Diskuse Elektrika.cz

Jak vnímáte toto......?


dále:

Domovní pixlu dokáže vystřihnout bez velkých chyb cvičená opice, u elektrikáře by nemělo být pochyb.

Já nechápu proč je v dotazu rozvaděč a následuje text který popisuje úplné kryty. To jsou dvě odlišné věci. A ano, úplný kryt je z hlediska výroby snadnější. Z pohledu revize naopak složitější. Ve výsledku to investora přijde na stejné prachy. Pro mne jako RT je schůdnější rozvaděč. V případě úplného krytu bývá problém s podklady a stojí mne to víc práce, kterou si sice nechám zaplatit, ale hůř se to obhajuje.

Občasný střet s realitou ukazuje, že opiček je nedostatek nebo že drezura je nedostatečná.
Teď vážně: někdo by se měl zamyslet a zformulovat jednoznačné pravidlo od jaké míry složitosti jsou to přístroje v krytu a od kdy je to rozvaděč. Není to triviální otázka, bylo by fajn, kdyby to mohlo platit aspoň 10 let a neuráželo to odbornou veřejnost.

Přiznám se, ze tomuto požadavku nerozumím:  možnost použiti úplného krytu (kdy, kde, jak) a jeho náplň jasně definují norma a certifikáty výrobců krytů, přičemž  většina výrobců povoluje jen použití PD, někteří dokonce pouze s přesně definovanou výzbrojí. Použiti GP pak bývá povoleno jen pro multimediální použiti, osobně znám jen jeden typ krytu, který je schválen pro GP všeobecně.
Jsem přesvědčen, že to jsou pravidla dost jednoznačná a to jak co se týká montáže tak zkoušek.

.

Jsem téhož názoru a výrobci úplných krytů a rozvaděčů na toto téma už provedli nespočet školení, kde vše dost podrobně školí a vybavují zájemce svými sw pro podporu svých produktů.

Všetci máte pravdu a príspevok p. Kantnera platí tiež.

Úplný kryt bol vymyslený na uľahčenie práce zodpovedným elektrikárom. Ale evolúcia ešte neprebehla do úspešného konca, lebo tí, čo skladali domové rozvádzače bez dokladov a požiadaviek noriem doteraz, to robia stále. Ani si nevšimli, že existuje nejaký úplný kryt.

Tento druh elektrikárov prečítal naposledy šlabikár a na normy, odborné publikácie a školenia nemá priestor a kapacitu.

Kto sa choval zodpovedne v minulosti, chová sa tak aj teraz. A platí to aj pre opačnú stranu spektra.

Já bych víc ocenil kdyby se na rozvaděčích DBO (třeba do 400 V, 63 A),   pokud NEEXISTUJE ověření návrhu původního výrobce, nemusela provádět dielektrická zkouška napětím průmyslového kmitočtu (čl. 10.9.2, 1890 V pro Un 400 V). Protože k tomu musím mít odpovídající zdroj, na který klade norma poměrně přísné nároky, což vede i k tomu, že není za babku, a vystavit svůj výrobek potenciálně destrukční zkoušce, navíc na stole. (Přičemž mi jeden RT řekl, že samotní někteří výrobci jemu přiznávají, že to tomu rozvaděči neudělají, aby do něho pustili na minutu 1,9 kV  /ed.3/.) Ještě by se dalo spekulovat o tom, zda ten rozvaděč bude mít onu dielektrickou pevnost i po zapojení na stavbě, kdy do něj vstupují různě vedené vodiče kabelů.

Uvítal bych, kdyby i pro ověření návrhu bylo možné použít měření izolačního odporu jako při kusovém ověření DBO.

A teď už jen můžete říct: "Pláčete hezky, ale na špatném hrobě."

Ale tohle se týká veškeré lidské činnosti, u řemeslníků je to jen o trochu víc patrné než u třeba státního úředníka.
Jistě se dá jít cestou zpřísnění a precizace předpisů, což se zhusta opakovaně děje. To zpřísnění má ale většinou za důsledek hlavně zvýšení byrokracie či někdy až buzerace, ale že by to taky mělo vliv na zvýšení kvality výsledků práce, to bych si už úplně nebyl jist; tu kvalitu člověk v sobě buď má nebo nemá a žádný předpis tomu nepomůže.
V případě řemeslníků by tomu pomohl "kupující",  který by prostě nekvalitní práci nepřevzal a nezaplatil, jenže mnoha kupujícím jde pouze o cenu a tam "šmudlové" logicky vyhrávají..... ..
 

Měření izolačního odporu při 500 V  izolace je dle mého názoru pro ověření návrhu nedostatečné. Možná tak na úrovni toho zkušebního napětí pro dielektrickou zkoušku.

U těch DBO by ale z principu stačilo odkázat se na katalogové parametry těch přístrojů a vodičů. Proč mám přístroje a vodiče, které byly jednou na návrh zkoušeny, znovu testovat? Jak mohu degradovat izolační vlastnosti těch komponent vlastním návrhem?

Kdysi po přečtení ČSN EN 60670-24 jsem měl jasno také. Nicméně citace v úvodním příspěvku mohou dávat důvod k různým pochybnostem.

Nemusí se to tak vůbec chápat. Jsou to pouze dva odlišné způsoby, jak legálně zhotovit dvě různá zařízení, která ale ve skutečnosti mají naprosto stejnou funkci.

Jedná se o rozvodné zařízení, tj. zařízení pro rozvádění, jištění, řízení atd. Z historického pohledu se rozvodné zařízení, jehož konstrukce tvoří celek, označuje termínem rozvaděč. Od vydání normy na úplné kryty roku 2014 je ale tendence tento obecný termín vztahovat pouze k jedné konkrétní výrobkové normě.

Dle mého názoru lze na termíny rozvaděč či rozvodnice nahlížet jako na odborné termíny, které je možno používat pro zařízení na základně jejich použití,  spíše než podle normy, dle které jsou zhotoveny.

Ono se to rozvaděč a úplný kryt překrývá jen v nějakém rozsahu.

----------
Pokud se vrátím k formulaci dotazu v názvu vlákna - tady je trochu "legislativní okno",  když výrobce zodpovědně přistoupí k výrobě a zkoušce rozvaděče před uvedením do provozu, ale už nechává jistou volnost uživateli, jestli parametry někdy zkontroluje, v jakém rozsahu, v jaké periodě...

Úplně nesouhlasím. Výrobce musí k výrobku (rozvaděči) dodat i návod, ve kterém jsou pravidelné testování a další náležitosti popsány. Stačí se podívat na sw různých prvovýrobců, kde jsou předloženy vzorové návody  (norm)
Tito prvovýrobci pořádají každoročně mnoho školení na téma  výroby rozvaděčů i úplných krytů, kde zájemce seznamují se správným postupem a poskytují jim kompletní návody, postupy, i další důležité podklady, nebo sw podporu. Je na každém jestli podobné školení navštíví, nebo co si z nich vezmou. V tomto ohledu musím plně souhlasit s kolegou z SK


 O0 O0 O0


Někdy prostě stačí jen trochu chtít