Tuším, že při návrhu vedení 22 kV je nutné uvažovat s jeho budoucím (vyšším) zatížením, ale zároveň je nutné minimalizovat náklady na jeho vybudování, tj. zvolit jakési optimální hospodárné řešení, které musí "pár" let vydržet.
Proto by mě zajímalo, jaké je obvyklé provozní zatížení (% z dovoleného proudu vedení/vodiče) nově vybudovaného vedení 22 kV, a to v jeho prvním úseku (za vývodem TR 110/22 kV), pak někde uprostřed tohoto vedení a pak na jeho konci před poslední DTS 22/0,4 kV? Předpokládejme vedení v rámci paprskového rozvodu, tj. napájeného pouze z jedné strany, kdy se na vedení nenachází žádné zdroje (FVE, aj.), ale jen odběry.
Je mi pouze známo, že trafa 110/22 kV se navrhují tak, aby při provozu byla zatížena na cca 50% svého instalovaného výkonu, ale jak je to u vedení vn, to už netuším.
Na tyhle věci už se dnes nehraje.
Pokud se bavíme o venkovním vedení, tak dnes se nová kmenová vedení vn dělají prakticky bez rozdílu (tedy bez ohledu na zatížení) s vodiči AlFe110/22, odbočky z kmenů AlFe70/11 a přípojky popř. odbočky s několika málo trafostanicemi AlFe42/7. Na to jsou i standardy. Jestli je daný průřez hospodárný nebo nehospodárný, nikdo moc neřeší. Pokud chce technik použít jiný průřez (např. pro koncovou část kmene použít namísto AlFe110/22 jen AlFe70/11), musí si ho zdůvodnit. Meziřadové průřezy (AlFe 95, AlFe50,...) se ani nenakupují.
A popravdě, nemá to ani moc význam, jelikož rozdíly v ceně kompletního řešení vedení, např. mezi AlFe110/22 a AlFe70/11 jsou relativně nízké - nosné stožáry jsou prakticky ty samé, konzole a izolátory shodné, u "silnějších" vedení jsou hlavně dražší jen kotevní a výztužné stožáry (např. místo betonového "tupláku" se musí použít příhradový stožár) - a těch v trase zase obvykle tolik není. Samotné vodiče dělají jen pár % ceny z celku - distributoři mají AlFe vodiče i kabely s hodně velkými slevami, jelikož to soutěží ve velkém.
Navíc je potřeba vzít v úvahu fakt, že vedení se dělá na 40 let minimálně a nedávalo by moc tedy smyslu si říct, stačí na alelujá x let AlFe70/11... a ono se za 15 let ukáže, že nestačí... Přezbrojení vedení na silnější průřez taky něco stojí, není to jen o tom "vyměnit" vodiče, musí se nuceně vyměnit část stožárů.
Úkolem projektanta dneška není si hrát se zjišťováním hospodárného průřezu a podobné libůstky, jaké by rád dělal.
Pré projektantské činnosti spočívá dnes ve vyběhávání věcných břemen, obesílačky a soupisky vlastníků pozemků pod vedením, povolovačky,... zkrátka "vyběhávací činnost"... To je to, za co je ochoten distributor primárně zaplatit, ne za to, že mu řeknete hospodárný průřez. Ten už má projektant defacto předepsán.
Na problém jinak pohlížíte dost jednostranně. Paprsková (radiální) kmenová vedení vn dnes již prakticky neexistují, vše je do určité míry zkruhováno, nebo to vede z rozvodny do rozvodny. Takže stěžejní je spíše stav sítě vn při náhradním provozu s kriteriem (n-1). A stěžejní je napětí v síti (úbytky napětí), ne zatížení vodičů.
Dnes je v rozvodnách 110/22 kV ponejvíce 2x40MVA v trafech (zatížená na 35-45MW v maximu, kupříkladu). A taková rozvodna má obvykle, řekněme, 8-15 vývodů vn. Takže z toho si můžete vyvodit, že obvykle je kmenové vedení vn na začátku zatíženo tak na 3-4MW zimního maxima (tj. cca 25% tabulkové max. přenosové schopnosti), často ale i méně. V polovině délky vedení je obvykle zatížení již dost pod polovinou, jelikož nejvíce odběrů bývá kolem rozvodny, ta totiž obvykle stojí u nějakého velkého města. A jak známo, tak největší odběratelé se shlukují u větších aglomerací a v blízkých obcích.
Autor
