Pro pana Bocka:
Vaše odpověď není přesná, tedy správná. Správnou odpověď vidím takto:
Ten kdo "provádí montáž VYHRAZENÉHO technického zařízení, musí mít k tomu oprávnění".
Ano, máte pravdu.
Vždy v historii bylo elektrické zařízení v rozsahu od 50 do 1000V AC považováno za vyhrazené zařízení. Proto museli mít pracovníci na EZ profesní kvalifikaci a v případě dodavatelské činnosti oprávnění k této činnosti.
Nic se nezměnilo ani s platnosti zákona 250/2021 Sb.
Diskuse zde vznikla na dotaz, zdá musí mít dodavatelská firma instalující výrobní linku strojního zařízení v průmyslovém areálu oprávnění k této činnosti.
Při této montáži je instalace EZ pracovištěm a proto zde platí i zákon 250/2021
a NV 190/2022 o vyhrazených technických elektrických zařízením a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti. Až po ukončené montáži se SZ stává výrobkem a předává se podle postupu stanoveným NV 118/2016. Proto je SZ ze zákona 250/2021 vyjmuto a patří pod Z22/1997 Sb a tím dnes pod NV 118/2016 Sb.
Stejný princip platí pro instalace bytů, bytových domů, rodinných domků. Během instalace je to pracoviště a platí zde všechny zákony okolo bezpečnosti práce, jako je ZP, Z 251/2005 a také Z250/2021 se svými prováděcími předpisy. Po ukončení montáže se EZ předává uživateli protokolem o shodě, nebo VRZ. Pro uživatele který dělá obsluhu, to již není VTZ.
Takže znovu a pomalu,
ten kdo montuje dodavatelským způsobem elektrické zařízení musí mít vždy k ŽL oprávnění k této činnosti, protože je to vždy při montáži vyhrazené elektrické zařízení. Teprve potom, až se předá uživateli, provozovateli, tak již to
v některých případech daných zákonem nemusí být VETZ.