Jan Bocek

Offline
|
 |
« Odpověď #2 kdy: 13.02.2023, 09:14 » |
|
To nebude návod, ale jen úvaha, protože tento systém se praktikuje již desítky roků....a má to jen tři fáze. Sběr informací, jejich třídění a realizace.
1) Ako sa stat elektrikárom? Potřebujete výuční list v oboru elektro. 2) Vytvořte seznam a mapu odborných učilišť v oboru elektro 3) Připravte se na rozhovor s "vrchním mistrem učiliště".... 3a) Seznamte se s tím, co to jsou praktická cvičení, někdy se tomu říká "zapojovačky" 3b) Zvažte, jaký přínos můžete poskytnout v rámci praktických cvičení 3c) Mimo praktických cvičení bych viděl i osobní účast v předmětu Elektrická měření v lab. 4) Na některých školách je možné vyučování on-line pomocí dálkového připojení
Před léty jsme studenty z gymnázia, kteří neměli maturitu, zařazovali do II. ročníku učňovského 3. letého oboru elektro. Ti, co měli maturitu, tak do III. ročníku. Část odborného výcviku lze nahradit "prohlášením zaměstnavatele, že proběhla určitá praxe v oboru". Pak na půdě školy zbývají praktická cvičení v laboratoři a konzultace se zkouškami. Lze sestavit individuální plán výuky a zde je velice důležitý ten bod 3). Některé záležitosti musí škola splnit. Na příklad musíte být vedený v nějaké třídní knize, která může být elektronická u distanční výuky. Běžná praxe spočívá ve výuce na dva roky. Jde to ale zkrátit na rok. Některé maturanty jsme zapojili do procesu tak, že přednášeli některé úlohy. Někteří vytvářeli učební pomůcky, zapojovací tabla a prezentace. V tom spočívá to tajemství individuálního plánu výuky. Je to vždy dvoustranné, podobné jako v účetnictví, kde jsou dvě položky ( dostal- dal ).
Ideální je, když jste zaměstnaný v nějaké firmě elektro, nebo vývojové dílně. Za prvé vám firma může potvrdit praxi a za druhé jsou určité možnosti spolupráce mezi firmou a školou. To je ten bod 3b)....
|