Diskuse Elektrika.cz

SOUE: Jak nás učili princip transformátoru (1971)
    Stalo se vám, že jste nestíhali opisovat učivo nebo diktát učitele? U mě to bylo v době kdy v síti ještě opracvdu bylo jen 220V! Co je transformátor? Z čeho se skládá transformátor? Jaký proud lze transformovat? Vysvětlete princip Ruhmkorffova induktoru. Jaká je principiální činnost transformátoru? Odvoďte transformační převod. Jaký je vztah mezi velikostí napětí a počtem závitů transformátoru? Co je transformátor? Z čeho se skládá transformátor? Vztah mezi výkonem, napětím a proudem. Co se stane s proudem a napětím? Proč transformátor hoří? Úloha transformátoru při přenosu elektrické energie na dálku.
   
    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde! (https://elektrika.cz/data/clanky/soue-zopakuj-si-zakladni-princip-transformatoru-1971)
   



           

Co to bylo za "amatérské" SOUE  v roce 1971?

Transformátor, jako ten nejjednodušší elektrický stroj.
To jsme se učili již ve fyzice na základní škole v sedmé třídě. Již tehdy byly kabinety fyziky a elektrotechnik y vybavené názornými pomůckami. A v roce 1955 na SOU elektrotechnic kém ve Vítkovicích jsme používali dobré učebnice, na příklad Elektrické stroje SNTL 1952 od Cikánka.
A roce 1958 ve III. ročníku jsme všichni museli koupit Přehled elektrotechnik y  ing. Trůnečka, která mne doprovázela dalších 50 roků. ( Stála tehdy 75 korun). Byla více praktická, než podobná Příručka od ing. Heřmana vydané v roce 1984

Nechce se mi věřit, že takto se učilo v roce 1971. Ty obrázky mi připomínají knihy před sto léty.

Je faktem, že jsme měli extra sešit "Schémata zapojení elektrických strojů",  kde jsme kreslili to, co bylo na tabuli. Obvykle to bylo doplnění toho, co v učebnicích nebylo. Ten jsme používali hlavně v laboratořích, kde jsme podle tabule zapojovali a vše dokumentovali v sešitě. V roce 1971 se již zavedly měřící protokoly v předmětu Elektrická měření. A tam jsme prakticky měřili převody trafa, jeho ztráty naprázdno i na krátko a při zatížení.

Příspěvěk se mi zdá dosti úsměvný i když je tam snaha uvádět technické fakta, ale způsob jakým je to vysvětlováno, tak to je trochu amaterismus. Vzpomínám, že na odborné škole v těchto létech byl ve sborovně velký nápis " Cílem je naučit a ne odučit".

Dobré by bylo srovnání jak se učí transformátory dneska. Jaké jsou presentace a jaká je kvalifikace učitele. To je výzva pro další příspěvky.

Některé partie textu mně připadají až dětinské. Vysvětlení principů odpovídá referátu vypracovanému žákem 9. třídy do hodiny fyziky.

To je charakteristik a "věčného studenta":

1. neumí vybrat kvalifikovaně informace
2. pak je numí roztřídit
3. a nemá co realizovat ( místo odborníka je jen věčný student, v praxi nepoužitelný)

Redakce to zde zřejmě vložila pro zamýšlení. Možná i pro naše otestování, abychom roztřídili zde informace dobré a hovadiny. A co když se někde ještě takto učí? Myslím tím poměr užitečných a neužitečných informací? Nevěřím, že v roce 1971 se takto učilo. 1/4 století po válce zde byla již nová generace učitelů. Byly učebnice, byly projektory a byli učitele, kteří chtěli naučit. Ti,  kteří se učili v roce 1971 jsou již v důchodu a mohli by se ozvat.

Transformovat lze pouze střídavý proud nebo proud s měnící se hodnotou (tepelný, pulzní).
Co to je tepelný proud?

To mě také zarazilo, ale protože jsem musel od psaní odpovědi odskočit k jiné činnosti, tak jsem na to nakonec zapomněl.

Prečo transformátor horí?

Hoci som bol absolventom SOU-E až v druhej polovici 80-tych rokov, tak mi táto časť pripomína medzivojnové obdobie, kedy ešte existovali jednosmerné siete.
Ak sa takéto informácie vyučovali ešte na prelome 60-tych a 70-tych rokov, tak to museli mať študenti na hodinách celkom dobrú zábavu. Alebo veľmi starého učiteľa, ktorý zaostal vo vzdelávaní

Sítě DC přetrvávaly v omezeném množství ješte na začátku 50. let. Proto se také ještě celá 50. léta vyráběl velice populární radiopřijímač "Talisman",  který umožňoval provoz AC i DC 110 až 220V. Na začátku 60. let byl nahrazen typem "Sonoreta",  která byla velice podobné koncepce i rozměrů, ale mohla pracovat pouze s AC, protože měla síťový autotransformá tor.

