Lepší je opravdu umístění mimo prašné prostředí a v prachu mít jen skříň s dálkovým ovládáním.
A pokud to vymístit nejde, spočítá se tak veliká skříň, aby se uchladila stěnami a dnem. (S horní plochou se nedá v prašném prostředí počítat, jako s ochlazující stěnou a dobré je ji odsadit záda distančními 100mm sloupky, aby chladila i zadní stěna ).
Do skříně se dá rozvaděčový podstropní cirkulační ventilátor (nestačí-li ten od měniče) a do blokovacího obvodu měniče se zapojí havarijní termostat prostoru skříně. Většinou taková uvnitř "řídká" skříň vyjde 2x větší, než by byla vzduchem chlazená.
Naschvál si u Rittalu zkuste výpočet skříně na jejich webových stránkách - jde o program Rittal Therm, který je v on-line verzi k užití zdarma (za registraci).
Pokud jde o náročnou technologii, dělá se vnitřní klimatizační jednotka s externím vzdáleným výměníkem - trubičky jsou do prostoru bez prašnosti, nebo jde o vodníka s přenosem tepla do vodního okruhu venkovních chladičů.
Též se dělají měniče s chladiči s externími výměníky a odvodem tepla tepelnými trubicemi. Venkovní chladiče s velkou plochou mohou být svislé radiátory, hladké, deskové odolné proti usazování prachu.
Ovšem tato řešení mají nevýhodu v požadavku na pečlivou údržbu dbající na těsnění skříně (kontrola zavírání, stavu vývodek a těsnění dveří). A údržba ve skříni se dá provádět jen v mimopracovní době dílny, kdy se prach usadí. Údržbáři musí mít svůj průmyslový vysavač s oklepem. A začíná se úklidem na skříni a v žlábku nade dveřmi dříve než se dveře rozvaděče otevřou.
A končí se vysátím vnitřku před zavřením dveří. Žádné vyfukování prachu stlačeným vzduchem, který prach natlačí do mechaniky a kontaktů jističů, stykačů atd.
A tato řešení samozřejmě jsou prakticky nepoužitelná u výbušného prachu a těžko použitelná u hořlavého prachu - tam je povolené oteplení povrchu skříně daleko nižší a protipožární požadavky horší.