Jaký použít přístroj pro vyhodnocení dostatečného sevření elekrického lisu?
Jiří Dušátko:
Tenzometr není kam. Úvaha byla na relé hlídání účiníku. Nejsou,ale zkušenosti. Další možnost by mohla být elektronická tepelka s dálkovým resetem, ale to se mi moc nezdá ...
Jan Bocek:
Citace: Jiří Buben 25.06.2015, 19:15
Co snímání proudu motoru? Při překročení určitého proudu, který by odpovídal dostateční síle sevření, zajistí proudové relé odpojení motoru. Ovšem muselo by se volit proudové relé s dostatečnou citlivostí pro danou aplikaci. Takové řešení jste zkoušel?
K tomu účelu jsou velmi vhodné elektronické nadproudové relé. Obvykle se skládá ze snímače proudu, většinou průchozí provedení a z vyhodnocovací jednotky, kde lze nastavit proud a přetížení. Také zpoždění při rozběhu.
Při sevření prudce stoupne proud a vypínací charakteristik a u elektronického relé je daleko vyšší než u přímého nadproudového relé. Na trhu je celá řada takových relé, mnohé s multifunkcemi a monitorováním. Od toho se také odvíjí cena.
Kastner Lubomír:
tento problém jde řešit několika způsoby jak už nastínili kolegové přede mnou. Ale asi nejúčinější bude hlídání proudu na elektromotoru. Ale pozor na jeden velmi důležitý faktor - je nezbytně nutné hlídat nejen proud, ale i napětí ve všech fázích. Samotný proud může velmi klamat. Proto bych doporučoval monitorovací relé, které monitoruje jak napětí tak i proud. A na relé pak nastavit hladiny pro proudy i napětí, při kterém mají vypnout. A doplnil bych to ještě i snímáním a monitorováním teploty vinutí elektromotoru, protože každé přetěžování otepluje vinutí. Nejlépe PTC snimače teploty. Teplota vinutí by neměla přesáhnout 120 °C. Bylo by dobré pak i nastavit blokování proti zapnutí při překročení teploty vinutí do doby než teplota poklesne pod určitou mez.
Jiří Schwarz:
Citace: Kastner Lubomír 26.06.2015, 06:27
.... Teplota vinutí by neměla přesáhnout 120 °C.
...
To bych brak jako hranici pro "novější motor".
Pokud by to bylo ve stroji se starším motorem, držel bych se alespoň o 15 - 20 °C níže.
Martin Kurka:
Vážený pane Dušátko,
nepíšete co je použito za motor. Budu předpokládat, že tam je malý asynchronní do 3kW.
Největší nebezpečí pro motor při utahování čelistí samosvorným trapézovým závitem je ne v utahování, ale v povolování. Zastavení motoru vypnutím jeho napájení je neřízený volný doběh a setrvačnost rotoru motoru způsobí zakousnutí motoru. V původním řešení časového doběhu se jaksi se setrvačností počítalo nastavením předvypnutím před dotykem na materiál a vlastní utažení probíhalo momentem setrvačnosti rotujících částí, ne momentem motoru.
Ale navržené řešení hlídání momentu motoru (od nárůstu proudu nebo příkonu) vypne motor z principu vždy pozdě. Něco musí povolit. V nejlepším případě fofrem omačkáte bronzovou matici a praskne (i kdyby byla podložena pružinami), v nejhorším pošlete stroj do šrotu.
Z tohoto pohledu je nejlepší rada kolegy Janečka, je to druhé nejlevnější řešení a bezkonkurenčně nejjednodušší a nejprůhlednějš í. Spojka musí být jednosměrná, nastavitelný moment pro utahování, plný pro povolování.
Jenže stejně skončíte na frekvenčním měniči.
Když si totiž spočítáte cenu spojky, cenu přetěžovacího speciálního relé, cenu proudového relé, nějakého řízení, zapojování atd. zjistíte že naprogramování nějakého slušnějšího frekvenčního měniče přijde levněji.
Stačí hlídat polohovým čidlem (bezkontaktním přibližovacím snímačem) polohu před sevřením čelistí a v závislosti na vzdálenosti od obrobku zmenšit rychlost posuvu. Najíždět na sevření plazivou rychlostí s hlídáním momentu (přepnutí na momentové řízení s omezenou rychlostí otáčení). Čelisti se tedy budou utahovat stále stejným a měřeným momentem. Po jeho dosažení vypnutí měniče s aktivací brzdy. Setrvačná energie motoru se pošle ke zmaření do měniče (jeho brzdného odporu), ne do matice.
Navíc do měniče zavedete PTC senzor motoru, na měniči nastavíte model oteplení motoru podle jeho typu a motor tak bude velmi komfortně chráněn jak proti nadproudu, tak proti tepelnému přetížení.
Navíc jako bonus pro sériovou výrobu získáte rychlejší utahování (rychlý nájezd k materiálu - i rychlejší než dříve, motor jde možná přetočit cca 2x), pomalé a definované utahování (neomačkávání obrobku, šetrnost ke stroji, zaručené upnutí).
Samozřejmě, takto vám měnič nenastaví a nevybere žádný začátečník, ale je dost lidí, kteří to umí a živí se tím.
Tak to by byla ta veselejší a radostnější fáze retrofitu stroje, ta dobře u zákazníka obhajitelná, protože stroj zmodernizuje a přidá mu nečekané funkce.
Druhá je o bezpečnosti stroje. Sevření čelistí je nebezpečný pohyb s přímým ohrožením pracovníka. Zásahem do konstrukce stroje se stáváte jeho výrobcem. Zajisté již máte zpracovanou analýzu rizik a máte vymyšleno, jak rychlý smí být pohyb čelistí, za jak dlouho dosáhne pracovník prsty mezi čelisti od ochranné bariéry, nebo dvojručního startu jak rychle musí čelisti brzdit, aby se zaručeně zastavily. A z toho vám vyjde konstrukce stroje, jestli tam musí být bezpečnostní optická mříž a jaké kategorie, dvojruční start, havarijní mechanická brzda na motoru atd. atd.
A cena retrofitu naskakuje po desetitisících jako koruny u tankování benzínu.
A zákazníkovi se těžko vysvětluje, že teď to tam být musí a bez toho to nepůjde. A že jestli to tam nebylo, tak riskoval, protože už tam muselo něco být už dávno.
A kdyby na něj přišla kontrola, nebo se na takovém stroji stal úraz, tak v tom lítá.
Ovšem, kdyby na něj přišla kontrola a on to musel dát do pořádku, a kvůli tomu stroj předělává, tak jej stejně cena retrofitu dostane do kolen.
A začne zvažovat, jestli ten stroj potřebuje. Jestli je stěžejní, uvažuje koupit fungl nový, jestli je zřídka užívaný, zajistí si práce na něm kooperací a vyhodí jej do šrotu.
Nebo jej prodá pod cenou jako šrot Lojzovi do garáže a nechá si ohýbat u něj.
Jenom když má firma jasný plán (a peníze) udělá vše z gruntu a postupně.
A hlavně, vlastními silami to nezvládají ani velké firmy.
Prostě profi práce, profi návrh, žádná rada zde to nevyřeší, jenom nasměruje či navede.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
[*] Předchozí strana