Diskuse Elektrika.cz

Setkávám se se štěpkovači, které jsou zabudované ve výrobních linkách. Jinými slovy jsou zabudované napevno ve výrobním objektu. Na tom není nic neobvyklého.
Ale protože jsem narazil na drtič s na můj vkus jednoduše konstruovaným obvodem nouzového zastavení a hlídání otevření krytu, začal jsem hledat normativní oporu pro svá tvrzení. Vzhledem k tomu, že se jedná o dost masivní rotující části uvnitř štěpkovače, které mají značnou setrvačnost, očekával bych u nového stroje blokování krytu ovládaným přes monitor nulových otáček a to i proto, že dva šrouby M16 mi nepřipadají vzhledem k době setrvačného pohybu nebezpečných částí stroje za takovou překážku, že bych se k pohybujícímu se rotoru dostával tak dlouho že by stačil zastavit. A také bych u bezpečnostních obvodů očekával větší kategorii bezpečnosti než 1, což vyvozuji ze způsobu zapojení. Není tam žádný bezpečnostní modul, což mě také zaráží.
No a při svém pátrání jsem narazil na ČSN EN 13525+A2, která řeší štěpkovače. Ale z předmětu normy je patrné, že je primárně určena jako norma typu C, tedy výrobková norma, pro štěpkovače pojízdné. No a v této normě je mimo jiné uvedeno, že bezpečnost vztahující se na řídící systémy musí vyhovovat kategorii 1.
Pokud lze tedy tuto normu aplikovat i na pevně zabudované štěpkovače, tak asi není co namítat, i když doba přístupu do nebezpečného prostoru se mi vzhledem k setrvačnosti doběhu nezdá.
Ale očekával bych spíše sofistikovaněj ší řešení bezpečnostních obvodů s vyšší kategorií bezpečnosti.

Rozhodně nehodlám nic předělávat. Za provedení si odpovídá výrobce, respektive konstruktér stroje. Ale zajímá mě, zda opravdu stačí u takového stroje použití prvků v bezpečnostních obvodech vyhovujícím požadavkům ČSN EN 60947-5-1 přílohy K, tedy použití osvědčených prvku s nuceným vedením kontaktů?

Jelikož je kryt odnímatelný pouze nástrojem, pak stačí i volný doběh, kategorie zastavení 0 a tím pádem běžný hlavní vypínač, nebo jedničkový bezpečnostní obvod.
Předpokládá se totiž, že ten, kdo má v ruce nářadí musí vědět, že je to kryt stroje, a že pod krytem může být nebezpečí.
A protože je kryt pevný, odnímatelný pouze nástrojem,  může výrobce stroje určit, že všechny nebezpečné jevy jsou pod pevnými kryty a stroj nemá zbytková rizika, je bezpečný. Asi jako odstředivý ventilátor s přírubovým motorem.

Zbývá vám zkontrolovat, zda nejde pod krytem prostrčit prst, nebo zda není pod krytem taková mezera, která by dovolila vymrštění předmětu z rotující části.
Pokud je to jen na 2 šrouby M16, mohou to zavírat ledabyle a kryt se časem deformuje.

Ovšem pokud je to kryt určený pro periodickou údržbu, kontroly či čištění a ne jen pro nahodilý servis, je to jiná káva, tam je třeba blokování na rozběh při otevřeném krytu, blokování na doběh apod. protože tam už nejde o četnost rizikové události nízkou, ale pravidelnou a počet ohrožených osob nebude jen 1 ale více a dokonce je tu možný přístup laiků.

Předmětová norma pro pojízdné štěpkovače se použít přímo nedá, mohou se použít při konstrukci z ní poznatky jako  analogická již známá nebezpečí při určování rizik. Návody pro stanovení rizik doporučují určit i rizika z obdobných technologií a obdobných strojů.

Když to vezmete analogicky s mikrovlnkou, televizorem, frekvenčním měničem, tam je pod krytem životu nebezpečné vysoké napětí na kondenzátorech  třeba i 10 minut po vypnutí. To už máte kryt odšroubovaný a  dole sundaný 4x.

