Toto všetko si v dnes neodskúšajú ani originál silnoprúdari.
To je škoda. Některé věci si člověk musí zažít.
Ono je někdy těžké určit hranice, kde končí elektrika a začíná IT, anebo kde končí HW a je již jen SW. Ono se to velice prolíná....
Existují různé definice. Jde mi o rozdělení na HW (elektrotechnik
a, silnoproud, slaboproud, elektrické obvody, počítače, elektromagneti
cké pole, součástky, stroje...) a SW (programovací jazyky, komunikační protokoly, operační systémy, databáze, kompatibilita programů, překladače...). I u mikrokontrolér
ů je běžné, že hardware dělá jeden tým a programování jiný tým. Není efektivní, aby jeden člověk byl odborníkem na TCP/IP stack i na spínané zdroje.
Slaboproud vnímám jako přenos informace, silnoproud jako přenos energie. A to neznamená, že by silnoproudaři nepotřebovali komunikovat a slaboproudaři nepotřebovali energii. Ke komunikaci je často potřeba hodně enegie a pořádně silné proudy. Měřit potřebuje silnoproudař i slaboproudař. Řevnivost mezi silnoproudaři a slaboproudaři vnímám trochu jako umělé sportovní zápolení. Stejně tak se mohou dohadovat aplikační a systémoví programátoři. Kdo je lepší, kdo je důležitější... Základy musí umět oba.
Škola by měla "oddělit zrno od plev". Spousta inteligentních odborníků nedokončila školu, protože nedokázali vytrvat a dotáhnout věc do konce. Škola není ani tak o znalostech ale spíše o přístupu ke znalostem, odpovědnosti, schopnosti se učit, schopnosti plánovat si čas, analyzovat problémy, překonávat těžkosti a vycházet s lidmi. Dobrá technická škola vybrousí technika jako diamant, pokud je z čeho brousit.