Normy ČSN požadují připojení vodiče PEN nejdříve na kostru svítidla, potom teprve na svorku N.
Ovšem z čistě praktického hlediska je to u hliníkových vodičů celkem riziko.
Při manipulaci se svítidlem se hliníkový vodič lehce ulomí a potom je fáze (přes žárovku) na kostře svítidla. No a když potom světlo nesvítí a někdo jde vyměnit žárovku ...
Pokud to konstrukce svítidla umožňuje, je vhodnější dát na na ty staré hliníkové dráty nějaké vhodné svorky (čokolády) a svítidlo připojit přes CYA vodiče (lankové). Staré hliníkové dráty bývají stejně většinou krátké. Na přívodní PEN vodič se připojí dva vodiče, modrý (N) a zeleno/žlutý (PE), modrý vodič se zapojí na svorku N, zeleno/žlutý na kostru svítidla (PE). Fázový vodič se jen propojí.
Nutno podotknout, že toto řešení není úplně souladu s ČSN a někteří kolegové s tímto asi nebudou souhlasit, ale praktické zkušenosti jsou s tímto dobré.
Se starými hliníkovými vodiči není radno moc hýbat, bývají vyhřáté, izolace je ztvrdlá a vodič je velmi křehký. Často se ulomí v přechodu ze stropu. Vodič se sice přeruší, ale na izolaci drží, takže to nemusí být úplně patrné.
Pokud se takto přeruší fázový vodič, světlo jenom prostě nesvítí, ale pokud se takto přeruší PEN, může to být nebezpečné, jak už jsem psal výše.
Úplně nejlepší je, používat na tyto staré instalace přednostně svítidla ve třídě izolace II, potom není zapotřebí řešit připojení ochranného vodiče (PE).