Ono těch radiopřijímačů bylo více, měli jsme od Philipse tzv. Philetu. Říkalo se jim univerzály a osazeny elektronkami řady U.... Žhavení šlo zapojené seriově přímo z napájení přes odpor s odbočkami a jejich připojením pak bylo dáno v závislosti na počtu a typech elektronek.  Ovšem to ,  že je bylo možné napájet DC jsem si uvědomil až zde  po posledním příspěvku!

Jen kratce, jsem v zemi s reci neznameho kmene :-)
Honzo, muj prvni rocnik na stredni byl 1981 a nic z toho, z ceho nas ucili neni vubec publikovatelne! A pohledem zpet a na to, co je skutecne relevantni a pravdive, se vubec nedivim, ze nekdo neco nevi. Pokud si jen vezmene skutecnost, ze z kazde tridy se oboru nakonec venovalo jen par lidi a z tech par lidi jen nekteri chteli vedet vic ...
Prisel ucitel, pocmaral tabuli, oddrmolil teorii a zmizel. Zadne konzultace, zadna knihovna, zadny internet ... pokud jsi nemel ve sve blizkosti osoby znale, byl jsi v pekle.
Pokud takovy absolvent do ted pracuje mechanicky jako elektrikar ktery vychazi z toho mala co pochytil kdysi z te tiche posty ...
Vecny student je muj vrstevnik ( o neco starsi) a jeho pribeh je navic jeste politicky podkreslen, ale politika sem nepatri.
Kdo se ve skole ucil podle ucebnice, mohl se k tomu kdykoliv vratit ale svete div se, ucebnice opravdu nebyly ve skolach tak bezne jak si myslime.


Co vy ostatni, nemate v okoli podobne vecne studenty? Ja jich znam docela dost!

Phileta byla přímým předchůdcem Talismanů. Jediný nedostatek těchto přístrojů byla velká zmařená část příkonu na předřadných odporech a při provozu ze 110V hodně malý výstupní výkon. Sonoreta měla obdobné osazení elektronkami, ale síťový autotransformá tor a téměř poloviční příkon a výkon na reproduktor byl stejný, ať bylo napájení 110 nebo 220V, samozřejmě jen AC.

Jen pro zajímavost:
Podobně tomu bylo  někdy před válkou i v Německu, lidé si kupovali nová radia na střídavý proud a z neznalosti je připojovali na stejnosměrnou síť. Výsledek  byl zřejmý. Na tom si udělal firmu Max Grundig ,   který začínal s převíjením takto zničených transformátorů . Jeho dílnička  se zdárně rozrůstala až do známé věhlasnosti.

Dle profilu je mu 38let.
Je starší než ty.
Náký divný.

Ano, to je známý příběh. V Německu měli těch DC sítí více než bylo u nás, proto je jejich zásuvkový systém Schuko konstruovaný tak, že se vidlice může může otáčet. Když to nehrálo, bylo třeba otočit - přepólovat napájení.

U nás byly DC sítě obvyklejší ve vsích a malých městech. Elektrifikace byla prováděna pomocí dynam ve mlýnech a továrnách. Již od roku 1919 jsme měli stanovená pravidla elektrifikace pro celou ČSR praotci moderní elektrifikace (Vl. List a kol.) z ESČ: čtyřvodičové sítě 3x380/220V~ 50Hz. Jen malá chybička se vloudila ve 20. létech, když po vzoru USA začal František Křižík budovat v nově stavěných čtvrtích velkých měst IT nebo TT sítě třívodičové 3x120V~ 50Hz. Jeho věhlas a postavení zabránilo zřejmě protestům proti jeho činění ze strany ESČ. Nikde jsem v historických materiálech nenašel, jaký byl postoj ESČ k tomu, že F. Křižík jejich normové požadavky nerespektoval.

Tohle umožňovalo i hodně starších televizorů TESLA. Stačí se podívat do knížek Eduarda Kottka.

Když již vzpomínáme "bibli" všech sběratelů a opravářů Radií, tak je dobré připomenout knihu schémat předválečných přijímačů od ing. Miloslava Baudyše
Tam těch přijímačů na DC napájení je více.

Téměř každý výrobce radií dělal nějaký universální typ na napájení z DC i AC sítě a také bateriový typ s elektronkami žhavenými 1,5V ze suchých článků nebo 2V na žhavení z jednoho článku olověného akumulátoru. Anodové baterie byly 67,5V (45x1,5V) nebo 90V (60x1,5). K větším přístrojům bývaly bateriové skříňky, do kterých se vkládaly ploché baterie 4,5V.  To bylo drahé poslouchání!

P.S. Knihu ing. Baudyše vlastním také, ale na rozdíl od Kottkových knih jsou jednotlivé přístroje presentovány pouze schematy, bez popisu a seřizovacích návodů a také bez fotografií. Existuje ale její novodobá verze v digitální podobě a tam jsou doplněny barevné fotografie většiny přístrojů ze sbírek sběratelů.

S tim vam asi pomoci dokazu. Dnes uz by to tak nikdo nerekl, ale ja si jeste pamatuju pojem "tepající" jako češtější variantu slova "pulzní". Předpokládám, že to první slovo v závorce je chyba zápisu vzniklá při výrobě cyklostylové blány ...