Ale výstražný nápis u šroubů krytu tam určitě od výrobce byl, na to je nějaká strojní norma. Myslím že je to tabulka a piktogram "nebezpečné rotující součásti". To by stálo za to zkontrolovat.

Ovšem pokud se nejedná o snímání krytu pro nahodilé opravy, ale pro periodické čištění, periodicky vyžadované prohlídky a tudíž opakovaný přístup, je to jiná káva.
Ve výpočtu rizik už nejde o nebezpečný děj zřídkavý, ale častý, sundání krytu ohrožuje více lidí najednou a je tu i možný přístu laiků. Takže riziko vyjde úplně jinak, je nutné blokování rozběhu při otevřeném krytu a blokování sejmutí krytu na doběh.

Právě že jde o kryt, kterým se uzavírá vlastní rotor stěpkovače a slouží pro přístup k nožům hlavně kvůli jejich výměně a seřízení. To dle mých zkušeností probíhá jednou za 1 až 2 týdny, dle vytížení stroje.

Blokování na rozběh při otevřeném krytu na drtičích instalováno bývá standardně. Ale blokování na doběh už běžné není.

O výstražných tabulkách na stroji vím. Je to obdobné jako například u malých kompresorů. Tam je mimo jiné nalepen štítek upozorňující na automatický rozběh stroje.

Podobný případ jsem řešil u rotačních pil na hydraulické hadice. Výrobce řešil odstranění krytu dvěma dlouhými šrouby M10 x 200mm. Jenže pily mají velkou setrvačnost a doběh je dlouhý. Listy mají průměr 600 mm. Výměna pil probíhá i 3 x týdně podle vytížení. Pily jsou velice ostré, mají hodně jemných zoubků a je to jako břitva.

Z analýzy rizik mi vyšlo nutné technické opatření. Na kryty interlocky s blokováním rozjezdu a se zámkem blokovaným na nulové otáčky. Navíc ještě dvojruční ovládání, ale to již nesouvisí s krytem listu pily. Navíc suport s listem vyjíždí  nahoru proti hadici a tak se musel dodat další kryt s indukčním čidlem.

A to již vše do původní skříně nevešlo a musel se přidat rozvaděč. Prošlo to i auditem od Rockwella.

U pil všeho druhu je takové řešení řekl bych vzhledem k nebezpečnosti stroje standardem. Zastavení bývá provedeno v kategorii 2 a to proto, že jsou kryty do prostorů pil blokovány elektromagneti ckými zámky, které jsou odemčeny až po dosažení nulových otáček. Takže monitor nulových otáček musí zůstat pod napětím. Navíc blokovací zámky jsou konstruovány tak, že odemykají při přivedení napětí na elektromagnet. To je z důvodu zamezení obejití bezpečnostního blokování vypnutím hlavního vypínače. Zkrátka není-li stroj pod napětím, zámek je zamčen.

A proto mi přijde trochu divné, že u pil je toto řešení standardem a u drtiče nikoliv. Ale zase na druhou stranu u pil nejsou kryty jištěny pevným přišroubováním, což u drtiče vzhledem k procesu který uvnitř stroje provádí je pochopitelné, neboť se tam vyskytují podstatně větší síly působící na kryt. Ty kryty jsou také vyrobeny z materiálu o síle 10 a 25 mm. Tedy alespoň u těch drtičů se kterými jsem přišel do styku. Záleží tam asi opravdu na posouzení doby přístupu a také na tom, že ten kdo tam leze za pomocí nástroje ví co dělá.

Jen malá úvaha nad tématem.
Mělo by být standardem, ale často není.
Tento problém u pil jsme řešili v roce 2013. Ale i pily vyrobené v roce 2014 nebyly vybavený tímto bezpečnostním opatřením dle EN 13849-1 a EN 62061. S Finským výrobcem jsme se dohadovali přes dovozce, ale bez úspěchu. Vypadalo to na reklamaci, která by se táhla dlouho. Ale měli 6 nových pil a potřebovali je zařadit do výrobních linek. Firma ( provozovatel) stroje předělala, doplnila a udělala recertifikaci. Nedávno kolegové tyto pily uváděli do provozu v Rusku a již jsou opatřeny ( výrobcem)všemi bezpečnostními doplňky. Přesně tak, jak jsme navrhovali.

