je krásné, když ten, kdo něco prodává, k tomu má nějaký vztah a něco o tom ví...
věřím, že nejeden z nás má svoji oblíbenou prodejničku, kde nemají úplně vše, ale je radost se tam pro něco zastavit
Přesně tak. Dědek z Hulína sice už nežije, ale s každou žárovkou prodal i nějaký příběh. Příběh, který nás něčím překvapí, poučí nebo dokonce nadchne. Koupit si u dědka cokoliv, to byl zážitkový proces, který dnes málo kde zažijeme. Člověk ocházel s edisonkou a pocitem, že dostal víc, než chtěl a doma měl k té baňce zcela jiný vztah.
Pokud mám popsat dnešní realitu digitální dobypak my jako spotřebitelé stále roztáčíme kola tržní ekonomiky, poněvadž jsme připustili, že ona je to, nám způsobuje hlavní veliké štěstí. Když potkám prodejce, který umí prodat aniž by používal otřepaná obchodní klišé, tak bych nejraději něco koupil jen proto, aby bylo takových víc.
Možná někomu připadám jako digitální nomád,no, dobrá, ale stále čtu knihy, cestuji, mluvím s živými lidmi osobně. Ano, používám to nejlepší z elektronických nástrojů dnešní doby, ale poznámky si stále nejraději dělám inkoustovým plnícím perem. Stále se něčím musím kotvit k pevnému bodu, protože jedině tak mohu cítit tu vzdálenost kterou jsme při vývoji ušli.
Proto ta #EH Elektrotechnic
ká historie, proto třeba i ten dědek z Hulína ...