Diskuse Elektrika.cz

Zánik technické novinařiny: Elektrotechnik a bez napětí?
    Naše zvyky se díky digitalizaci mění, ačkoliv si to ani neuvědomujeme. Nejsou autoři článků, nejsou přednášející, autoři knih, norem ... vysychá nám kultura v elektrotechnic e. Digitalizace nám umožnila lepší přístup k informacím, snadnější komunikaci a třeba marketingu počítat emoční lajky. Na druhou stranu nás odcizila víc než se předpokládalo. Zábavná tvrzení, že nikdo už nic nečte se stala skutečností. Není totiž co číst. Co se to stalo? Proč se v budoucnu budeme učit z obrázků jako jazykově negramotní? Zde se zamýšlíme nad příčinami ...
   
    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde! (https://elektrika.cz/data/clanky/zanik-technicke-novinariny-elektrotechnika-bez-napeti)
   



           

Chybělo trendové, a tím jsou již dlouhodobě porovnávací testy a články autorit oboru.
Testování je drahé, autority nejsou k mání, skrytá inzerce výrobců v podobě odborných článků je snadno prokouknutelná, rady pro laiky jak zapojit lustr tam také nejsou.

Popravdě těch co něco do časopisů psali moc nebylo. Většinou to byly technické zprávy nebo pojednání o normách, což s žurnalistikou nemá zase tak moc společného. Ovšem je pravda, že dnes už není co číst. Dnešní trend je se prohlížet obrázky jako v Ikei nebo hejtovat na sockách. Asi nebudu přehánět, když řeknu, že už tu na psaní nikdo nezbyl. Revizní technik možna sesmolí revizní zprávu ale příběh si od něj představit nedokážu. To vše jsou následky digitalizace která se i tady stále opěvuje. Souvislý text tu dokáži asi dva lidé Martin Kůrka a Jan Bocek. Zbytek se honosí všemi možnými znalostmi a tituly ale řádek od nich neuvidíme. A tak určitě časopisy zanikly ale těch, co skutečně uměli psát bylo poskrovnu. Vlastně paní Valentová a pan Širůček. Oba jsem znal. Pan Širůček už zemřel. Vnuk mi vysvětloval, že si vše přečte na sociálních sítích protože stejně nikde nic jiného není. Smutné je, že už nejsou ani ti přednášející. Několik arogantních zlatokopů a hromada komerčních plýtvalů mým časem. Ještě tu zbývá pár dobrých srdcařů ale ti už také stárnou. A já asi odejdu s nimi.

Asi žiju na jiné planetě. Já jsem zavalený úžasnými texty ze všech oborů které mě zajímají a nejsem schopen přečíst, natož vstřebat, ani promile z promile. Ano, na papíře to už není téměř nikdy a není to většinou česky, ale je toho opravdu neuvěřitelné množství. A není to ani ze sociálních sítí nebo Youtube, i když i tam se při vhodném výběru dají najít zajímavé informace či alespoň inspirace k tomu co se zajímat více. A opravdu se mi nestýská po době, kdy jsem netrpělivě čekal co mi příští měsíc naservíruje např. redakce Amatérského rádia, ačkoli tehdy jsem to vnímal úplně jinak a pečlivě archivoval celé ročníky a knihovna byla k prasknutí naplněná odbornou literaturou. Teď to pomalu požírá popelnice na papír a zůstává pouze výběr z bobulí a i to spíše z nostalgických důvodů. A pokud jde o přednášející, tak možná jich kdysi bylo více, ale i dnes jsou lidé, které je radost poslouchat (namátkou lidé z Dehnu, Eatonu, pánové Hlavatý, Horák...) a leckdy kvůli tomu ani nemusím nikam jít a ještě mi zůstane záznam který si mohu opakovaně přehrát, když si chci něco připomenout nebo lépe pochopit. Opravdu si nemůžu stěžovat. Ovšem chápu pohled pana Minaříka, každá změna někomu život zpříjemní a jinému zkomplikuje a když to komplikuje práci která se dělá srdcem, tak je to obzvlášť nepříjemné.

Psal jsem o technické žurnalistice.

Technická žurnalistika není hejtování na sociálních sítích nebo diskusích. Technická žurnalistika není o komerčním oznámení superlativů daného výrobku nebo fotka usměvavých osob na veletrhu. Po časopisech, které obsahovaly přejaté nebo dodané texty marketingu se mi nestýská.

Sám bych si přečetl úvahu, glosu, fejeton, příběh a ne jen fakta technických norem nebo návodů k použití. To se mohu hrabat v ČSN online.

Jak se mezi všemi pohybuji, nepopsaných příběhů, zkušeností a zážitků je tolik, že ve srovnání s tím, co nás dnes zaplavuje, o tom nemůžeme vědět.

Ve spotřebitelské m světě je mnoho influencerů. Ti se zaměřují na konkrétní značky služeb a produktů. Někteří přinášejí i konkurenční srovnání. V našem světě B2B jakoby neutrální pohled bylo něco sprostého. Když se dívám na některá komerční sdělení, vyškrtám zájmena, superlativa, tak z použitelného obsahu moc nezbývá.

Souhlasím, přidal bych Janu Kotkovou, Jiřího Kohutku a Josefa Košťála. Podotýkám, že je řeč o lidech, kteří umí popsat vlastní myšlenku nebo zkušenost v nekomerčním článku!

