Ono to bylo znát už na škole, koho to bavilo a kdo to dělal pro papír, kdo šel dál a kdo raděj utek na dvouleťák nebo na kuchaře.
Tak jsem prohlédl na portále školy SOU Elektrotechnic
kého v Plzni seznam členů. Potěšila mne některá pro mne známá jména. Vzpomínám na exkurzi v této škole v roce 1980, kdy jsem učil externě na SOU Vítkovice předmět Elektrické měření. Tehdy se ve spolupráci tvořily skripta pro obor "elektronik".
Je úžasné, že v Plzni dále trvá tradice z LZ Plzeň. Vzpomínám na dobré praktiky a učitele v oboru točivých strojů, na ing. Helluse, ing, Krause, ing. Ruda Tesář a další. Díval jsem se na programy posledních seminářů. Vůbec se nedivím, že zájem členů je obrovský. Vše je o dobrých informacích. Cech dokonce vydává Příručky elektrikáře A5. Navíc si myslím, že škola má perfektní zpětnou vazbu a není odtržená od praxe.
Při návštěvách více podniku pozoruji vedoucí elektrikáře. pokud je to opravdový elektrikář,tak to v té firmě také vypadá a najde se i prostor na doškolování elektrikářů. A stejně to bude na takovém učilišti. Jsou učitele, kteří odučí a jsou učitelé, kteří naučí. Aby ale naučil, tak elektrotechnik
a musí být náplni jeho života, nebo dokonce koníčkem. Jinak mu brzy ujede vlak a zůstane jen u elektrotechnic
ké teorie. A někteří elektrikáři brzy ztratí i tu teorii a již v 25 létech nejsou použitelní pro samostatnou práci a stávají se z nich ti elektro-zedníci. V 70 letech jsme měli obor elektro-zámečník. A komu ta teorie moc nešla tak jsme jen z elektromontéra přeřadili na elektro zámečníka (dvouleťák). Ale to se ještě ve fabrice vyráběly ve velkém rozvaděče. Dneska je myslím tento obor k ničemu.
Pane cechmistře, Alexandře Horský,
chválím celou vaši radu a obklopujte se dále schopnými lidmi.
váš vstup zde na Elektrice mne potěšil.
Potěšil mne tím, že jsou zde školy, které produkují odborníky
a neopouštějí je ani když opustí školu.
Plzeň byla vždy elektrotechnic
ká velmoc.