Jinak ale - pokud někomu z vás připadá tenhle učební materiál jako podivný, měli byste si zajít do současných škol. Ja se pred sedmi lety rozhodl, ze si projdu soucasnou verzi SOUE, abych formalne splnil pozadavky na vzdelani umoznujici dosahnout na (uz neexistujici) vyhlasku 50.  Ackoliv jsem tam nevstupoval s velkymi iluzemi o kvalite ucnovskeho skolstvi, dokazali me i tak dost prekvapit. Uspesne jsem se vyucil (a nadavkem ziskal nejnizsi paragraf padesatky) aniz jsem potreboval jakoukoliv znalost, kterou jsem nemel uz na konci zakladky. A presto jsem, pri vsi skromnosti, vedomostmi vyrazne prevysoval vetsinu svych spoluzaku, kteri dostali vyucni list i padesatku take.

Text o kterem tu diskutujeme je zlatej ...

Na mnoha středních a učňovských školách se učí podle knih starých 40 až 50 let. Učitelé daných odborných předmětů je studentům půjčují ve "vlastní režii" nebo z některých kapitol dělají kopie. Knihy dnes nejsou, nikdo je nechce tisknout. Naději na vytištění má tak leda detektivka známého  (pokud možno světového) autora. Důvod je jednoduchý, připravit tisk knihy se vyplatí až od deseti či sta tisíců kusů od titulu, učebnice pro odborné školy takových nákladů nedosahují. Další potíž je kvalita autorů a jejich ochota věnovat mnoho času přípravě.

Podíval jsem se jaké knihy a učebnice nabízí SEVT pro střední školy elektrotechnic ké.

Je zde velký výběr učebnic vydaných po roce 2016:

Elektrotechnik a 1,2,3
Elektrická měření 1,2
Průmyslová elektronika a informační technologie
Přenosová technika elektro
Elektrické stroje
Auto elektrika

Problém bude spíše s nalezením ochotných a odborně fundovaných učitelů s praxi.
V 60-90. létech to bylo hodně postaveno na externích učitelích. Možná 50/50....
a to jak na odborných učilištích, tak na průmyslovkách.

Z praxe vím, že pokud není na odborné škole garant oboru elektrotechnik a, který je
skutečným odborníkem a znalcem oboru, tak to může dopadat tak, jak je výše uvedeno.

V dávným dobách ( ale které pamatujeme) tak odborné školy elektro ve velkých aglomeracích spolupracovaly s hlavními elektrikáři velkých národních podniků. Byla to otázka jak praxe, tak pomocí externími učiteli. Obvykle se externě vyučovaly předměty elektrická měření v laboratořích, technologové z navijárny vyučovali technologii, zkušební technici vyučovali předmět Elektrické stroje. Byl to oboustranný zájem, protože jsme si vybírali schopné vyučence a vhodně jsme je zařazovali.
Dneska již tyto národní podniky a velké elektroúdržby neexistují. A tak se ztratila vazba mezi školou ( teorii) a firmami ( praxe). Možná u velkých elektrotechnic kých firem se školství podporuje a jsou úzké sponzorské vazby. Kéž by....

Princip fungování transformátoru jsem úplně pochopil až v okamžiku, kdy jsem pochopil Maxwellovy rovnice chování elektromagneti ckého pole. Ale to pro SOUE asi moc nebude.

Učedník nepotřebuje znát Maxwellovy rovnice, nemá po ně dostatečné znalosti matematiky. Jak to funguje prakticky se dá pochopit bez nich.


Tepající versus tepelný - to je jak chyba našeptávače v MT. V těch dávnějších dobách to musela být buď hodně hloupá nebo hodně opilá sekretářka, která chtěla být rychle hotova s pro ni nudnou, mechanicky pojatou prací.

Nó, musím se přiznat, že na učilišti, a i později, jsem měl štěstí na pedagogy.
Určitě nám předaly vše, co jsme potřebovaly k tomu našemu krásnému řemeslu, včetně znalostí o transformátore ch.
Matně si vzpomínám, že při hodinách měření, se mi podařilo odpálit analogoví měřák,  jmenoval AVOMET, 1. Co já dostal jmen, a možná i facku. Měl jsem přepnuto na měření mA, a strčil jsem hroty do klasické zásuvky. Ozvala se rána, a bylo po AVOMETU.
Táta měl tenkrát v METŘE BLANSKO dobré kamarády. Takže jsem na učiliště donesl 3 ks. AVOMET 2, a hned jsem měl o 1 stupeň lepší známku. Pan učitel byl velice rád.
Nebo jsme jeli na rekreační chatu učiliště, ani nevím kde to bylo, a mistr odborného výcviku potřeboval vysunout nožové pojistky z RYS skříně. Nakázal nám ať se nedíváme. Já se ale přesto díval. Dokázalo se nu omotat kus hadru kolem těla nožové pojistky, a takto ji vyndal. Samozřejmě všechny 3. Když zjistil že se dívám, dostal sem pohlavek a bylo.
Prostě na ty roky rád vzpomínám. A to už je nějakých 47 let.
 (dance) (dance) (dance)