musí to být strašný opruz, byť jen rozebrání zarezlých šroubů...
Není to tak zlé. Důležité je mít správné nástroje, šikovné ruce a bohatou praxi. Závitových tyčí, které drží ložisková víka stažená ke statoru bývají u menších motorů 3 kusy, když se nejedná o závotové tyče ale šrouby, tak je jich dvojnásob. Při zahřátí plamenem a rychlém ochlazení povolí i hodně zarezlé kousky. Kdzž ne tak závitová tyč se dá odříznout flexou. Z vlastního převíjení je nejnároočnější práce odstranění starého vinutí a u nestandardních typů zjištění zapojení cívek a spočítání počtu závitů. Někdy je lepší vytahnout statorový svazek plechů ze statorového těla aby se daly odříznout čela cívek a vylisovat vodiče z drážek.
Nové cívky se pak vinou na šablony a vinutí se z nich vsypává do statorových drážek vyplněných izolací. Vypadá to jednoduše a když člověk pozoruje zkušeného fachmana tak mu to tak může přijít.
Daleko větší zkušenosti a preciznost si žádá převíjení kotev komutátorových motorů.
Měl jsem tu možnost občas chvilku pozorovat při práci jednoho starého mistra, který v dílničce o rozměrech 2x3,5 metru dokázal převinout jakýkoliv motor do výkonu cca 4kW (limitováno fyzickou silou potřebnou k manipulaci s motorem) včetně impregnace vinutí, vyvažování kotvy.