Lze použít pocínované dutinky na pevné hliníkové vodiče nižších průřezů?
Václav Třetí:
Já hovořil o bakelitových lustrsvorkách do 2,5qmm, těch mám zde ještě docella velkou zásobu nových a také zbytky starších a pokud z nich nejsou plíšky vymontované, tak jsou ocelové. V těchto svorkách byl proud veden hlavně tělem dutinky, která bývala mosazná a nebo z poniklované mosazi. Plíšek byl pouze pro ochranu vodičů proti uříznutí neopracovaným koncem šroubku.
Bakelitové svorky do 6qmm byly dělané jinak, měly klecové svorky z ocelového pozinkovaného plechu a spojka mezi nimi byla jediným vodičem proudu. Ta byla vždy mosazná. O těch jsem ale nepsal, ty se používaly méně, hlavně u strojů a transformátorů .
Jinak o vzájemné reakci kovů se lze snadno přesvědčit podle jejich postavení v elektrochemick é řadě, čím mají větší rozdíl potenciálů, tím více spolu reagují.
Milan Hudec:
To je ovšem zjednodušující pohled.
Ve skutečnosti bude velice záležet na hmotě materiálu např.velká Al šína +2,5 Cu vodič vs.velká Cu šína+ 2,5 Al vodič.
Václav Třetí:
Ve skutečnosti bude záležet na tom, zda tam bude vlhkost! Pokud ano, tak platí, to co jsem již napsal v #20!
Jinak zkušenost z mnoha starých rozvaděčů je, že vůbec nezáleží, zda jsou šíny Al a vodič Cu nebo šíny Cu (popř. mosaz) a vodič Al. Důležité je sucho, spoj nesmí být ve vlhku, nesmí do něj natéct ani se rosit a pak není problém. Velkou výhodou je použití pozinkovaných podložek a pérovek, ovšem nedoporučuji věnčité podložky, ty poškozují povrch a jsou příčinou deformací a narušení zinkování.
Martin Kurka:
Nelze.
Každý spoj s hliníkovým vodičem musí splňovat 3 podmínky - stálé dopružení na jmenovitý kontaktní tlak i při tečení hliníku, narušení porchové nevodivé vrstvy Al2O3 a elektrochemick ý potenciál na hliník takový, aby i drobné vlhko nenarušilo jeden z kontaktních kovů.
A stabilně narušit povrchovou vrstvu Al2O3 se vám při navlečení dutinky nepodaří.
Kdežto každý šroubek zásuvky povrchovou vrstvu Al2O3 při utahování spodkem hlavičky protrhne a pod sebou udrží kovovou čistotu spoje. A uchycení vodiče pod jednu stranu šroubku v jistých mezích udrží pružnost spoje. (Stáčení Al vodiče do očka spolehlivost spoje zhorší.
I TNI ohledně Al vodičů mluví o mechanickém oškrábání Al vodiče před zavedením do svorky, nebo lisovacího oka. K oškrábání se nesmí použít ani smirkové plátno (zanechává zalisované kamínky), ani nůž (tvoří u izolace v místě nasazení nože vrypy, které jsou místem lomu).
Cituji z katalogu svorek RSA oblíbených v instalacích (jedny z mála jsou povoleny pro Al vodiče):
...při použití hliníkových vodičů ve svorkách (RSA) se postupuje dle technické informace TNI 37 0606...
Mj. izolace Al vodičů se nesmí zdrhávat odizolovávacím i kleštěmi, ale nožem, vedeným rovnoběžně s vodičem, aby nevznikaly kritické vrypy. Správně odizolovaná izolace Al vodiče vypadá jako tužka ořezávaná nožem.
Kdysi v lisování Al spojů malých průřezů dělali východní Němci vývoj. Došli k lisovacím spojkám z hliníku továrně plněných speciálním mazadlem s rozptýlenými tvrdými částečkami, které při zalisování propíchly i tvrdou vrstvu Al2O3 na povrchu vodiče.
Jako ideální pro spojky měď-hliník se pak ukázala bimetalická kabelová oka a spojky, kde spoj Cu-Al byl proveden svařením a tudíž korozi odolným.
Jenže tenkrát nebyly technologie, které takové svary uměly dělat levně a stabilně, kdežto dnes bimetalické spojovací prvky pro průřezy nad 10mm2 zakoupíte běžně.
Protože hliník je velmi náchylný na vrypy a ulomení, je velmi málo pružinových či PushIn svorek, které jsou pro Al schváleny.
Wago jich má schváleno pár typů. Jejich předepsaným použitím (očištění vodiče, použití kontaktní pasty pro hliník a mechanické zajištění vodiče i svorky proti pohybu - viz držáky Wago svorek na DIN lištu) může elektrikář profesionálně vyřešit připojení Al vodičů malých průřezů.
V suchu a na nenamáhaných napojeních hliníkových vodičů vydrží ledacos poměrně dlouho. Vypálených či zkorodovaných, nepřevádějícíc h svorek na hliníkových vodičích domovních instalací jsem viděl daleko více, než měděných a měďěný vodič v řadové pružinové svorce Wago nebo Weidmuller jsem neviděl ani jediný a to ve složitém průmyslovém prostředí.
Milan Hudec:
Vaši teorii o korundu jistě podpořím v případě spoje pod hlavu šroubku.
Ale zde je řeč o svorkách typu čoko včetně spojovacích můstků, kde se vyskytuje daleko větší přítlak/plocha.
Pokud přijmeme teorii o proudové hustotě přes místečko ve spoji s nejvyšším přítlakem, který se u Al dále zvýší jeho objemem změnou teploty, přibližujeme se v tomto místě ke dvojkovu.
Jak jinak vysvětlit takto zapojenou venkovní zásuvku 400V od Sezu, používanou cca 1 za měsíc na těžkou cirkulárku, kde se spoj po cca 10letech "ani nehne", před byla vyhořelá "co chvilku".
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
[*] Předchozí strana