabíjecí proud byl úměrný napětí na AKU, pokud se nechala zapojena delší dobu, sloužila i jako konzervační.
Vyrobil jsem jich několik a i dnes jí občas použiji.

Používám také klasiku. Toroidní trafo 11.5V,  50VA,  původně určené pro napájení halogenových žárovek, s přivinutými závity na sekundáru, Graetzův usměrňovač a do série s výstupem jedno vlákno žárovky H4 jako omezovací odpor a zároveň indikátor odběru. To vše v plastové krabici na omítku s dírkama kvůli chlazení. Ale asi by to šlo i bez nich. Do vybitého 12V Pb akumulátoru cca 50Ah dává počáteční proud asi 3A, který klesá s postupným nabíjením.
Musí se hlídat napětí na akumulátoru, aby se nepřebíjel.