Jak jsem již napsal. Je možné, že elektrotechnic kou kvalifikaci nikdo z montážníků nemá a potřebují si ověřit, že toto jednoduché strojní zařízení je o.k.
Kdo je napadne na ověření bezpečnosti a funkčnosti? Kdo má patřičné MP?
Jak jinak by jste toto ověření nazval?
Nezáleží co koho napadne, ale kdo smí, je oprávněn a kvalifikován.
Obecný revizní technik elektro má pro tuto práci nedostatečnou kvalifikaci.
Ano, může mít dostatečné měřicí vybavení, ale ne vědomosti o zkouškách strojů.
Ve Vašem případě je oprávněn zkušební technik se specializací na dopravníky, transferové linky apod. Musí nejen znát vlastní stroj, ale i jeho případné typické nasazení, typická rizika a typický servis, způsob montáže, obsluhu, uvádění do provozu a spoustu dalších nuancí.
To co umí revizní technik elektro o elektrovýzbroj
i stroje je minimum, co zkušební technik musí umět. Z toho vidíte, že mnohokrát to nemůže být jeden člověk, ale sehraný tým odborníků. Pak bývá revizní technik elektro se specializací na stroje jedním z týmu.
Pro jiné stroje se s ním v týmu mohou objevit revizní technici pro tlak, zdvihadla a výtahy, plyn... Ale třeba také lékaři, chemici, programátoři, hlídači životního prostředí atd. atd.
Problematika strojů je tak pestrá, že se těžko svazuje všeobjímajícím
i nařízeními. Jedinou obecnou mantrou všech strojů je stanovení rizik a bezpečnost. Ale stejný stroj v rukou laika je pro laika nebezpečný, pro profíka je již bezpečný, nebo s přijatelnou mírou rizika.
Takže jinak se zkouší stroje pro laiky a jinak pro profíky. To vše musí zkušební technici znát. Například průmyslový robot, může být v kleci, nebo je to průmyslový robot kooperativní. Navenek to může být identický robot, přesto naprosto rozdílné stroje. Liší se třeba jen programovým vybavením, nebo firmwarem. Ramena, motory a rozvaděč mohou mít úplně shodná. V názvu typu bude třeba jen za pomlčkou písmeno C.
Záměna těchto robotů při zkoušení nebo nasazení u zákazníka může vést ke smrtelnému úrazu kooperujícího pracovníka.