Diskuse Elektrika.cz

#EH: Jak vznikala normalisace strojních částí ... (1930)
    V historii elektrotechnik y a strojírenství se skrývají klíče k pochopení dnešních technologií. Normy ČSN z roku 1930, dokumentující strojní elementy jako šrouby, matice a podložky, nám ukazují, jak důležitý byl tehdejší vývoj. Standardizace, která začala v Československu, se stala základem pro mezinárodní spolupráci a inovace, ovlivňující dnešní elektrotechnic ké a strojírenské aplikace. Od šroubů a matic, přes klíče, nýty, až po hnací řemeny a potrubí - každý prvek má svůj příběh vývoje a optimalizace. Tato cesta od minulosti k současnosti není jen historickým exkurzem, ale především ukázkou, jak se technický pokrok stává základem pro inovace dneška!
    
    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde! (https://elektrika.cz/data/clanky/eh-jak-vznikala-normalisace-strojnich-casti-1930)
    



            

Ve 20.a 30. létech XX. století jsme patřili k leaderům světového průmyslu, proto také naše normy, které vznikaly na základě zkušeností našich předních podniků měly kladnou odezvu v ostatních průmyslových zemích. Různé změny v provedení šroubů přicházely ovšem také později, známé jsou úpravy rozměrů šestihranných hlav šroubů a matic M5 (#9»#8) a M6 (#11»#10) na počátku 60. let a u M8 (#14»#13) na počátku 70. let. Poslední změna byla na přelomu 80. a 90. let, jenže ta se poněkud nepovedla. Nejprve se zmenšily 6HR hlavy šroubů a matic u M10 a M12 na #16 a #18, ale po několika létech se výrobci vrátili k rozměrům #17 u M10 a #19 u M12, protože se zjistilo, že hlavně vlastnosti zmenšených matic jsou nevyhovující. Drobný důkaz, že i normalisace má své slepé uličky.

Když dojde k setkání bláta pevnosti 4,8 a očkového 12ti stranového klíče, tak to nikdy nemůže dopadnout dobře.

Také platí, že nízké pevnostní třídy šroubů snáze a rychleji zareznou. Při použití dvanáctihranný ch klíčů je "oholíte" do kulata na první pokus. To je o správné volbě nářadí, čili také o zkušenosti řemeslníka. Když vidím, že se šroubem budou problémy, beru nejvhodnější a neopotřebovaný klíč, pak je šance, že ho povolím, nepřetrhnu a budu moci nahradit novým, kvalitnějším.

Pro tyto případy volím klešťový klíč, nádherně sevře hlavu šroubu či matici a šup je povoleno.
Mrkněte do katalogu Knipex, je tam názorný obrázek znázorňující síly při utahování.

Také docela dobře fungují 6-hranné gola nástavce s geometrií as-drive.

Ano, to je dobrý vynález, ale záleží na výrobci v jaké tvrdosti je nabízí a to zákazník nepozná, mnohdy i drahé značky to berou z blátivé kovárny.

Pokud by člověk hledal nekompromisní kvalitu, tak stačí sáhnout po výrobkcích, co mají ve svém rodném listě nějakou z kováren v Remscheidu a blízkém okolí s více než 100 letou tradicí. (poklona)
Gedore, Hazet, Stahlwille

Prvé dvě znám, jedná se o špičkové gola sady.
Myslel jsem to spíše tak, že totožnou hlavici z té samé kovárny koupím v širokém cenovém rozpětí.

Obecně ano a je to věcí náhody, jinak u těhle 3 výrobců to asi nehrozí, težko se dají sehnat levněji.
Jedinou výjimkou byly kdysi kousky z GEDORE India - rádobytotožné nářadí ale v  naprosté většině případů poznatelné na první pohled, protože povrchová úprava výkovků byla nepovedená  ba přímo  u některých kusů hnusná. Nicméně materiál byl pořád velmi kvalitní.
Jinak Stahwille "bydlí" kousek od Knipexů :-) a jejich doména je automobilový průmysl.

Děkuji za rozšíření obzorů.

To vysvětluje ten závitový chaos který jsme objevili v dílně po pradědečkovi. Měl plnou skříň krabiček s totálně nekompatibilní mi závity.

Nějak jsem se ztratil v hloubce Vašich myšlenek.
tady se neřešily závity, jen velikost matek a šestihranných hlav šroubů z pohledu utahovacích a povolovacích momentů a následné trvalé deformaci, která  vzniká i při použití správných klíčů.

Jinak na tom, že cca před 100 a více lety se používalo více různých závitů se určitě shodneme.
Ono dodnes se jich používá ve světě  velké množství a ne vždy je rušení a náhrada něčím jiným ta správná cesta (viz nedávný nápad na opuštění závitů PG...)

Když jsem četl ten text v článku ke kterému patří toto vlákno, tak jsem si uvědomil, že to, co praděda sbíral nebo to, co jsme po něm našli za harampádí, bylo z doby, kdy si asi každý vyráběl závity po svém. Vím, že byl něco jako strojní technolog a buď byl na montážích nebo zavřenej ve své dílně.