Nikdy však nebylo nikým vysvětleno, že výše jmenované osoby musely hodně kmitat aby si mohly napsat alespoň editorial. Tím chci říct, že neutrální sdělení je na tvorbu hodně drahé. Protože to žádný inzerent neplatí. Pokud budete číst neutrální zprávy, pak to píše srdcař, milionář nebo někdo kdo má mecenáše. To je důvod, proč dnešní média žijí z předplatného a ne z inzerce. Jenže na předplatné jsme příliš malá republika.



 

Drtivá většina elektrikářů si zvykla, že kamkoliv šli na výstavu, nebo školení, byly k dispozici zdarma časopisy Elektro, nebo Světlo. Proč tomu tak bylo? Protože předplatné bylo využíváno mizivě a vydání jednotlivých čísel platili inzerenti. Přesto jsem byl s těmito časopisy spokojen. Ve většině čísel (zdarma) jsem si našel alespoň něco zajímavého, co se vázalo k mému zaměření. Rád jsem četl odpovědi na otázky položené kolegy. Protože to bylo zdarma, nehledal jsem na tom žádné mouchy (darovanému koni na zuby nehleď)  a jen si užíval listování a četbu článků. Někdy více, jindy méně, prostě normálka.

S většinou jmenovaných redaktorů jsem se osobně potkal a s některými se znal i o trošku více a vždy s nimi rád prohodil několik slov během nečekaných (i očekávaných) setkání. Bez zapálení pro obor a novinařinu by to prostě nikdy nešlo.

Mě osobně například časopis Elektro docela dost chybí.

Pak je otázkou zda by ti co jim nejvíc chyběly odborné články, ochotně platili za časopis který by zadara rozhodně nebyl, ale bylo by zde více kvalitních článků, testů a recenzí od nezávislých techniků. Kolik by jste byli ochotni platit za předplatné?  Jsem přesvědčen o tom, že nic a tedy by nebylo odborníky z čeho platit. Jen prostě furt na něco nadávat, jo to je národní sport. A co to zkusit obráceně? Pokusit se na všem nacházet alespoň nějaké pozitivum? No, asi bych toho chtěl moc  o:-) (drinks)

Silně mi to připomíná otevření vietnamských potravin u nás ve vsi. Všichni byli rádi, především důchodci pro které to byl ráj. Prodejna s regály kde se těžko procházelo pro tisíce kravin. Hlavně jsme mohli ale koupit téměř kdykoliv  (8-20h) čerstvé pečivo, máslo a podobně. Pak začali někteří brblat, že máslo seženou o 10Kč levněji v Kauflandu v Kolíně a raději utratili 100Kč za benzín a další stokoruny za kraviny které nepotřebovali (když už tam jsou) ,  jen aby si zdejší obchodník nevydělal navíc těch pár korun. Trochu jsem se  vtom vymykal a snažil se přednostně nakupovat zde (nebyl jsem v tom ale sám). Nicméně jako v moha dalších lokalitách to obchodník nedokázal ufinancovat, a to i přes vstřícnost místního úřadu, který snížil nájem na úplné možné minimum. Po cca 2 letech to obchodník vzdal a obchod zavřel. Nejvíc se to dotklo těch, co na něj nadávali jak na nás vydělává a krom rohlíků, jezdili nakupovat levnější máslo do Kaufáče.  TeĎ brečí že musí pro vše jezdit a že je to zbytečně drahé a tak dál. Už jsem vzdal všechno vysvětlování, ale mnozí to už asi chápou. Pozdě pro nás všechny.

Vidíte paralelu s odbornými časopisy?        o:-)    Já ano.     

Jo, rozumím tomu co píšete a souhlasím.  (drinks) (drinks) (drinks) (drinks)

Honzo, tak to jsi mě dostal! Velice přiléhavé!
Těch analogií bych k tomu co jsi napsal našel ještě více. Minulý týden jsem posla pár fotek z Brightonu Janě Kotkové, protože vím, že tu trávila nějaký čas a ptal jsem se jí jak jí je bez časopisu Světlo. Prý si ráda vzpomene ale do toho hektického stavu shánění peněz na inzerci by se prý už vrátit nechtěla! Teď "objímá stromy" a je jí dobře.

Slovo zdarma je už téměř slovem sprostým. Bystrý člověk pochopí, že to zdarma platí něčím jiným. Někdo na to samozřejmě nepříjde nikdy. Zajímavé je, že vše začíná u nás samých. Pokud si sami neuvědomíme hodnotu vlastního času, budeme opovrhovat časem druhých. Ale to se již dostávám zase jinam.

Hrozně rád čtu staré tisky. Tehdy se člověk z toho mála dozvěděl víc podstatnějších věcí,než dnes. Pokud je publikování snadné a levné, což je určitě přínosné, mohou to dělat všichni. Což dělají a výsledkem je obrovské množství dat. To nelze ani přečíst, natož vyhodnotit a srovnat.

To je jak elektrikář! Kdysi byl elektrikář, který spravoval i rádia. Dnes je tolik elektrotechnic kých profesí, že se nevejdou do knihy. Různě se překrývají, doplňují se nebo si dokonce odporují. Jak dnes člověk pozná odborníka? Jak dnes člověk ví, kde nalézt odpověď? Jít na kurs? Přečíst příručku, normu ... ne každý je v dohledávání informací zručný. A v takovém případě byl dobrý technický novinář. Takový Josef Košťál, kdy se ponořil do hledání odpovědi, tak se nezastavil jen u českých zdrojů ... pátral v zahraničí. To byla služba! Dnes, když lze publikovat odkudkoliv, takový servis už není.