Diskuse Elektrika.cz

Věděli jste jak se dají učit začátky a konce vinutí 3F motoru?

Běžně to není třeba ale pokud měníte svorkovnici motoru a omylem si nepoznačíte vodiče tak tento návod může být dobrým pomocníkem.

Prosím redaktora, který schválil toto nové téma o opravu názvu téma a textu Re: Věděli jste jak se dají učit = určit byl to překlep

Tak jsem si myslel, že o asy.motorech toho vím docela dost a zase nějaká nová znalost.
Za mých učňovských let na navijárně jsme konce vinutí zjišťovali (v případě ztráty označení)
pomocí ss. napájení a magnetické střelky vložené do statoru. Ovšem při rozebraném motoru.
Toto je o dost jednodušší. I když to jde v terénu udělat pomocí klešťáku a metody pokus/omyl.

Motor není třeba rozebírat, stačí ho položit na dřevěnou podložku nebo stůl, orientovat hřídel motoru do směru kolmého k ose S-J a kompas položit pod konec hřídele. Již jsem zde o této metodě psal před delší dobou.

Hezké video a zajímavý problém. Ale šlo by na to jít i trochu jinak. Na 1. vinutí bych označil začátek libovolně. Nyní bych k 1. vinutí připojil 2. paralelně. K 3. vinutí bych připojil AC voltmetr, do paralelního spojení pustil zkušební AC napětí a zaznamenal změřené napětí. Nyní bych prohodil konce 2. vinutí a měření zopakoval. Pokud byly cívky orientované obráceně, tak indukované napětí ve 3. vinutí bude minimální. Pokud byly orientované správně, bude mít indukované napětí podobnou velikost, jako je zkušební AC napětí.
Když postup zopakujeme pro paralelní spojení 1. a 3. cívky, určíme tím počátky všech 3 vinutí.

Vychází to z jednoduchých znalostí, tak by to mělo fungovat : ))

Měl jsem napsat: "Pokud byly orientované souhlasně,  bude mít indukované napětí podobnou velikost, jako je zkušební AC napětí."

K videu mám ještě jeden dotaz. Je to už pradávno, co jsem při připojování asynchronních motorů je rovnou fázoval podle požadovaného směru otáčení. Ale mám zafixováno, že směr otáčení motoru se určuje při pohledu od zadního víka motoru k přednímu. Na videu se mi zdálo, že při určování směru otáčení jste na motor koukal opačně.

Tak to je zcela jednoznačné.

Budu to muset vyzkoušet na starém motoru. Buď se mi to za to moře času v hlavě nějak přepojilo a nebo to ve východním bloku v dobách dávno minulých bývalo opačně. Od těch dob se změnilo mnohé. Spíš jsem si to ale už pamatoval špatně.

Je to tak, při správném pólování fází elektromotorem šroub nezašroubujete :-). (správné pólování = L1 na U1, L2 na V1 a L3 na W1, pravotočivá soustava fází a normalizovaný motor)

Je to záludné, protože když se díváte na důlek v konci hřídele většiny strojů a ventilátorů požadují točení jejich hřídele ve směru hodinových ručiček. A elektromotor se točí při stejném pohledu na hřídel stejně, ale při pohledu od ventilátoru k volnému konci hřídele se jako hodiny netočí.

Směr točení má kořeny v transmisích a v prvních jednoduchých strojích. Většina prvních strojů byla poháněna od elektromotoru řemenovým převodem jako náhradou hlavního transmisního hřídele. Časem se přešlo od kožených řemenu a soudkovitých řemenic ke klínovým řemenům a řemenicím s V drážkou a nyní k ozubeným řemenům a řemenicím s ozubením - ale to na věci nic nemění. Aby motor nevyčníval ze stroje, byly řemenice motoru i poháněného zařízení u boku jedné strany stroje. Dodnes je tato koncepce u většiny strojů. Od cirkulárek, přes pístové kompresory, odstředivé ventilátory, sloupové vrtačky, dopravní pásy atd. No a proto se zvolilo, že při normalizovaném fázování motoru se motor musí točit proti směru hodinových ručiček.

