Jaký proud obvykle teče spínacím obvodem stykače?
Jan Staněk:
Změřil jsem žlutým multimetrem odpor cívky a naměřil jsem 14,6 Ohmů. Což by přibližně odpovídalo tomu proudu 1,93 A. Podle informací, které mám, by však ten odpor měl být 192 Ohmů...
Petr Doležal:
To je divné.
1. dle katalogu by měl být proud 0,125 A
2. Dne 14.10 tam teklo 0,93A
3. Dnes už 1,93A
Nemáte někde probitou ovládací cívku ? A rozsah poruchy vzrůstá ? Až do té doby, kdy ampérzávity nedokáží stykač sepnout ?
Jaroslav Hasala:
Já to vezmu z jiné strany ...
Proč je použité ovládací napětí 24V ?
Je to nutné ?
Pokud to není nutné, předělejte to na 230V. Je to provozně spolehlivější.
Pokud je to nutné, bylo by možná řešením ovládat pomocí 24V nějaké malé relé a tím ovládat stykač s cívkou na 230V.
Ale bez dalších informací se asi k ničemu nedobereme...
Martin Kurka:
To: Hasala
Jeden z tradovaných elektrikářskýc h omylů je, že stykače se stejnosměrnou cívkou na malé napětí jsou méně spolehlivé.
Naopak - viz příloha - stykače s pravou stejnosměrnou cívkou jsou až 2x mechanicky spolehlivější.
Proč? Mají pomalejší přítah a kotva do jha tak nemlátí.
A kdy to s lepší spolehlivostí ss stykačů není pravda ?
1) Když je to nepravý stejnosměrný magnetický obvod. To znamená, je to vlastně jen upravený střídavý stykač s převinutou cívkou. Trohu historická záležitost.
Takový stykač potřebuje pro přítah zvýšit proud. Což se dělávalo buď předřazeným odporem, který pomocné rozpínací kontakty stykače před přítahem překlenovaly a po přítahu vřadily. Obdobně se to dělávalo i s druhým paralelním vinutím, nebo vinutím s odbočkou. Když se stykač nechytil na první pokus, bylo to moc pěkné Wagnerovo kladívko. S oblouky na silových i na pomocných kontaktech.
2) Když je použito nevhodných ovládacích obvodů.
Trocha úvodu - kontakty na bázi stříbra si časem na sobě vytvoří vrstvičku nevodivých sirníků. Napětí 110 i 230V je prorazí, 24V a 12V už většinou ne.
Dnes to výrobci kontaktů tlačítek a relé řeší takto. Kontakt pozlatí tenounkou vrstvičkou zlata. Při použití malých proudů a malých napětí není při rozpínání kontaktů oblouk a zlatíčko, které nekoroduje, převede i malá napětí a proudy spolehlivě. Při prvním použití tohoto kontaktu jako silového se vrstvička zlata obloukem propálí na spodní stříbro a kontakt pracuje klasicky.
Takže malé ovládací napětí je méně spolehlivé, když :
- Nepoužijete důsledně na ss cívkách stykačů a relé odrušovací prvky a předřazené ovládací kontakty tahají oblouk (stačí jedinkrát a se zlatem a se spolehlivostí je konec)
- Když nepoužíváte v ovládacích obvodech tlačítka a relé s kontakty pro malé napětí
- Když podceníte potřebné průřezy dlouhých vodičů a vzniklé úbytky na nich - malé napětí je na úbytky citlivější.
Jaroslav Hasala:
To Kurka :
Z mých dalších příspěvků vyplývá, že jsem zastáncem jednoduchých řešení, považuji je za provozně spolehlivější.
Navíc jsem silnoproudař, z toho tak nějak vyplývá, že malá napětí považuju za hračky pro děti ... :)
Ale vážně, v praxi jsem se setkal s celou řadou případů, kdy bylo dost neuváženě použité malé ovládací napětí a pak to působilo problémy, hlavně na mechanických prvcích (koncové spínače).
Vyšší napětí si "udělá cestu" ...
U ovládání 230V se obecně pracuje s nižšími proudy než u např. 24V.
Nebo úbytky napětí - příklad :
Po celkové opravě stavebního výtahu nepravidelně spínal hlavní stykač. Ovládací napětí 24V, po zapnutí stykače bylo na cívce stykače asi 15V. Někdy stykač sepnul, jindy ne ...
Příčina - dlouhé (a slabé) vedení ke koncovým spínačům, tlačítkovým ovladačům atd. Když se sečetla celková délka vodiče, po kterém šlo těch 24V k cívce stykače, bylo to více než 200m. Navíc byl použitý jiný stykač, s vyšším příkonem.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
[*] Předchozí strana