Záleží, kdy jsou drtiče vyrobeny, zda po roce 2012.
Aby splňovali výrobci normu IEC 62061, musí popsat celkový objem rizika,které je zapotřebí redukovat a schopnost řídícího systému minimalizovat toto riziko z hlediska integrity úrovně bezpečnosti.
Další otázkou je, co na to provozovatel, jeho bezpečák a případně bezpečnostní audity. Ale často to mají ošetřené v STW, nebo jak jsme zvykli více v MPBP.

Blokované kryty se ale aplikuji tam, kde častěji se něco čistí, seřizuje, nebo vyměňuje. Pokud se něco dělá v cyklu jednou za 6. měsíců, tak na to je zpracovaný pracovní postup a kryty jsou opatřeny jen šrouby. Demontáž je vědomá činnost za dodržení BOZP a tam se obvykle blokování nedává. To píši jen z hlediska, že uvádíš těžké panceřové kryty 10-25 mm silné, které lze odstranit pouze pomocí zdvihací techniky. Takové kryty blokovat asi nedává smysl.
Bezpečnostní opatření potom vidím v informacích uvedených v Servis manuálu.

Já teda žiji v domnění, že na prvním místě, musí být technické opatření, (hlídání krytu, a nulových otáček např.),  a teprve potom, by mělo nastoupit administrativn í opatření, respektive MPBP.
Ono to je jinak?

Ne, není to jinak.
Prvním krokem je konstrukční snížení rizika, na příklad ty těžké  kryty z tlustého plechu....
Druhým krokem je snížení rizika bezpečnostním zařízením.
Třetím krokem je snížení rizika informacemi pro používání.

Pokud je OK-ochranný kryt pevný a musím k demontáži použit klíče M19 a jeřáb, tak dále nic neřešíme. Ale pokud je kryt pohyblivý tak je nutné blokovát, anebo také ještě jištění krytu zámkem blokovaným na nulové otáčky.

Plně souhlasím s tím, že tam, kde se nevyužily konstrukční možnosti, anebo blokování, tak řešit to pomocí MPBP je trochu scestné. Ale hodně se s tím setkávám. Je to iluse a ne řešení bezpečnosti. Dosti často to při kontrolách strojů dávám do závad. Stroj neodpovídá bezpečnostním standardům dle 378/2001 Sb. Ale uvedu to zcela konkrétně.

Nojo.
Srtojní zařízení, nesplňuje minimální požadavky na bezpečnost, dle NV 378/2001.
To je potom v takové firmě rachot. :D

Trochu jsem se ponořil do ČSN EN 13525+A2 : 2010
a zaujala mne kapitola 4.3.5 Ochrana před přístupem k pohybujícím částem a také příloha A, Seznam nebezpečí.
Je tam položená otázka, zdá lze stroj okamžitě zastavit. Pokud nelze, tak je zapotřebí OK s blokováním a jištěním.
Pevný kryt se připouští pouze, pokud doba k demontáži OK je mnohém delší než doba doběhu.
A pokud má OK závěsy, tak se musí poloha zablokovat. ( pak možná i ČSN EN ISO 14119)
Norma se také odkazuje na ČSN EN 12100

PS1: jaký je rozdíl mezi pojízdným štěpkovačem a pevně zabudovaným z hlediska BOZP ?
U pojízdného štěpkovače jsem asistoval. Byl zapojený za velký traktor coby pohonná jednotka a do válců jsme strkali stromy o průměrů až 20 cm i s větvemi. Ruční podávání bylo velice nebezpečné. Vložit do válců a rychle pryč.....

PS2: I když to jen trochu souvisí s tématem, všiml jsem si v poslední době při kontrolách nových strojů, vyrobených po 2012, že někteří výrobci upouštějí od universálního zámku dveří rozvaděče, ale opatřují kryt i se závěsem, enormním množstvím imbusových šroubů.