Jak se budou chovat dva asynchronni motory pohanejici jednu hridel?
JerryMouse:
. Měl sem možnost realizovat něco takovéha jak s DC tak i AC motory a to včetně převodovky v mnoha případech. Bohužel teoretické odvození pro DC pohony mělo pravu a spojení určitého druhu nefungovalo !!. Obzvláště když nebylo dostatečně tuhé. U AC motoru pokud byla dostatečně tuhá konstrukce tak to fungovalo jinak docházelo po určité době nepřetzržitého provozu k přetížení vždy jednoho ze dvou motorů. Hodně záleží na konstrukci toho JAK se to má spojit a také na opotřebení !!. Jestli jsou motory spojeny přímo resp. jejich rotory nebo přes další převody a jaká je jejich tuhost. K rezonančním oscilacím docházet bude vždy. Lépe je vložit antiparalelní kompenzátor - induktor mezi motory resp. jejich napájecí vodiče i když je konstrukce dostatečně tuhá. Dojde k vyrovnání magnetických momentů změnou toku proudu!!. Matematicky se jedná přeci o Van der Poola!!
Zopakujte si pánové dif. rovnice v komplexním oboru.!
Nějaký dotaz?
Štefan Beláň:
TO: Mouse
Díky za tuto odpověď. (poklona)
Přesně tyto problémy jsem předpokládal z teoretického hlediska. Praktickou zkušenost nemám, a proto jsem se již od 01.05.2008, 09:59 diskuze nezúčastňoval. :)
raj:
Jak praví kolegové, bál bych se rozběhu. Pokud by motory pracovali se společným měničem frekvence nebo softstartárem tak je to v klidu, dělal jsem větší "zvěrstva". Samozřejmě ideální by byly měniče dva s vektorovým řízením a finkcí MASTER-SLAVE. Jeden motor pracuje klasicky v otáčkové vazbě, druhý v momentové. Komunikací měnič master posílá podřízenému aktuální moment svého motoru a druhý pohon jej následuje. Ale něco to stojí...
Martin Kurka:
Jestli se dobře pamatuji, tak například Lenze dělá do svých měničů programový parametrizovat elný blok s funkcí "elektrická hřídel" a lze to naprogramovat i když motory mají převodovky s různým převodovým poměrem a jestli si dobře pamatuji, tak se tam nastavovaly i nějaké momenty setrvačnosti, pokud se lišily. Měniče si povídaly dost rychle přes CAN bus. Díky tomu šly dělat takové divočiny, jako synchronní dopravníky, elektrické transmise, dlouhé pružné hřídele, letmé nůžky...
Dále mne napadá, že bez měničů jen s různými vyrovnávacími impedancemi a transformátory mají tuto problematiku dobře řešenou v trakci, zejména v lokomotivách, myslím, že by se tam dalo v lecčems inspirovat - zejména u velkých výkonů. Přece jen dva 30kW měniče nestojí nejméně.
I když rozběh 2x30kw taky zcela jistě nebude natvrdo. Pokud to bude Y-D tak možná nějaká chytrá hlava poradí třeba propojení uzlů motorů mezi sebou, či podobnou fintu pro sladění rozběhu. Na běh tu bude nutné nějaký reaktor či jiná finta.
Pokud to budou kroužkové motory, pak tam by šla dělat celkem výhodná opatření při propojení mezi rotory.
Ale myslím si, že u jakékoliv dvojice na blízkém kmitočtu pracujících pohonů je vždy nebezpečí kývání - dokonalá tuhost není možná a čím větší pružnost mechanického spoje nebo nedejbože zubová vůle, tím budou větší problémy to utlumit. A každé tlumení bude buď energeticky, nebo investičně ztrátové.
Možná existují finty třeba jako vyvedená vinutí a spojení uzlů obou motorů přes transformátor se setinou výkonu motorů - když jeden motor je víc zatížen, zvýšil by napájecí napětí druhému motoru a tak by se drobné nerovnoměrnost i srovnávaly.
Ale přes to vše myslím, že speciální velký motor - dlouhý rotor s malou osovou výškou a hřídelí vyvedenou na obou koncích - ten by asi vyšel levněji.
Navigace
[0] Index zpráv
[*] Předchozí strana