Teprve dlouho po nasazení řemenových převodů se přešlo na souosé uspořádání motoru a stroje - dnes známé u odstředivých čerpadel domácích vodáren . Tuto variantu umožnily pružné "Hardy" spojky, normalizace tvarů motorů podle IEC a precizní ustavování motorů.
Vyšší level jsou přírubové motory přímo pohánějící například dopravní šneky, míchadla apod. Tam, kde je motor v přímém záběru a v ose poháněného zařízení  se motor musí přefázovat, aby se jím "dalo šroubovat",  aby se točil při normalizovaném pohledu na důlek na konci hřídele proti směru hodinových ručiček.

Ovšem, je li elektromotor součástí elektropřevodo vky záleží na tom, jestli počet stupňů převodovky obrací směr otáčení či ne. A spousta přírubových motorů požaduje z technologickéh o hlediska i reverzaci, byť krátkodobou (ucpané dopravní šneky),  takže na prohazování fází je dost možností ve stykačových obvodech.

Ač píši o precizním nastavení  souososti motoru a poháněného zařízení i řemenový převod vyžaduje precizní nastavení paralelních os a napnutí řemenů - o tom že se na to správně nedbá by dlouho mohl vyprávět kolega Kantner. A při tom je dnes k dispozici spousta pomůcek, od laserových měřičů rovnoběžnosti přes měřiče napnutí řemenů.

Koukám že jsem dal špatné fotky

A abych byl přesný, kdyby to nebylo zřejmé z kontextu opravuji:

No a proto se zvolilo, že při normalizovaném fázování motoru se motor musí točit proti směru hodinových ručiček když se díváte od ventilátoru na řemenici.
(viz obrázek s tmavomodrým soustrojím).

Věděli, na vejšce to byla jedna laboratorní úloha. Samozřejmě vinutí nebylo připojené na svých místech a úkol byl rozjet Y/D ve správném směru. Dneska už bych to nedal bez hledání zápisu z labin. :)

V souvislosti se zamyšlením ohledně mezizávitového zkratu by zde bylo dobré do motoru trochu strčit, aby se rotor roztočil (nezáleží na jakou stranu) a pole v magnetickém obvodu tak mohlo nerušeně proudit. Mělo by to ale fungovat i při zabrzděném motoru, jen pak indukovaná napětí budou prostě výrazně menší (vůči přivedenému napětí).

Princip metody je samozřejmě velmi jednoduchý a snadno zapamatovateln ý. Spojíme-li dvě cívky souhlasně, pak vyvolávají magnetický tok procházející mezi jejich osou, takže všechen prochází třetí měřenou cívkou (přesněji pólem). Spojíme-li je naopak nesouhlasně, výsledný magnetický tok bude naopak kolmý na jejich společnou osu a tudíž ten nebude protékat protilehlým pólem vůbec a na měřené cívce bude téměř nulové napětí

Z mé výše navržené metody by šlo u menších motorů eliminovat ten transformátor dle následujícího postupu:

Vývody 1. a 2. vinutí zapojím do série, připojím na síť (pro omezení rozběhového proudu jen na fázové napětí) a motor postrčením uvedu do chodu. Na nezapojeném vinutí změřím napětí. To je buď cca sqrt(3)/2 * Uf a nebo cca 0V. Je-li 0V, obsahuje bod sériového spojení cívek souhlasné konce vinutí, jinak jsou konce v bodě sériového spojení nesouhlasné. Nyní spojím do série 2. a 3. vinutí a opakováním postupu naleznu souhlasný konec 3. vinutí.

Takže nám na to nyní stačí už jen obyčejný multimetr.

Upřímě z těchto popisů nějak nejsem moudrý. Ale mám nějaké tušení, že v případě motorů, kde je svorkovnice umístěna rovnoběžně s hřídelí, že by měl rotor točit ve stejném směru, v jakém je na svorkách - prostorově - sled fází (např. U V).