...
Napětí 2V je pro digitál nula, pro analog číslo třeba 51.
Zpravidla máme určenou hranici kdy to je ještě 0 a kdy to je již 1 a mezi tím leží nějaké pásmo, kde se předpokládá, že taková hodnota tam za běžného (správného) stavu nebude.
Např. u obvodů CMOS je "nula" do 20% napájecího napětí, při 5V logice je "logická nula" do napětí 1V, při 15V napájení (maximum pro tyto obvody) je "nula" do 3V. Proto se také místo nula a jedna používá L (low, nízká úroveň) a H (high, vysoká)
To by bylo na delší "školení", ono také záleží na tom, jestli digitální vstup hlídá jen stavy Ano/NE, H/L, 1/0,... nebo jestli je schopen přijmout nějaké vyjádření hodnoty pomocí nějakého "slova nesoucího informaci".
Ten stav 1/0 je tzv. nejmenší jednotka informace a říká se jí BIT
Pokud z několika bitů složíme "slovo", označujeme to BYT nebo BYTE (čti bajt)
Klasika je osmibitové slovo, kterým můžeme vyjádřit hodnotu od 0 do 255 (případně do -127 do +128)
Samozřejmě tam je třeba mít ošetřené jak tam ty bity pošleme, aby je vstup správně zaznamenal a dál zpracoval.